Svět je příliš malý pro tento typ pokroku
V 86letech zemřel v Paříži Paul Virilio - filozof, urbanista, kdysi ředitel speciální školy architektury, konzervativní intelektuál velkého jména. Měl blízko k Baudrillardovi, de Benoistovi, Débraymu. Mozek aktivní a tvořivý až do posledního okamžiku. Delikátní a pronikavý pozorovatel současnosti, stojí v nekrologu Francesca Amé. Zabýval se i uměním – kritizoval ignorování minulosti a prázdné nesmyslné inovace. Cirkus zmatených myšlenek v kalných vodách mediálních galerií, které se tváří hluboce.
Autor třiceti publikací, spolupracoval s Esprit, dával přednost klidu venkova a byl alergický na mediální salony, dnes se tomu říká antimodernista. Moderní v hlubším slova smyslu, byl jedním z mála intelektuálů, který nepatřil do mančaftu „vědeckých a technologických pokrokářů“, preferoval totiž myšlení, degustaci ducha meditačního typu. Katolík a konzervativec. Neznamenalo to, že by se vyhýbal změnám, byl obdivuhodný v alarmu u špatných změn. Upozorňoval na limity závratného technického pokroku, kdy krok dopředu, je krokem směrem k propasti, a pak je rozumné zabývat se vakcínou proti tomu, co jsme sami vybudili.
„Svět je příliš malý pro tento typ pokroku“. Podle francouzského filozofa se dnes vše děje moc rychle, nemáme kapacitu, abychom to uchopili, svět se nám v rukou redukuje. Filozof psal o nové ekologii, jinak chápané – ekologie rovnováhy informačních přenosů i geografie.
Žijeme v ultrakrátkých kvantech trvání, ignorujeme minulost i budoucnost, pohlceni okamžikem. Současná politika mluví pouze k žaludkům voličů, žije momentální externalizací, veze se na emoci, aby vzápětí vyvolala další. Od reprezentativní demokracie jsme přešli k demokracii televizních obrázků.
Filozofova diagnoza přítomnosti: dnešní politika je komunismem emocí. Říká zesnulý silně moderní antimodernista.
„Svět je příliš malý pro tento typ pokroku“. Podle francouzského filozofa se dnes vše děje moc rychle, nemáme kapacitu, abychom to uchopili, svět se nám v rukou redukuje. Filozof psal o nové ekologii, jinak chápané – ekologie rovnováhy informačních přenosů i geografie.
Žijeme v ultrakrátkých kvantech trvání, ignorujeme minulost i budoucnost, pohlceni okamžikem. Současná politika mluví pouze k žaludkům voličů, žije momentální externalizací, veze se na emoci, aby vzápětí vyvolala další. Od reprezentativní demokracie jsme přešli k demokracii televizních obrázků.
Filozofova diagnoza přítomnosti: dnešní politika je komunismem emocí. Říká zesnulý silně moderní antimodernista.
Žádné komentáře:
Okomentovat