neděle 13. května 2018

sapir totalita globalismus

Jacques Sapir: Demokracie, totalita, globalismus

O eseji velkého francouzského ekonoma Sapira publikované v Les-Crises píše čtenář Jean X: „Chápu téměř všechno, co jste napsal profesore, ale nedokázal bych vysvětlit ani jednu větu z toho co jsem přečetl.“  Profesor je velmi sofistikovaný a občas náročnější čtení, avšak kategorie lidí, která neztratila dar zvaný přirozený instinkt, nemusí ztrácet čas čtením jeho článku.
      Pokud váš instinkt rozpoznal, že Evropská unie je historickou pastí a není ničím jiným než pokračováním minulých německých perverzí a její cíl je totožný s cíli těch minulých - ovládnutí popř. zničení evropských etnik a dominance německé kasty ad absurdum, pak jste rychleji dospěli k stejnému závěru než francouzský profesor po dlouholetém bádání a nečtěte jeho úvahy, jsou pro vás zbytečné.
     Teze, že svobodný globální obchod zabrzdí politické procesy ve prospěch expertní ekonomie, může být chápána jako ilustrace idejí Carl Schmitta z počátku třicátých let minulého století. Evoluce jak ji pozorujeme od osmdesátých let byla anticipována velkým juristou a filozofem hlubinně reakčních idejí, Carl Schmittem.
     Schmitt předvídal, že liberalismus povede k vymizení politiky ve prospěch  kontradikce technika-etika. Schmitt artikuloval kritiku liberální demokracie. K artikulaci své kritiky demokracie Schmitt omezil současné i minulé politické formy do čtyř ideových typů: legislativní, jurisdikční, vláda, státní správa. Legislativní funkce státu je definovaná jako vyjádření všeobecných a nadosobních norem. Moc nepochází z lidí, ale ze zákonů, zákony nevládnou, ale nastolují se jako všeobecné normy. Jsme svědky kompletní depolitizace: podle fundamentálního principu zákonnosti a souladu se zákonem, který řídí veškerou činnost státu, se nakonec eliminuje jakákoliv kontrola a každý příkaz, neboť nadosobním způsobem vstoupí v platnost pozitivní právo. Zákonnost vládních aktů formuje kritéria legislativního státu. Totální právní systém zavádí princip podřízení se a poslušnosti a eliminuje právo na opozici. Jinak, zákon se manifestuje zákonem, a státní represe (tlak) nalézá opodstatnění v zákonnosti.
     Ideologie integrálního volného obchodu, což nazýváme též globalismem, dovršuje logiku předestřenou Schmittem. Na základě lingvistických podvodů, založená na permanentním pojmovém zmatku mezi protekcionismem a autarkcií, globalistická ideologie neustále omílá myšlenku, že ve světě neexistuje jiné řešení než volný obchod a je to totéž co nová forma občanství.
Despotismus v masce univerzálního Dobra
     Schmitt soustřeďuje část své kritiky na zákonodárnou roli státu, pro něj to znamená završení režimů parlamentní demokracie a liberalismu. Jeho kritika vede na kontradikci, která se postupně nastoluje, mezi zákonností a právem, přesněji mezi zákonností a legitimností, která se vztahuje u Schmitta k přirozenému právu zjevně transcendentálnímu: „naše epocha je dominována fikcí zákonnosti a důsledný systém zákonnosti se manifestuje opozicí k legitimitě zjevné vůle inspirované zákonem. Schmitt se domnívá, že liberální parlamentarismus vytváří podmínky, kdy zákonnost nahradí legitimitu a moc většiny právo. Formalismus, který vyplyne z liberálního parlamentarismu je podle něj manifestací zákonné fikce a vede k destrukci legislativního státu jako takového. Tuto logiku dnes nacházíme v politické poloze reglementací a různých dohod jako je CETA a v mezinárodních institucích, které jsou svázané s volným obchodem a globalismem jako je WTO. Kritika formalismu - rozpor s reálným světem - je úhel Schmittova útoku proti demokracii.
    Rozpor s reálným světem se manifestuje obzvlášť silně v ideologii globalismu. Tato ideologie neguje politickou polohu státu. Ale s tím je rovněž negována demokracie. Sílí a upřednostňuje se despotismus o to nebezpečnější, že se maskuje univerzalismem. Ideologie globalismu plodí noční můru Carl Schmitta.
   Schmitt anticipoval dnešní evoluci. Zvažoval idealistické koncepty parlamentní demokracie, kde by dominovala homogenita a dobrota účastníků. Pokud by k tomu došlo, otázka legitimity je rychle vyřešena. Legitimita je důležitá, neboť v každém zákoně je maxima práva (obsah) a příkaz, a to druhé znamená zásah do individuální svobody. Ve společnosti, kde by všichni příslušníci byly homogenní a dobří, by zákonodárce musel být veden spravedlností a uměřeností, které by propůjčovaly zákonu legitimitu.
Zpět k ekonomii
    Jaké jsou fundamenty globalistické ideologie? Ideologie si nárokuje exaktnost. Model Heckscher-Ohlin-Samuelson se považuje za standardní a superiorní. Tento model je často zpochybňován i v univerzitním milieu, ať už Leontievovým paradoxem nebo samotnou nereálností předpokladů. V teorii mezinárodního obchodu Paul Krugmana si protekcionismus opět vydobyl místo na slunci, Krugman naznal, že viníkem může být globalismus. Fenomény jako masívní využívání zahraničních outsourcingů se nepředpokládaly a výrazně změnily přístup ke globalizaci.
      Globalizace zdaleka nefavorizuje obecný zájem a zájem nejchudších. Naopak, je to prostředek, který privileguje privilegované a vede ke všeobecnému zchudnutí. Logika přímých zahraničních investic nahlodá akční kapacitu státu a útočí na princip suverenity. Není to nic nečekaného, zákon liberálního zákonodárce v globalistické ideologii je totéž, co dokonalá a úplná smlouva ve Walrasovském ekonomickém modelu. V takovém modelu jsou instituce a organizace zbytečné a škodlivé. Tedy model legislativního státu znamená ve skutečnosti anti-stát, antipolitický systém. Paralelismus mezi ekonomickým a právním myšlením se zde nezastaví.
    Musíme si být vědomi podobnosti mezi Schmittovým zákonodárným státem a perfektní monetární ekonomií. Charakteristiky systému - fundamentální depersonalizace akcí a úloha norem - blízké popisu monetární ekonomie z pera G. Simmela.  Peníze nastolí dokonalou neosobní výměnu, relace, která vytěsní rozdíl přítel-nepřítel a učiní z „cizince“ ideálního partnera. Na druhé straně peníze postupně indukují koherentní systém norem, které se dostanou do centra účastnické reprezentace - hlavně svojí kapacitou poměřovat a materializovat hodnoty. Základní funkcí peněz je účetní jednotka.   
   
    


Žádné komentáře: