lafourcade prumyslovka

Přeložit román do češtiny?

Nebo stačí jenom recenze? Civilizace vrcholila průmyslovou střední školou. Idea francouzského spisovatele a středoškolského profesora Bruno Lafourcade. Něco na tom bude, pro dobrého průmyslováka nějaká vysoká škola nebyla než ztrátou času. Byly to hvězdy Baťových závodů i Českomoravské, umělci rukou a umu, kteří nesli na svých bedrech civilizační pokrok. Platí to v Čechách stále? Bůh ví. Ve Francii podle Lafourcada to neplatí, recenze na jeho knihu Plevel v Causeur je půvabná a pravdu naznačující, podtitul knihy: autopsie konce civilizace.

     Podle recenzenta je hrdina knihy Lafargue černým husarem v časech SOS rasismu. Profesor francouzštiny na průmyslovce na předměstí Bordeaux. Toto město je lénem kdysi Chiracova patolízala a dnes islamizátora města Alain „Ali“ Juppého. Juppé řadu let ovlivňuje velmi negativním způsobem francouzskou politiku, je klíčovým likvidátorem francouzské tradiční pravice a jedním z konkrétních viníků dnešní francouzské společenské krize. Juppé organizoval změnu etnického charakteru města Bordeaux.
     Učit na předměstí takového města znamená být odsouzen k šedé a dusící se existenci, píše recenzent. Intelektuál Lafargue je pohlcen mastodontem, kterým je národní vzdělávání a doslovně vržen do tříd složených ze dvou třetin „kemo“ lobotomizovaných americkou subkulturou, mozky rozložené mediální propagandou a kretenizované mohamedánskými dogmaty. Tváří v tvář těmto úplně padlým mladým se Lafargue snaží zachránit co se dá, čestný černý husar - on sám pod knutou nepřátelské hierarchie, velení převzal nepřítel a jeho demagogie.
       Kniha je svědectvím mizérie panující na technických středních školách. Věci jsou ovšem komplexnější, spisovatel je velký talent, plný života, zábavný i zoufalý, politicky nekorektní a plný humanity. 
     Sujetem knihy je stmívání jedné civilizace, té naší a jednoho člověka, zrnka písku nasypaného do střev šíleného systému. Každý se může najít v pitoreskním líčení všedních antologií, jako je popis okresní knihovny, sborovny (páchnoucí profesní nudou, průmyslovou kávou a administrativní smrtí), setkání s propagandisty sexuálně minoritních praktik ve školském systému, reflexe nad současnou imigrační vlnou a inverzí společenských hodnot. Destrukce jazyka, který je pro mladé chaosem adjektiv bez podmětu, podmětu bez sloves, všudepřítomné „có“ s agresívními rameny. 
       V Kartouze parmské proklamoval Stendhal, ne bez jisté špatné víry, že „politika v uměleckém díle je výstřel z pistole uprostřed koncertu“. Lafourcade je kanonáda proti tisícihlavému podvodníkovi, vždy s humorem a perfektním jazykem.