melancholik recko

Melancholik

Dimitri Garoufa, exprezident soluňského soudu, v řeckých novinách Dimokratia o dnešním Řecku (a celé Evropské unii). Článek nenapsal před osmi lety, ale předevčírem. Podle fakenews evropskounijních politruků, Řecko už nepotřebuje evropskounijní finanční protektorát, může si půjčovat rovnou na finančních trzích. Vymyslel evropskounijní ekonomický génius komisař Moscovici a spol.
       Řecký dnešek vzbudí v duši snad každého Řeka melancholii. Obraz dekadence a pádu, snad navždycky. Zaplavují nás tisíci stránkami jakýchsi příkazů a nařízení (Evropská unie, řecký parlament), nečtou je ani poslanci. Nařízení, která mění náš život od horšího k ještě horšímu, rozkazy věřitelů (v eufemistické terminologii reformy). Plošné systematické zbídačení občanů a mizerné mzdy pracujících nazývají reformami. 
        Mezinárodní měnový fond a Evropská unie z totální neznalosti situace, absolutizují některá témata a dogmaticky vynucují podle nich nezbytná opatření, zatímco skutečné problémy  narůstají do gigantických rozměrů (např. demografie a bezpečnost státu).
       Politické instituce, jak říkal Kabafys, nenaslouchají mystickému hlasu blížících se událostí, jsou slepé ke geopolitickému vývoji, který ovlivní budoucnost země. Řečtí občané očekávali od svých vlád po roce 2012 něco víc.  Neočekávali, že mávnutím kouzelného proutku se vyřeší ekonomické problémy země, ale doufali, že cílem státního mechanismu je dát slovo meritokracii, zaměstnat v administrativě ty nejlepší. Místo toho vidíme, jak se státní sféra plevelí partajním průměrem, tristní pohled, v době krize jmenování tisíců přemístěných zaměstnanců, poradců ministrů, vládních úředníků, s cílem vytvoření silné partajní armády.
      Čekali jsme po květnu 2013 (rozhodnutí parlamentu) zahájení procesu, který by skoncoval z beztrestností politiků, zdokonalil parlament, zdůraznil nezávislost soudů, zavedl pravidla transparentnosti ve veřejném životě. Revize ústavy, která byla tak zdůrazňována a na níž všichni rychle zapomněli..
      Každý den slyšíme od ekonomických odborníků fráze o rozpočtovém přebytku, ale současně vidíme, že tisíce občanů musí k soudu, protože nemohou splácet své dluhy, tisíce se musí živit ze stolů církve.
       Hovoří se o spravedlivé zátěži, malí podnikatelé platí daň z prvního eura, poslanci parlamentu, kteří pro to hlasovali, jsou ve velké části svých příjmů osvobozeni z daní. Proč dvě opatření?
     Řecko po osmi letech krize stále připomíná mlžnou krajinu a bohužel  vedení země mlčí. Naslouchají tajemnému zvuku blížících se událostí?  Politické střety se soustřeďují na zanedbatelné problémy a většina politiků se nezajímá o skutečné problémy svého místa a země. Nikdo se nezabývá demografickým problémem, za několik desítek let nás bude jenom 7 milionů, nikoho neznepokojuje, že důchodci už pomalu tvoří většinu mezi pracujícími a slovo rozvoj je pouze prázdným sloganem.
      Bohužel politické strany ustrnuly v minulosti a nechápou poselství doby. Zbaví se těch, kteří mají názor - mohli by říct v nevhodnou chvíli ano nebo ne -  preferují řízené osoby, které zaručují včerejší reprodukci.
     Škoda. Zažíváme svůj vlastní týden bez vášní a patosu. Žádné vzkříšení na obzoru. Předpokladem je změna. Musíme se změnit i my samotní, musíme odolat úpadku a navzdor tomu, co se děje ve veřejném životě, musíme se proměnit v aktivní občany. Pokud k tomu dojde, pak opět vysvitne slunce.