sloterdijk

Prolhaný tyátr

Ja, unbedingt!  V každém případě, říká poslední z velkých německých filozofů Sloterdijk. Ostatní už nežijí, stejně jako jejich věda, která odejde se Sloterdijkem. Tyátrem lži má filozof na mysli dnešní Německo, o Evropské unii soudí totéž. S islámem nelze budovat žádnou autentickou civilní společnost, říká filozof. Vláda utopila státní suverenitu a nechala se převálcovat (masovou imigrační vlnou v 2015-16) a pokračuje to den za dnem. Hanebná je role žurnalistů v tomto tyátru. Prolhaný tyátr, od dob studené války, nikdy nebyl tak vehementní.
     S knihtiskem se objevila též  kritická konstanta vůči médiím, patrná od renezance, kdy se začalo konstituovat moderní veřejné mínění, ještě patrnější od 18. století, kdy začaly vycházet první masové noviny. Bylo jasné, že s novinami roste i dezinformační faktor. Tisk 20. století povstal z profesionalizované propagandy, byl křtěn první světovou válkou, v té době se národní noviny staly zbraní válečného velení.
     Poválečná  konverze do civilních poměrů byla velmi obtížná, kromě švýcarského tisku, který zastával tradiční strukturální neutralitu, všechny ostatní  noviny byly odsouzeny k tendenčnímu typu zpravodajství. Není náhodou, že velký kritik médií Karl Kraus (žid z Jičína) pro celý mediální systém nové doby  používal temnou metaforu „černý mor“. 
    Sloterdijk o avízovaném konci polodiktatury Merkelové: „Merkelová, po třináctiletém panování, vsugerovala zemi pocit své nezaměnitelnosti. Přinesla si to z dob svého mládežnického období v NDR, tuto reálně existující parodii (dnešní Německo) jednopartajního systému. Myslím si, že auru jednopartajního systému vtiskla celé zemi a infikovala jí fundamentální pocit nemožnosti změn“.