Z Xerfi Canal aneb jak to šlape v dnešní EU ekonomii
Jsou přece tak znalí. Konjunkturální obnova na jihu vzbuzuje iluzi o znovunalezené evropské konvergenci. Není tomu tak i když odhlédneme od politické dimenze problému a spektakulárních projevů rozdílných národních zájmů, jak se odhalují např. v imigrační otázce. Je třeba zdůraznit tři klíčové faktory perzistující v divergenci evropských ekonomik. Produktivita, veřejné finance a reálná úroková míra.
Produktivita. Jižní země se určitě v konjunkturální optice staví na nohy, jednoduše se odrazily od dna po nevídaném očistci. Abychom rozšifrovali, zda-li je toto udržitelný jev, musíme podrobněji analyzovat růstové faktory, především produktivitu. A zde to nemá dobré vysvědčení. V Itálii, Řecku a Portugalsku žádný vánek produktivity není pozorován. Ve Španělsku se počáteční vylepšení, způsobené poklesem ve stavebnictví, vyčerpalo. Jak by to také mohlo být jinak, z těchto zemi emigrovaly jejich nejlepší kompetence a musely obětovat řadu let strategických investic.
Druhým v řadě je rozpočtová síla v případě příštího šoku nebo cyklického poklesu. Anticyklické síly jsou koncentrovány v severní Evropě. Finanční prostředky Španělska a Itálie jsou sice sanovány, ale rozpočtové manévrovací schopnosti mají velmi daleko k těm ve střední a severní Evropě. Portugalsko a Řecko jsou v rozpočtovém přebytku, ale ten jde na dluhovou obslužnost. Slabost rozpočtové padáku v období recese koroduje růstový potenciál.
Třetí faktor divergence vězí v úrokové míře. Monetární politika ušila většině ekonomik špatný kostým. Země na špici ekonomického růstu a se slabou nezaměstnaností jsou ty, kde se strukturální inflace blíží 2%. A jsou to současně ty, které profitují nejmenším spread (míra investičního rizika) svého dluhu a tudíž nejmenší nominální úrokovou mírou. Opak v případě jižních zemí s vysokou mírou nezaměstnanosti. Trpí dvojím zlem: vysoká nominální úroková míra, která je obrazem dluhového rizika a slabá inflace. Evropa se tedy nachází v divergujícím režimu reálné úrokové míry. Penalizuje to země, které investice nejvíc potřebují a komplikuje to řešení jejich rozpočtové rovnice. Daleko od toho, co by upřednostňovalo konvergenci. Úroková míra brzdí růst periferie a napomáhá růstu zemí, které jsou v tomto cyklu na růstovém vrcholu.
Žádné komentáře:
Okomentovat