pondělí 14. května 2018

pariz maj 68

Padesát let poté

Radio France International (RFI) emitované na VKV do Česka, prokládá v posledních dnech svoji politickokorektní proimigrační a proislámskou propagandu vzpomínkovými tirádami o květnu roku šedesát osm. Pařížské barikády a studenty okupované kostely ve vzpomínkách účastníků. Jezuité byli tenkrát denními hosty na Sciences Po v nekonečných diskuzích se studenty - církev se musí modernizovat, sám nově jmenovaný pařížský arcibiskup a apoštolský vikář Francie Francois Marty diskutuje se studenty, urychleně se církev otevře světu ve světle závěrů nedávno skončeného koncilu. Stalo se. Církev se zmodernizovala - do kostelů už v Paříži nikdo nechodí a syn boží je Pařížanům směšný.
      V podivné absurditě okamžiku prokládá RFI relaci o osmašedesátém po půlhodinách denními zprávami ze současnosti: „V Irsku referendum o interrupcích, nebezpečí, že reakční část populace zablokuje velké právo ženy“. Právo z libovůle zabít plod ve svém lůně - druhý velký důsledek studentských bojů na barikádách. Tito studenti, Cohn-Bendit, Joschka Fisher atd. a jejich pohrobci, dodnes okupují média, politiku, finance a konečně i kostely, všechno mají v rukách. Kromě jedné podstatné věci, kterou se tenkrát zaštiťovali, sociální nerovnost ve společnosti i mezi národy, jejich politika ještě prohloubila. Sociálně nelegitimovaní, ať jsou to staří, samostatné matky, náboženské skupiny skutečných věřících jako jsou křesťané např. v Pákistánu, čelí větší diskriminaci a sociálním problémům než před pařížskou demagogií. Periferní národy, Portugalce, Bulhary atd. dovedla politika osmašedesátníku na pokraj etnické smrti.
     Jeden důležitý bod pařížských barikád zůstává často bez povšimnutí - kapitalismus se po osmašedesátém skutečně proměnil - ztratil svoji lidskou tvář pokud ji někdy měl, stal se zcela anonymním a ztratil zodpovědnost. Kapitalismus ve své nekontrolovatelné anonymitě ovládl ve společnosti úplně vše, můžeme mluvit o totálním kapitalismu. Anonymní finance v bizarní alianci s kulturními devastátory z pařížských barikád.
      Existoval jiný osmašedesátý - pražské jaro, pár měsíců svobody jakou Evropa často nezažila. Lid se zbavil tyrana a artikuloval v přímé demokracii politické a ekonomické aspirace své svobody stavěné na historickém fundamentu obou národů. Otevřela se brána národnímu géniu a lid hledal cestu k budoucnosti. Pokud je pokrok humanity významnější než její regrese, pak pár měsíců pražského jara bylo podstatně významnější než pařížští (a berlínští) barikádníci, i když  důsledky regrese, kterou způsobili jsou hrozné.
    Francouzský prezident Pompidou tenkrát řekl „už nic nebude jako předtím“, neměl na mysli, že to bude dobré. V západní Evropě víc než dvacet let po válce se vytvořila masívní střední třída a její vize „konzumní společnost“ se stala celospolečenskou vizí. V západním světě se květnové anarcholevičácké turbulence konzumní mládeže vydávají dodnes za historicky převratné. V té době skutečně došlo k převratným událostem ve Francii - tradičně sociálně zanedbaný agrární sektor se začlenil do sociálního systému, velké stávkové boje v průmyslu si vynutily podstatný nárůst mezd a sociální ochranu nezaměstnaných.
     Naopak květnové barikády byly vzpourou dětí z dobrých měšťáckých rodin, s hesly, která kázala novou kulturu, která se bohužel skutečně prosadila. Levičáctví a neoliberalismus se ztotožnily. Studenti se zaštiťovali kritikou konzumní společnost, ale otevřeli brány generalizovanému konzumu, který usurpoval ve společnosti úplně všechno. Přispěli k nastolení hedonismu, popření národních tradic, nastolili jistou formu vynulování předchozího. "Zakázat zakázané a užívat si bez omezení"  vedlo k tomu, že z kapitalismu se stal „čistý kapitalismus“ liberálně libertinské současnosti.       


2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Radio France International (RFI) v češtině na internetu nenacházím. Lze snad najít?
Díky.

LC řekl(a)...

francouzsky na www.rfi.fr (a pak volbu A L´ECOUTE); jinak též na VKV