alain destexhe senator

Alain Destexhe

Belgický senátor, lékař, ex-generální tajemník organizace „Lékaři bez hranic“, dlouhodobě se zabývá imigrací, při příležitosti vydání jeho knihy „Imigrace a integrace“ ho interviewovalo francouzské Le Figaro. Belgický senátor obšírně analyzuje příčiny belgické společenské katastrofy, na jeden podstatný důvod zapomněl, Brusel se stal arabským, tureckým... nejen selháním belgických politiků, ale též proto, že nestoudná organizace, která učinila z Bruselu své hlavní město, je formovala ke svému obrazu, bez její aktivní participace  by nemohlo k něčemu takovému dojít. 
Belgie ztratila nad svojí imigrací kontrolu?
     Nejen  Belgie, je to podobné ve Francii. Masová imigrace už probíhá mimo administrativní kontrolu těchto zemí. Imigrace se děje slučováním rodin, žádostí o azyl a ilegálním způsobem. Evropské země čelí masové imigrační vlně, Belgie víc než ostatní. Tato imigrace má obrovské demografické důsledky, za poslední desetiletí belgická populace narostla o 10%, aniž se někdo dotázal lidu této země. K této nařízené imigraci přistupuje neúspěšná integrace. Velká část příchozí populace není integrována ani ekonomicky, ani sociálně (většinou jsou živeni sociální podporou), ani kulturně, a co je mnohem horší: žijí podle svých norem a hodnot, které nejsou kompatibilní s belgickými zákony, historií a tradicí.
Proč? Od kterého momentu se integrace přestala dařit?
     V Belgii od přelomu tisíciletí. Do té doby se mnoho imigrantů snažilo integrovat. Tři rozhodnutí měla na integraci zásadní vliv: Možnost slučování rodin, nyní je to extrémně snadné, radikálně to zvedlo imigraci do Belgie, slučování rodin se podílí 50% na celkové imigraci. Slučování rodin spustilo efekt kaskády, exponenciální nárůst nikde nekončících požadavků na sociální systém od lidí, kteří nikdy do sociálního systému nepřispívali a nikdy přispívat nebudou. Během pár let se s tím budou muset vypořádat všechny evropské země, které masově braly Syřany v 2015, 2016, budou muset brát i jejich rodiny. Druhým negativním bodem je snadná regularizace ilegálů. Je to jako výzva pro ostatní, snadno dostanete dokumenty k pobytu a sociální podporu. Třetí chybou, změna zákona o občanství, statisícům to umožnilo získat občanství bez jakékoliv podmínky, stačí tříletý pobyt v zemi. Belgický zákon je pravděpodobně nejlaxnější ve světě. Zákon se změnil v 2012 a v Bruselu třetina Belgičanů jsou „novými“ Belgičany. To je světový rekord v naturalizaci.
     Ztratili jsme pojem o kvantitě. Pokud v jedné třídě je jen pár zaostávajících žáků, není snadné je dovést na úroveň ostatních; pokud mají všichni žáci v jedné třídě jiný mateřský jazyk a navíc jsou ze sociálně slabých, může to být ještě komplikovanější. 
Říkáte, že pravdivé údaje o imigraci nejsou známé, proč? Odkud čerpáte vaše údaje?
     Statistiky o imigraci publikuje Statbel (belgická statistika). Způsob jakým se předkládají je často prolhaný. Údaje se používají tak, aby minimalizovaly imigrační dopad při pohledu na změnu z jednoho roku na druhý, aniž by se zkoumaly desetileté řady. Např. v statistice se uvádí, že Holanďané a Francouzi jsou největšími imigračními skupinami v Belgii, ale ve skutečnosti tito přijíždí pouze kvůli práci nebo z fiskálních důvodů, většinou zase odjedou. V žádném případě nemají problém s integrací.  Na druhé straně Marokánci, Guinejci, Turci.., přijíždí a zabydlují se definitivně: to není tok, to je masa písku, osídlování. 90% Guinejců nikdy neodejde, u Američanů je to jen 1%. Záměrně se nepublikují  všechny dostupné údaje.
Proč taková snaha zablokovat debatu?
     Protože celý „elitní“ ansámbl (partaje, média, neziskovky) jsou proimigrační, a my tomu nerozumíme. podle think tanku Itinera Institute v letech 2000-2010 na počet obyvatel má Belgie 9krát silnější imigrační přítok než Holandsko a 4krát větší než Francie a Spolková republika. Víc než tradiční imigrační země jako Kanada a USA. Dlouhodobě panuje v této otázce mediální a politický konsens. Politická debata se tedy záměrně nekoná.
      Belgie se trochu probudila ze své slepoty po atentátech, ale nedošlo ke kompletní reflexi. V Bruselu zvítězil multikulturní model nad klasickým integračním modelem. Dnes vyvstává otázka do jaké míry se dá mluvit o společné kultuře?
Právo na azyl: pojem jako takový se vyprázdnil?
     Ano, znamená spíš nové eldorádo: Když pocházíte ze země, kde příjem na hlavu je 100, 200 nebo 300 eur za rok a dostanete v Belgii právo azylu, kde vám garantují minimálně 1000 eur měsíčně plus další sociální podpory, uchopíte svoji šanci. Lékařská péče zdarma, školy zdarma, atd....prostě eldorádo.
    Podstatné ke krizi 2015: Angela Merkelová nese plnou zodpovědnost, rozhodnutí přijala samotná, obešla Bundestag a evropské partnery. Na celou Evropu uvalila břímě, jehož důsledky budou velmi těžké. V té době jsem cestoval po Íránu a iráckém Kurdistánu: život uprchlíků nebyl ohrožen. Všichni se na pokyn Merkelové velmi rychle nasměrovali k Evropě. Většina běženců ze Sýrie žila v okolních zemích (Libanonu, Turecku, Jordánsku, iráckém Kurdistánu), v zemích kde nebyla válka. Říct, že je nutné je přijmout, protože je jejich život ohrožen, byla forma manipulace. Pomoci jim, to ano, ale to je vše. Pomáhat jim a nechat je v okolních zemích konfliktu, tak to předvídají všechny mezinárodní konvence. Navíc i v okamžiku vrcholení konfliktu, počet Syřanů nikdy nepřekročil 40%, s nimi se mísily osoby z jiných zemí, mj. taky příští atentátníci v Paříži a Bruselu.
       Řeknu vám zajímavou příhodu z Íránu, navštívil jsem jednu školu s dětmi afghánských uprchlíků. Většina z nich pracují, mají pevný příjem; šéf firmy mi vyprávěl, že ze dne na den mu sběhlo dvě třetiny osazenstva fabriky, vypravovaly se dva autobusy denně směrem do Evropy. Tito lidé byli dobře integrovaní, nikdo je neohrožoval. Desítky tisíců lidí Merkelová vyprovokovala, aby vše prodali a prchali za štěstím do Evropy. Někteří neuspěli a museli zůstat v Turecku, za osobní tragedii těchto lidí nese Merkelová též zodpovědnost. Nemluvě o společenském rozkolu v evropských zemích, který způsobila. 
Podle vás pojem evropský islám je iluzorní?
      Možná se mýlím, ale vycházím ze svých zkušeností. Před pár lety jsem věřil, že belgický a evropský islám je možný. Nyní se domnívám, že je to utopie, islám a evropské hodnoty nejsou kompatibilní. Islám je respektovatelné náboženství, které hlásá jiné hodnoty než evropské. Principiální body nekompatibility jsou rovnost muž-žena, právo na pochybu o náboženských dogmatech, právo konvertovat. Muslim, který chce být Evropanem, musí akceptovat tato práva, tuto svobodu, včetně náboženské karikatury. Jsem též velmi znepokojen rostoucím antisemitismem: ve studii Marka Elcharduse, sociologa z bruselské univerzity se uvádí, že polovina muslimských školáků v Bruselu jsou antisemity. Navíc se projevují tendence rostoucího fundamentalismu. Zdá se mi, že tyto tendence nedokážeme ovlivnit. Osvícenský islám, to je záležitost velmi úzké skupiny. Musíme pozorně monitorovat, že ti, kterým se dalo belgické občanství (francouzské) se drží našich hodnot. Integrace muslimů je v Evropě možná, pokud rezignují na část své původní kulturní identity.
Jak tedy vylepšit integrační model?
      Na prvním místě zrušit možnost slučování rodin. Za každou cenu omezit toto právo. Vrátit se k duchu ženevských azylových konvencí z roku 1951. Azyl z důvodů rasového, náboženského a etnického pronásledování nebo perzekuce z důvodu politického názoru. Žádosti o azyl vyřizovat mimo Evropu. Otevřít skutečnou debatu o kompatibilitě mezi fundamentálním islámem a evropskými hodnotami. Politickokorektní jazyk tomu brání: problémem není terorismus, to je především otázka bezpečnostní. Skutečným problémem je fundamentalismus, většinou není násilný, ale má za následek, že jeho vyznavači žijí na okraji naší společnosti podle pravidel, které nejsou evropskými. 70% muslimů v Belgii soudí, že náboženské zákony mají primát nad belgickými. Mé úsilí nesměřuje proti imigrantům, kteří chtějí zlepšit své životní podmínky, ale proti elitám, které to způsobily  a navíc zabraňuji společenské diskuzi o problému.