Vnitřní nepřátelé německé EU
Informační server german-foreign-policy, obvykle velmi dobře informovaný o německé zahraniční politice, publikoval na první stránce článek o německé představě o fungování EU, který by měl být varováním pro všechny periferní země, a těmi kromě Německa, Beneluxu a do jisté míry Francie, jsou všechny ostatní. „Berlín, aby za každou cenu zachránil euro - z něhož pro něj vyplývají enormní asymetrické výhody - je ochoten ke všemu, obzvlášť proti zemím, které o euru pochybují.
Konflikt mezi Bruselem a Římem ohledně italského státního rozpočtu, vyhrotil hlasy v německém establishmentu - volají po rozhodném a tvrdém boji s vnitřními nepřáteli Evropské unie. „Všemi silami se musí chránit EU, italská vládní koalice nemá kvalitu, aby se riskoval osud naší země“, nadpis v jednom německém deníku. Důvodem proto je odmítnutí italské vlády pokračovat v poslušnosti německého diktátu politiky austerity neboli totálního šetření. Berlínská dominance naráží i u jiných států. Vyhrotily se střety s Polskem a Maďarskem. Ve Francii narůstá nespokojenost s Berlínem. Opoziční politik Melenchon, který v prezidentských volbách dosáhl 20%, prohlašuje, že Francie musí vycouvat ze všech evropskounijních dohod. Německé elity reagují - přitvrdí se ještě víc.
Po bruselském odmítnutí italského rozpočtu, eskalace pokračuje. Evropskounijní Komise ve čtvrtek, vůbec poprvé v historii, odmítla předem návrh rozpočtu a žádá podstatné korektury. Italská vláda avizovala, že k žádným změnám nedojde a trvá na 2.4% deficitu. Italská vláda má velkou podporu, 58% Italů podporuje nárůst zadlužení. V Itálii EU není populární: pouze 42% Italů podporuje setrvání v Unii - podstatně méně než v Británii.
EU intervenuje proti pokusu zlomit německou politiku totálního šetření, která, jak se ukázalo, není dobrá, aby vyvedla Itálii z krize, Řím chce na druhé straně potencovat spotřebu a konsekventně generovat ekonomický růst, Berlín to odmítá.
Konflikt s Itálií, spor o podobu britského vystoupení z EU a rostoucí napětí v jiných zemích. Ve Francii jsou protesty proti německé dominanci čím dál tím hlasitější. V Národním shromáždění se vymezil Melenchon nejen proti Berlínem oktrojovanému totálnímu šetření, které zničilo francouzský sociální model, kritizoval Berlínem fedrovanou militarizaci EU: „budovali jsme Evropu míru, nyní se ukazuje, že v přání Spolkové republiky se musí stavět i válečná Evropa“. Melanchon protestoval proti německým plánům participovat na francouzské nukleární síle a proti dominanci německého personálu v bruselských grémiích. Francie podle Melenchona udělá nejlíp, když vycouvá z evropskounijních dohod.
Ve čtvrtek diskutoval spolkový prezident Steinmeier s polským kolegou Dudou. Předmětem jednání nebyla jen polská justiční reforma, ale i další sporné body. Duda se vyslovil proti „koncertu velmocí uvnitř Unie“, „nechceme být vazaly“. Německý prezident namítal, že země dobrovolně vstoupily do Unie, polský prezident mu odvětil, že to je sice pravda, ale je možné, jako Británie, také odejít. Pravda je taková, že v případě britského vystoupení, dělá Brusel všechno proto, aby odradil další země. Bruselský tyátr: odstrašující příklad Brexit.
Ve snaze konsolidovat EU - pokračování ekonomických a mocenských výhod a dominance německých elit - německý establishment se vyslovuje jasně: tvrdě proti nepřátelům. „Nepřátelé se nacházejí uvnitř EU a chtějí ji zničit“, napsaly údajně liberální všeněmecké noviny.
Podle německého tisku se proti EU bojuje na třech frontách: Británie; Maďarsko a Polsko; Itálie. Řím prý zamýšlí vyprovokování finanční krize a rozpad eurozóny. Boj s Maďarskem a Polskem může ještě nějaký čas pokračovat než dojde k politickým změnám v těchto zemích.
Úsilí německé vlády o udržení EU, kde Německo dominuje a z níž profituje masívním způsobem, komentuje ve své knize „Hegemonie“ britský historik Perry Anderson. Historik píše o oligarchistické struktuře Evropské unie, která neguje jakoukoliv formu lidové suverenity. Která nastolila ekonomický režim zaručující některým privilegia a tvrdost směrem ostatním. V Německu stále omílají fráze typu „odpovědnost za Evropu“, ale ani v nejmenším se nikdy nezmíní obrovský profit Spolkové republiky, který jí z EU plyne a fakt, že gigantickým exportním převisem ruinuje jiné země. Ve službách sebe-adorace používá moc patos sebelítosti a sebe-zbožštění.
Žádné komentáře:
Okomentovat