pondělí 25. února 2019

imigrace

Imigrace (ne)chtěná

Nový svět čeká, právě na nás, my (imigranti) jsme vyvolení dějinami. Zbytky Evropanů, kteří mají právo na denominaci Evropan se chvějí strachem o svoji historickou podstatu, které hrozí, že bude smetena imigračními vlnami a demografickou katastrofou. Není to absurdní? Skutečný Evropan se obává něčeho, co je fundamentem jeho podstaty. Na druhé straně infikovaní evropskounijním a českotelevizním smradem, kteří svoji evropskou podstatu směnili za nesmyslnou ideu globalismu a nenávisti k vlastním národům, se zase chvějí strachem a bůhvíčím dalším, že jejich milované africkoarabské kluky a imámy jim ta první strana nepřeje.
     Chvějí se obě strany, až to vypadá, že si dají  do zubů nebo vypukne občanská válka. Strach není nikdy moc přirozený, měl by potencovat akci, a tou nejbližší budou evropské volby. Hlasovat se bude o jedné věci, i když se bude nalhávat něco dalšího. „Ano nebo Ne“ masové muslimské imigraci, nebo spíš masovému obsazování Evropy, všechno ostatní je lež a podvod a zastírání. To je to podstatné, ostatní je podružné a obvykle v klíčových chvílích doby dokonce i zbytečné a zavádějící.
        Vlny masového přílivu lidí z jiných kontinentů do Evropy se dají považovat za imigrační jen s velkou nadsázkou, jde o obsazování Evropy organizované evropskounijním vládnoucím klanem. Evropa zažila v minulosti obrovské migrační vlny, lid s válečnými kamennými sekeromlaty z konce  3. tisíciletí je považován za první Indoevropany na evropské půdě, sekeromlaty tenkrát znamenaly technologický pokrok, nože Arabů dnes pocházejí z Číny, žádný pokrok. Ve 2. tisíciletí přes Únětice proudila do západní Evropy bronzová kultura z východu, z východních imigračních vln a lidu místních kultur vykrystalizovali Protokeltové. Únětice hrály klíčovou roli ve vzniku civilizačních komplexů severně a severozápadně od Alp. Na to bychom měli být nejvíc hrdí. Germánská vlna vytlačila Kelty ze střední Evropy, Římu se nakonec podařilo tuto barbarskou vlnu zcivilizovat. Slovanská vlna vytlačila ze střední Evropy Germány a Slované se stali součástí evropské civilizace. Arabové masově (a vojensky) emigrovali z arabského poloostrova a velmi rychle zničili vyšší kultury v severní Africe a v Perzii. Na tisíc let zablokovaná společenská evoluce těchto částí světa.
       Civilizace proudila z nějakého imaginárního centra, které velký český vědec Bedřich Hrozný situuje do oblasti rozprostírající se od jižního Uralu ke Kaspickému moři. Ještě na sklonku 2. tisíciletí se měly populační skupiny, které se podílely na etnogenezi Keltů a Germánů, nacházet nedaleko imaginárního centra národů, totiž mají stejná slova např. pro železo, jehož objev se datuje do té doby (isarno, eisern). Bedřich Hrozný píše o civilizačním centru, tj. kolébce Indoevropanů, Semitů, Subarejců a všech jiných, v rozsáhlých oblastech kolem Kaspiku, jednu výjimku velký vědec vidí v Sumeřanech, ti byli tak výjimeční, že museli pocházet odjinud, z jižních oblastí Uralu. Hrozný na základě mj. i jazykových analýz, se domnívá, že z Uralu musely přijít dvě imigrační vlny Sumeřanů, jedna v předhistorickém období kultury obejd, druhá na úsvitu historie krátce v předuruckém čase. Druhá vlna přinesla sofistikovanější metalurgii a abstraktnější pojmosloví. Historie světa a Uruku mohla začít.
       Hrozný píše, že teorie o tom, že civilizace přišla z Afriky je evidentně nesmyslná. Z imaginárního civilizačního centra se z neznámých důvodů odštěpovaly skupiny protonárodů a emigrovaly do své nové vlasti, kterou jim určila Historie. Historiografie někdy mluví o materiálních příčinách, které je pohnuly k pochodu. např. o suchu. Ruský historik Julij Cirkin v jisté souvislost to pojmenoval res novae. Touha po novém. A to je přesné to, co je odjakživa motorem evropské touhy, co hnalo Portugalce do nejnesmyslnějších dobrodružství, co vybudilo Féničany, aby okamžitě splnili nesmyslnou vizi faraona Necho a obepluli Afriku.  Podle Bedřicha Hrozného kultura sumersko-akkadská je majákem, jehož paprsky prosvětlují antický svět, a na tom spočívá civilizační expanze Evropy, z těchto paprsků čerpalo i nejskvělejší náboženství, které zaměřeno na věčnost, dá lidstvu mravní řád – křesťanství, tolik český génius.
      Takto chápaným migračním pohybem je nesena civilizace. Historie zná i anticivilizační masovou imigraci. Např. kolem roku 1200 před Kristem, tzv. mořské národy, přešly Řeckem, zničili Mykény, Tyrrins, smazali z povrchu země Chetity, spálily Ugarit, Atény se taktak ubránily, v Řecku nastalo tři sta let temna. Na egyptské hranici je faraon Ramses III. zastavil (a poslal do Palestiny).
     Arabská okupace severní Afriky v osmém století, na tisíc let zastavila vývoj, tisíc let nedošlo k minimálnímu civilizačnímu setkání severoafrických Arabů a Evropy, kromě tržišť s otroky. Turci zničili civilizační květ Byzanc, z nejúžasnějšího chrámu křesťanstva Hagia Sofia udělali mešitu, ve slovenských kronikách ze 17. století se píše, přišli a brali vše, co má cenu, nepotřebné lidi zabili, ostatní do otroctví. Slovenský lidový folklór dodnes zpřítomňuje úžasnou imigraci té doby.
       V moderní době znala Evropa velké migrační vlny do Ameriky, Austrálie i Afriky, mezi-civilizační symbióza se nikdy nepodařila, absolutně neúspěšná symbióza v Africe, ze severní Afriky museli miliony Francouzů po vítězství arabské revoluce prchnout, bílí  prchají dodnes v statisících z jižní Afriky. Zimbabwe se odbílilo a zmírá hlady.  Evropskounijní a ČT propaganda nám dnes budou tvrdit, že se Afrikou zcivilizujeme.
       I když se zdá, že nebyla možná symbióza jihoamerických civilizací s křesťanskou,  možná je jižní Amerika ojedinělým příkladem úspěšné civilizační syntézy v moderní době. Pouto, které spojuje Jihoameričany všech ras je silnější než běžná spolupatřičnost ke kontinentu, má výrazně civilizační charakter.
       Severní Amerika byla v devatenáctém a dvacátém století otevřena migračním vlnám z Evropy, byl to málo obydlený kontinent, Amerika je taky důkazem toho, že evropské a východoasijské národy sdílí stejné civilizační principy. Společenské skupiny, které nebyly z mnoha důvodů schopny se asimilovat se ghettoizovali, většinová společnost musela reflektovat morálnost svých principů a snažit se jim otevřít společenské brány. Velká židovská imigrace do Ameriky a západní Evropy z východní Evropy koncem 19. a počátkem 20. století, měla nesmírný ekonomický, kulturní přínos a vědecký přínos, Židé tvořili necelých 1% obyvatel, ale formovali a fundovali celé civilizační spektrum.  
      Amerika občas kladla na imigrační toky omezení, ale vcelku jim byla nakloněna. V 21. století došlo možná poprvé v americké historii k zcela nové situaci, imigrace se poprvé stala centrálním klíčem americké politiky. Průměrný Američan se dnes staví negativně k imigraci. Desetiletí k imigrantům velkorysá Amerika se proměnila v kontinent imigrantů, který nemá dostatek síly, aby z nich udělal Američany stejného hodnotového spektra. Průměrný Američan intuitivně pochopil, co nechápou jeho elity, americká kultura už nepřitahuje, nemá sílu, hlavně tu tvořivou, která by přicházela od elit a měla kapacitu přitáhnout imigrovaná etnika. Američan ztratil důvěru ve vlastní identitu. Potenciál společnosti generují nově narození nebo perspektivně nově narození, a těch je na straně etnické Ameriky čím dál tím méně. Amerika, bez dostatečné reflexe o budoucnosti společnosti, liberalizovala imigrační zákony v roce 1965, liberál Reagan velkou amnestií to ještě umocnil. Procento narozených v zahraničí bylo tenkrát ve srovnání s etnickými Američany velmi malé, roky baby-boomu v devadesátých letech rychle vystřídala demografická krize, která sice nedosahuje evropských parametrů, ale společenská rovnováha se pomalu bortí. Amerika nemá už kapacitu vykovat z ostatních etnik Američany a masová imigrace není a na dlouhou nebude společensky přínosnou.

Žádné komentáře: