Nehorázné aneb stát se gigantem
Švábský sekerník Oettinger naznal, že Česká republika nejspíš přijde o dotace, popř. vrátí i ty minulé, Evropský parlament, rezoluce podobného typu. Nudně se opakující televizní spekulace, jestli se jedná o celý stát nebo jenom Agrofert. Všechno se přezkoumá s jasným signálem, pokud odstoupí ministerský předseda, je to OK. Tisíce unijních a českých byrokratů nemají v popisu práce nic jiného než každou dotaci dlouhé měsíce zkoumat, kdo má dostat a kdo nemá dostat. Na vypracování žádosti zařazení do x-té osy y-tého programu dotačního nesmyslu se podílí soukromé firmy, na spolufinancování nebo předfinancování se podílí stát.
Nekonečné handrkování, co lze z dotací, co už z dotací nelze a neuvěřitelné korupční prostředí, které se tím vytvořilo. Navíc administrace dotací pohltí velkou část státní byrokracie, kterou musí financovat stát. Další nemalý aparát se zabývá kontrolou, kontroluje se každý administrativní krok, pokud neodpovídá představám kontrolorů, dotace se zastaví i když to má pro realizátory tragické následky. Dnes Oettinger říká, že se bude kontrolovat. Co? Ať konkrétně řekne, co se nezkontrolovalo, který stupeň dotační administrace je podezřelý, kdo selhal.
Státní i privátní byrokracie parazitující na dotacích usurpuje do té míry veřejný diskurs, že se mediálně vsugerovalo společnosti, že s dotacemi padá blahobyt národa, evropskounijní dotace v mediální optice dostaly prioritu, která úplně degradovala přirozenou funkční hierarchii státu. Včera v televizní diskuzi se senátorem Kuberou, hlas mládežníků ODS: záležitost pokročila, je v sázce republika. Kubera názoru neprotiřečil, snad jedině presumpcí neviny. Ministerský předseda musí jít, Brusel nedá republice pár miliard. To má být podle strany ODS, a podobně ostatní opozice a názor podsouvají i redaktoři ČT, jediné demokratické řešení (pseudo)problému.
Poslanci EP ve hře o post českého ministerského předsedy jsou nevýznamní, jsou nicotnou kulisou a jejich rozhodovací podíl se blíží k nule. Rozhodují jiní a těm se český ministerský předseda (a asi i prezident) nezamlouvá, diskomfort bude už velmi silný.
Celý systém evropských dotací, je zástupná machiavelistická struktura maskující skutečné zájmy a reálné rozdělení evropskounijní ekonomické moci. Jediná nekorupční a objektivně nejúčinnější forma pomoci členské zemi je případný cílený příspěvek do rozpočtu členské země. Zcela záměrně se nikdy nedotovala perspektivní výroba nebo průmyslové odvětví, které po povýšilo konkurenceschopnost členské země, silná průmyslová základna např. v baltických zemích nevyžadovala velké dotace, přesto se zlikvidovala, nikdy se nedotuje průmyslové odvětví např. v Řecku, které by napomohlo řešení ekonomických problémů země, v Řecku se dotuje útlum olivových hájů, velká část řecké olivové produkce se zpracovává v Itálii, evropské dotace nejsou schopny dotovat produkční kapacity v zemi. Stejně tak ocelářský průmysl v severní Itálii též nevyžadoval velké dotace, evropskounijní politika přispěla k jeho likvidaci.
Český ministerský předseda se zamlouvá nebo nezamlouvá bruselským politrukům a českým nohsledům, to je jejich záležitost. Pokud by jim Česká republika vyšla vstříc, byla by nenávratně poškozena hlavně jinou kvalitou, kterou moc historie neodpouští, trapností. Proč k řadě minulých trapností přidávat další. A proč jim ustupovat, proč by měl odstoupit ministerský předseda, jak už se domnívají i mládežníci ODS, který má v parlamentě většinu. Velkohubě proklamují demokracii a tradice, ale republiku by vystavili nejtrapnějšímu diktátu od ubohých. O tom jestli má odstoupit, může rozhodnout jen český lid a evidentně si to zatím nemyslí.
Jedinou normální a navíc elegantní odpovědí na Oettingera a na hlasování v EP by bylo usnesení vlády a českého parlamentu, že republika o žádné dotace nestojí. Přezkoumá a provede revizi všech plateb směrem k Evropské unii a rychle nastolí tradiční systém zdanění nadnárodních korporací působících na území republiky. Vnese do ekonomické politiky státu perspektivnější prvky než je absolutní závislost na pár evropských zemích.
Administrátoři dotací, a jsou jich desítky tisíců si budou muset najít jiný job, stát má nedostatek pracovní síly, bude to ekonomicky přínosné. Rozhodnutí parlamentu ČR v tomto smyslu by bylo politicky silnějším jevem než Brexit. Stát se gigantem - někdy stačí málo.
Žádné komentáře:
Okomentovat