salvini mission impossible

Mission impossible

Neznají nelze a je nemožné. Velcí v politice jsou obvykle osamocení. Jsou ozdobou lidstva, bez nich by lidstvu něco chybělo, vesměs se nikdy nedočkají uznání a odměny, ani po tom netouží. My ostatní můžeme jenom doufat, že se občas někdo z nich vyskytne i v naší době. A máme velké štěstí, muž Salvini je tím. Možná se už kontinent nedá zachránit, ale on hájí pevnost proti invazi a ta nepadne tak snadno, doufejme, že vůbec nepadne.
     Všechno ostatní v evropském politiku je ve srovnání s tím málo významné. Významný je dnes výsledek boje mezi Salvinim a zbytkem světa. V dané chvíli mezi italským lidem, který v této bitvě bojuje i za nás,  a potentáty všech možných odrůd a zrůd. Milionová podpora na facebooku Salvinimu, obrovská většina Italů podle průzkumů na jeho straně. Ale také obrovské množství nenávistných, bývalých politiků, televizních wipek, filmových guru, ušlechtilých pedofilů a hvězdiček ze všech možných filmových a finančních rájů.
     Téměř nikdo ho nedoprovází, pouze vox populus. Kolem něho se dají pouze vytušit  postavy schopných z Legy, např. šéf jeho kabinetu Matteo Piantedosi, když i ho obvinil levičácký prokurátorský hňup Patronaggio z Agrigenta, vyjadřovaly se o tomto člověku s velkým uznáním italské noviny. Extra schopný ministr v úřadu předsedy vlády Giancarlo Giorgetti a  další.  Jak skončí partie mezi koaliční vládou a establishmentem je otevřené a složité. Vlastně ani Salviniho koaliční partner M5s není jednotný v náhledu na imigraci, vláda je rozdělená, Salvini nemůže počítat s podporou koaličních ministrů, nepříjemná je averze ministryně obrany, ministr spravedlnosti mu není nakloněn, což je nepříjemné v okamžiku, kdy prokurátor z Agrigenta sesmolil obžalovací spis. Velká část hnutí M5s je k Salvinimu přímo nepřátelská. Stejně tak ministr zahraničí a ekonomie. A pak mlčící prezident plný averze.
     V této situaci nelze očekávat úspěch, nebylo by to reálné, Salvini je tak osamocený ve svém boji proti imigraci a za Evropu národů, že snad pouze pokud by samotná prozřetelnost jím vstoupila do hry. Sympatie mu vyjadřují mnozí, ale jak už to bývá, je daleko od sympatií k činu, evropská populace zlenivěla. Ukazuje se, že je snazší vystoupit proti politikovi nebo politice, než zlomit diktát prokurátorské mafie. Mechanismy k tomu nejsou po ruce, je to italský problém, německý a jak víme i český. Rozdělení mocenských sfér, údajně nezbytné pro fungování demokracie, je fikcí. K separaci tří mocenských okruhů nedojde, pokud neexistují historicky ukotvené instituce, Němcům je po válce ukotvil americký generál, Italům dohoda komunistů s katolíky. Velmi rychle tyto instituce ovládly partajní sekretariáty. V Itálii, v dlouhých časech vlády křesťanské demokracie, politická moc zachovávala jakousi cudnou neutralitu k soudnímu systému, od komunistů se nic takového nedalo očekávat, postkomunisté se v devadesátých letech zmocnili školství a soudních aparátů.
      Prokurátor z Agrigenta Luigi Patronaggio si v posledních dnech uvědomil, že žaloba na ministra není až tak oprávněná a den co den ji doplňuje dalšími nápady. Na lodi Diciotto nedošlo k žádným nelegálním zatčením, jak stojí v původním obžalovacím spisu. Zabránit vstupu do země tomu, kdo  nemá doklady, popř. vízum,  je přece normální a zákonné. Patronaggio obvinění pozměnil ve smyslu spáchání zločinu donucením osoby jednat proti své vůli. Tady ho perverzní levičácká fantazie dovádí k bizarnímu větvení "Salviniho zločinu": nejen proti ilegálům, ale i zločin proti Evropské unii. Evropskou unii si vzal jako rukojmí při vydírání k rozdělení ilegálů, za to mu hrozí až 30 let basy, víc než za zadržování ilegálů na lodi, za to je pouze 10 let. Prokurátor domyslel do zásoby ještě další tři varianty zločinů.
     Gordický uzel perverzí levičáků v italských prokuraturách by možná rozsekla zdánlivě neškodná záležitost. V italském politiku by však explodovala jako bomba a vyrazila zbraň z ruky prokuratuře v Agrigentu a podobným. Trestní stíhání Patronaggia odvážným českým okresním státním  zástupcem. Počínání Patronaggia narušuje evropskou a tudíž i českou hranici, ohrožuje  zákeřným způsobem integritu (i) českého státu, zakládá na situaci teroristického ohrožení potenciálně i českého prostoru.  Agrigentský prokurátor by se měl zodpovídat ze svých záměrů českému soudu.         
     V Il Tempo včera napsal Marcello Veneziani, „Neznám Itala, který by se Salvinim nesouhlasil, který by se nedomníval, že žaloba agrigentského prokurátota není absurdní. Obvinit ministra vnitra ze zločinu  proto, že brání národní hranici, že plní svoji povinnost, jak mu ústava ukládá. Zabránit tomu, aby ilegálové pronikali do Itálie a Evropy. Je absurdní, že Evropa se nám připomíná když jde o dluhy a podivné povinnosti, ale ne když jde o bilanci“.
    Itálie je povinna přijímat imigranty, vracet je popř. poslat do Albánie - zakázáno. Macron poslal za poslední rok zpátky do Itálie padesát tisíc imigrantů, několik tisíc byly děti. To je v pořádku, podle EU komisařů.