macron bonapart

Konec iluze

Střepiny z image. Ani rok netrvaly sympatie Francouzů k prezidentovi, fragilní architektura na níž Macron vybudoval závratnou kariéru se zbortila. Loutkaři v pozadí se domnívali, že našli homo novus, jehož image dlouho vydrží. Stál mimo partaje, sympatický globální mládeži, mainstream TV-kanálům a domovům typu Alzheimer, dlouhodobě nosnější budou asi jiné faktory. Francie prochází krizí, možná i my, ale nikdo si toho nevšiml. Imobilismus tomu říkají, prostě nevzniká nic nového.

   Milujeme technologie, rezonuje u Potrefené husy na Pankráci, hlavně další mobil kýmsi kdesi vyrobený a digitální svět budoucnosti zbastlený jednoduchým vývojovým programem v TVsetu. Tomu se říká imobilismus. Ve Francii umocněno vzpomínkami na zašlou velikost země, a tušením, že s Evropskou unií není všechno v pořádku.
      Macronem se zmocnily státu transverzální elity, Macron k nim nepatří, pouze si ho vybraly. Na počátku se tvářil jako revoluce, po pár měsících se mu to rozpadlo, protože o žádnou revoluci nešlo. Macron to maskoval bonapartistickými manýry, po skandálu s Benallou, kdy se vyjevilo, že bonapartem být nemůže, pouze bonapartovou. ztratili Francouzi zájem. Pokusil se o nepopulární reformy na trhu práce a na železnici, akcelerovalo to jeho propad v populaci. Reformy jsou asi nezbytné, ale obětovat se musí všechny společenské složky, nejen ti dole. Evropskou unii by federoval, Němci mu vysvětlili, že rozpočty se federovat nebudou, pouze rozhodování a svým způsobem už je to dost federováno..
     Macrona provází řada skandálů. Poslední se týká Alexise Kohlera, generálního sekretáře  prezidentského paláce, nejmocnějšího z prezidentského klanu, Kohler stvořil Macronovu partaj EnMarche, která je motorem moci. Podle interogatívních novin Mediapart v letech 2010-2012 kontroloval dozorčí radu přístavu Le Havre, kde starostoval současný předseda vlády Edouard Philippe. Podle dokumentů Mediapartu, muž v prezidentově pozadí organizoval kontrakty mezi přístavem a italsko-švýcarskou zbrojovkou Msc, založenou bratranci jeho matky z rodiny Aponte. Tehdejší výběrová řízení na přístavní zakázky nenechávají nikoho na pochybách, píší Mediapart. Diktoval výběrové komisi a ve hře byly obrovské veřejné prostředky. Francouzská prokuratura se do toho pustila.
     Macronova  administrativa se propadá do chaosu, píše se i v mainstreamu, 28. srpna podal demisi ministr ekologie Nicolas Hulot, tvrdý úder exekutivě. Ekolog Hulot vstoupil do vlády po dlouhém váhání a Macronově přesvědčování, byl to de facto druhý nejmocnější muž ve vládě, k jeho ministerstvu se totiž váže spousta kompetencí v oblasti dopravy a energetiky. Hulot zdůvodnil demisi existencí lobby v mocenských centrech. Před pár dny odešla ministryně sportu Laura Fessel a mluví se o dalších.