čtvrtek 24. ledna 2019

evropa unie

Proč krach Evropské unie?

Ve WashingtonTimes Peter Morici, profesor z marylandské uni a národní kolumnista, triviální a přesvědčivá fakta. Nic navíc. A nic nechybí. Populismus a nespokojenost kráčí kontinentem, protože Evropská unie a její složky jsou stejně nedemokratické a necitlivé, jako byli monarchové a aristokraté, kteří ztratili svoji moc i hlavu v povstáních a rebeliích korunovaných americkou a ruskou revolucí. Cílem předchůdce EU, Evropského hospodářského společenství (1957) bylo zabránit třetí světové válce,  integrovat zbrojní průmysl, vytvoření širšího trhu pro zboží, služby a pracovní sílu dvou historických rivalů - Německa a Francie. Tento proces vedl ke vzniku politicky nevázané byrokracie, která dohlížela na vnitřní obchod, na vnější cla, na systém agrárního a rybného managementu, na dotace do průmyslu a systém protikartelových opatření.
     Časem se Brusel stal rukojmím levicových politiků a aktivistů občanských iniciativ, kteří prosadili svoji socialistickou agendu a vizi spojených států evropských.
     Postupem času, pomocí nekonečné posloupnosti dohod a smluv, národní politici odevzdali suverenitu svých zemí stále mocnější Evropské komisi, která dekretuje a členské země musí buď přímo poslechnout nebo změnit v žádaném duchu své zákonodárství, v oblastech jako je např. sociální politika, lidská práva, ochrana spotřebitele, výrobní standardy, doprava a imigrace. EU má soudní dvůr, který vynutí mandát její Komise, 19 z 28 států odevzdalo i svou monetární suverenitu Evropské centrální bance.
     Evropští politici vybavili Komisi obrovskou pravomocí, Komise vnutí členským zemím globalizační zátěž, nesmysly kolem změny klimatu a stále silnější omezení občanských svobod. Politici členských zemí mají velké alibi, operují národními závazky k silné Evropské unii.
    V tomto okamžiku, evropskounijní vláda, regulace, vnitřní a vnější obchod a masová imigrace, se staly účelem samy pro sebe. Ne proto, aby sloužily obecnému blahu členských zemí, bezpečnosti a hodnotám etnických Evropanů.
    Federica Mogherini, nejvyšší EU představitel v otázkách zahraniční politiky a bezpečnosti: „prioritou naší práce je posílit strukturu globálního partnerství multikulturalismu.“ Ne prosperitu, svobodu, bezpečné hranice a problém imigrantů.
    Volný obchod má vždy někoho ztrátového a ziskového, stejně jako postavení žen, minorit, agrární subvence, rybné kvóty a imigranti. Vzdělaní zaměstnanci ve velkých městech prosperují, na periferii, v malých městech a rurálních oblastech je to horší, špatně placené joby a nezaměstnanost, vysoké daně a špatná doprava, policie a další veřejné služby.  
    V posledních obdobích arogance Komise a zatížení plynoucí z regulací a špatného managementu společné měny eura, podvázalo ekonomický růst, proměnilo jižní Evropu v oblast bídy, dovedlo vlády ve Španělsku, Irsku, Řecku a jinde na pokraj bankrotu a inspirovalo britskou pracující třídu, aby hlasovala pro Brexit.    
       Evropská komise usurpovala suverénní práva federální vlády, aniž by musela podstoupit proces znovuzvolení a hledat kompromisy mezi konfliktními základními zájmy. Obzvlášť mezi těmi, kdo profitují a těmi, kdo nesou zátěž způsobenou bruselskými dekrety. 
    Prezident Macron se snaží čelit rebelii žlutých vest, revokoval daň z pohonných hmot, zvedl minimální mzdu atd., ale všechno se to podobá aspirinové terapii systemické infekce.
       V celé Evropě narůstá síla populistických hnutí, proti středo-levým partajím, které desetiletí kontrolují národní politiku. Komise reaguje nejúchylnějším a nejcyničtějším způsobem,  Itálie měla porušit EU rozpočtová pravidla, ale u Macrona, který udělal totéž, zamhouřila obě oči, halasně vytáhla proti Maďarsku kvůli hraničnímu plotu a proti Polsku, které zamýšlí reformovat justici směrem k národním hodnotám. 
    Obyčejný Evropan je stejně bezbranný proti evropskounijní tyranii, jako byl rolník proti Ludvíku XVI. a aristokracii, která krmila své psy lépe než lidi, kteří na ni dělali - do okamžiku, kdy lid vytáhl gilotinu. 
  


Žádné komentáře: