Pomluva, příliš silná
Nehorázná
demagogie ve francouzském vlivném týdeníku Marianne, tento časopis je
jedním z centrálních ve Francii, velmi citován jinými zdroji a
regionálním tiskem. Jedním dechem se tvrdí, že Češi spolu s Armény jsou
nejvíc islamofobními národy v Evropě (Evropa plus bývalé SSSR). Češi navíc
patří do skupiny národů s vysokým procentem antisemitismu. Češi, Arméni
a Bělorusové jsou nejméně tolerantními národy v Evropě. K výsledku měl
dospět Pew Research Center na základě zkoumání 56000 probandů z 34 zemí v
letech 2015 a 2017. Evidentním cílem tohoto typu komentování a údajného
výzkumného šetření je očernění východoevropských národů, zajímavější
než politkorektní konstatování samotné, by bylo zjištění, kdo pseudo
výzkum zaplatil a proč Marianne s takovou vervou o tom píše?
Jsou Češi antisemitští. Politkorektní výzkumná centra to lehce dokáží vhodně zvoleným dotazováním. V medicíně je i průměrným výzkumníkům jasné, že pokud výzkum nedospěl k zdůvodnitelné hypotéze, kterou lze testovat, aplikovat statistické metody na nezdůvodnitelné tvrzení, vede jednoznačně k falešným závěrům. Dokazovat statisticky, že Češi jsou víc antisemitští než Němci nebo Francouzi, je jednoduše bigotní podvod.
Antisemitismus není v Čechách geneticky vkořeněn do společnosti jako je tomu ve Francii nebo v Německu. Ve Francii o filozofovi a mediálním komentátorovi Finkelkrautovi všichni ví, že je to žid, ať řekne cokoliv, je to uvozeno tímto faktem. Finkelkraut není výjimka. V Čechách je pro velkou většinu populace židovský původ mimo rozlišovací kapacitu lidí. Rozdíl žid versus ostatní neexistuje. Ve Francii a v Německu je tento rozdíl velmi hluboký a všem patrný a to samo o sobě dokazuje společensky vkořeněný antisemitský faktor. Antisemitismus lze vypozorovat v ČR pouze v institucích, které jsou napojeny na Evropskou unii nebo bigotně vyznávají její ideologii. Např. v české televizi můžeme vysledovat mor antisemitismu v jejich zdůrazňování a negativního uvozování faktu, že Miloš Zeman je přítelem Izraele, podobně jejich referování o problému Gazy apod. Směšné a svým způsobem nebezpečně antisemitské je českotelevizní referování o Masarykově otci. „Vědečtí“ pracovníci historických ústavů musí dokázat, že slovenský kočí je opravdový otec, všechno ostatní jsou nepodložené spekulace, případný židovský původ prvního prezidenta není politkorektní, i když kdysi se měl za téměř prokázaný.
Nekonečné diskuze a vzájemné osočování z antisemitismu, v Německu a ve Francii, jsou každodenně přítomny v médiích. Dnes a denně jsou židovské děti, které nepraktikují žádné náboženství, které dokonce už ani neví, že jsou židy, napadány ve školách, pachateli nejsou pouze muslimové, ale i mlčící dav učitelů a etnických Němců ve třídě. Z Francie se každoročně vystěhují tisíce židů, ne proto, že by chtěly, ale protože musí. Z výchovní Evropy žádní židé neprchají a např. o rumunském Temešváru se píše, že se tam stěhují i židé z Izraele.
Vzít se kippu na hlavu a projít Evropu, zmapuje antisemitismus víc než deformované statistiky politkorektních médií. V Praze a v Dolních Kounicích jste vítán, v Mnichově vám rozbijí hubu, v Marktredwitz poznáte ze šklebu místních, co o vás soudí. Konečně stačí se zeptat prodavače v Hofu v židovském magazínu (mj. super víno z Izraele) u Lorenzkirche, jak se mu tam daří. V prostoru těchto oprávněných hypotéz (např. genetický antisemitismus v německých provinciích u starších versus mladších společenských segmentů) lze použít k testování i statistiku, české oblasti nespadají do definičního oboru tohoto typu hypotéz.
Otázka islamofobie? Francie a Německo jsou v důsledku zrady nebo politické ignorance masově islamizované země. K etnickému obyvatelstvu přibyly miliony muslimů. V ČR se islám až na výjimky nevyskytuje, česká, velkou většinou nereligiózní populace, je etnicky homogenní. V statistickém šetření jde o dvě populace (Německo plus Francie versus ČR) s jiným distribučním typem šetřených parametrů a tudíž jejich srovnání není statisticky korektní. Česká populace odpovídá na otázku, zda-li si přeje budoucí masovou imigraci muslimů do země nebo ne. Francouz odpovídá na otázku, zda-li snese muslimské sousedy nebo ne. Západní Němec zmasírován a zastrašen školami, médii, politiky, odpovídá automaticky, že miluje muslimy i židy, dovoleno je mu i v šetření veřejného mínění nemilovat východoevropany, tam může i trochu nenávidět.
„Naše populace (národ) není perfektní, ale naše kultura je superiorní ve srovnání s ostatními“, čím víc procent souhlasu s výrokem, tím je to pro národ horší, dočteme se v Marianne. Nejhorší jsou Rumuni (66% ano); Rusové (85%); Srbové (69%); Řekové (89%); Češi (55%); Francouzi jsou úžasní s 36% a palma vítězství Belgičanům s 23%. Není interpretace Marianne úplně vadná, výsledek vyplývá z politických souvislostí, není důkazem žádného národního šovinismu, ale mírou vnitřní angažovanosti a souhlasu s národním prostředím. Člověk by měl být na prvním místě hrdý na své činy a pak na svůj národ.
Belgie stát v rozkladu, v hlavním městech už většinou jiná populace, která etnické Belgičany nenávidí a ti se navíc nenávidí mezi sebou - v této situaci je logické, že pouze velmi malá část Belgičanů může být hrdá na něco takového. Podobně ve Francii, na společnost v rozkladu, která předala klíčové rozhodovací mechanismy do Bruselu, neschopné zajistit občanům bezpečnost a národní perspektivu, není nikdo hrdý. Proč by vysoké procento Rusů nebo Řeků, kteří se ztotožňují s národem a jsou na něj hrdí, mělo svědčit o něčem nenormálním. Jsou to dvě kultury na nichž stojí civilizace, které jsou bariérou proti barbarství. Francouzskému časopisu Marianne je to podezřelé.
Jsou Češi antisemitští. Politkorektní výzkumná centra to lehce dokáží vhodně zvoleným dotazováním. V medicíně je i průměrným výzkumníkům jasné, že pokud výzkum nedospěl k zdůvodnitelné hypotéze, kterou lze testovat, aplikovat statistické metody na nezdůvodnitelné tvrzení, vede jednoznačně k falešným závěrům. Dokazovat statisticky, že Češi jsou víc antisemitští než Němci nebo Francouzi, je jednoduše bigotní podvod.
Antisemitismus není v Čechách geneticky vkořeněn do společnosti jako je tomu ve Francii nebo v Německu. Ve Francii o filozofovi a mediálním komentátorovi Finkelkrautovi všichni ví, že je to žid, ať řekne cokoliv, je to uvozeno tímto faktem. Finkelkraut není výjimka. V Čechách je pro velkou většinu populace židovský původ mimo rozlišovací kapacitu lidí. Rozdíl žid versus ostatní neexistuje. Ve Francii a v Německu je tento rozdíl velmi hluboký a všem patrný a to samo o sobě dokazuje společensky vkořeněný antisemitský faktor. Antisemitismus lze vypozorovat v ČR pouze v institucích, které jsou napojeny na Evropskou unii nebo bigotně vyznávají její ideologii. Např. v české televizi můžeme vysledovat mor antisemitismu v jejich zdůrazňování a negativního uvozování faktu, že Miloš Zeman je přítelem Izraele, podobně jejich referování o problému Gazy apod. Směšné a svým způsobem nebezpečně antisemitské je českotelevizní referování o Masarykově otci. „Vědečtí“ pracovníci historických ústavů musí dokázat, že slovenský kočí je opravdový otec, všechno ostatní jsou nepodložené spekulace, případný židovský původ prvního prezidenta není politkorektní, i když kdysi se měl za téměř prokázaný.
Nekonečné diskuze a vzájemné osočování z antisemitismu, v Německu a ve Francii, jsou každodenně přítomny v médiích. Dnes a denně jsou židovské děti, které nepraktikují žádné náboženství, které dokonce už ani neví, že jsou židy, napadány ve školách, pachateli nejsou pouze muslimové, ale i mlčící dav učitelů a etnických Němců ve třídě. Z Francie se každoročně vystěhují tisíce židů, ne proto, že by chtěly, ale protože musí. Z výchovní Evropy žádní židé neprchají a např. o rumunském Temešváru se píše, že se tam stěhují i židé z Izraele.
Vzít se kippu na hlavu a projít Evropu, zmapuje antisemitismus víc než deformované statistiky politkorektních médií. V Praze a v Dolních Kounicích jste vítán, v Mnichově vám rozbijí hubu, v Marktredwitz poznáte ze šklebu místních, co o vás soudí. Konečně stačí se zeptat prodavače v Hofu v židovském magazínu (mj. super víno z Izraele) u Lorenzkirche, jak se mu tam daří. V prostoru těchto oprávněných hypotéz (např. genetický antisemitismus v německých provinciích u starších versus mladších společenských segmentů) lze použít k testování i statistiku, české oblasti nespadají do definičního oboru tohoto typu hypotéz.
Otázka islamofobie? Francie a Německo jsou v důsledku zrady nebo politické ignorance masově islamizované země. K etnickému obyvatelstvu přibyly miliony muslimů. V ČR se islám až na výjimky nevyskytuje, česká, velkou většinou nereligiózní populace, je etnicky homogenní. V statistickém šetření jde o dvě populace (Německo plus Francie versus ČR) s jiným distribučním typem šetřených parametrů a tudíž jejich srovnání není statisticky korektní. Česká populace odpovídá na otázku, zda-li si přeje budoucí masovou imigraci muslimů do země nebo ne. Francouz odpovídá na otázku, zda-li snese muslimské sousedy nebo ne. Západní Němec zmasírován a zastrašen školami, médii, politiky, odpovídá automaticky, že miluje muslimy i židy, dovoleno je mu i v šetření veřejného mínění nemilovat východoevropany, tam může i trochu nenávidět.
„Naše populace (národ) není perfektní, ale naše kultura je superiorní ve srovnání s ostatními“, čím víc procent souhlasu s výrokem, tím je to pro národ horší, dočteme se v Marianne. Nejhorší jsou Rumuni (66% ano); Rusové (85%); Srbové (69%); Řekové (89%); Češi (55%); Francouzi jsou úžasní s 36% a palma vítězství Belgičanům s 23%. Není interpretace Marianne úplně vadná, výsledek vyplývá z politických souvislostí, není důkazem žádného národního šovinismu, ale mírou vnitřní angažovanosti a souhlasu s národním prostředím. Člověk by měl být na prvním místě hrdý na své činy a pak na svůj národ.
Belgie stát v rozkladu, v hlavním městech už většinou jiná populace, která etnické Belgičany nenávidí a ti se navíc nenávidí mezi sebou - v této situaci je logické, že pouze velmi malá část Belgičanů může být hrdá na něco takového. Podobně ve Francii, na společnost v rozkladu, která předala klíčové rozhodovací mechanismy do Bruselu, neschopné zajistit občanům bezpečnost a národní perspektivu, není nikdo hrdý. Proč by vysoké procento Rusů nebo Řeků, kteří se ztotožňují s národem a jsou na něj hrdí, mělo svědčit o něčem nenormálním. Jsou to dvě kultury na nichž stojí civilizace, které jsou bariérou proti barbarství. Francouzskému časopisu Marianne je to podezřelé.
Žádné komentáře:
Okomentovat