ratzinger salvini

Ratzinger (a Salvini)

 Antonio Socci v Il Libero. Před dvěma lety prohlásil silný muž současné italské politiky Matteo Salvini v Pontidě „mým papežem je Ratzinger“. Měla to být replika Bergogliovi na jeho proimigrační postoje. Salvini připomněl, že pro papeže Benedikta a Jana Pavla právo neemigrovat, předchází právu emigrovat. A oba papežové se stavěli za národní identitu. Ideje papežů v tomto ohledu splývají s politickými vizemi italského politického hnutí LegaNord.
     Ratzinger nedávno vydal knihu „Osvobodit svobodu“ - víra a politika v jednadvacátém století.  Kniha bohatá na reflexe, připomíná kouzlo a rozsah Ratzingerova myšlení. Gigantické myšlení v konfrontaci s konformní povrchností chromých projevů papeže Františka, které nejdou za hranici banálního politickokorektního sloganu.
     Od Kanta k Sartrovi -  nelze jednoduchým způsobem shrnout úžasné stránky Ratzingerovy knihy, které se rozpínají od Kanta k Solženicinovi, od meditací nad Bachovou hudbou ke Kristovu utrpení a k Velkému pátku 20. století, od konceptů prvních křesťanů a Grunewaldova ukřižování k Marxovi a Leninovi. Ratzigerovy stránky jsou prosvětlené a rozsáhlé jako údolí v Toskáně.
     Tato kniha se musí chápat jako glósa k současné politice, především italské. Ratzingerova  témata a myšlenky jsou pro Mattea Salviniho a LeguNord inspirativním příspěvkem k jejich programu. Především islámská otázka. Ratziger v knize nezmiňuje svůj mytický příspěvek v Řezně (publikován je jinde), považuje lidská práva za sílu univerzálního rozumu proti diktaturám všeho typu: pokud v dvacátém století se to týkalo především sekulárních totalitárních režimů, dnes se to týká především států založených na náboženských principech, které potkáme hlavně v islámském světě.  
    Celá Ratzingerova kniha - v linii řezenského diskursu - je obhajobou rozumu a opravdové sekularizace, která vznikla v lůně křesťanství (v opozici divinizace imperiální moci).
     Jiné téma, které může inspirovat vůdce LegaNord je polemika, kterou Benedikt XVI. vede se současnou Evropou, v které se technokracie snaží nastolit unifikované pozitivní myšlení, což je totéž, co sebevražda Evropy. Evropské kulturní dědictví je rozsáhlejší, na bázi deistických přesvědčení a Boha tvůrce všehomíra se vyvinuly ideje o lidských právech, ideje rovnosti lidí před zákonem, nedotknutelné lidské důstojnosti v každém jediném člověku a zodpovědnost člověka za následky svých činů. Tyto elementy rozumu konstituují naší kulturní paměť.
     Ignorovat je nebo v nich vidět pouze mrtvou minulost znamená amputovat naší kulturu. Evropská kultura se zrodila setkáním Jeruzaléma, Atén a Říma – setkáním boha Izraele, filozofického rozumu starých Řeků a právního myšlení Říma. Toto trojí setkání formuje evropskou identitu. Odtud zodpovědnost a nutnost boje za posvátnou důstojnost člověka. Kromě toho, že Ratziger boří mýtus relativistické maastrichtské Evropy, demoluje též jiné božstvo - globální trhy. Božstvo kterému jsou obětovány národy i lidé. Ratziger navrhuje jiný ekonomický model - maximalizace profitu ustoupí primátu veřejného zájmu. Státy převezmou iniciativu v ekonomické oblasti s politikou průmyslového a agrárního rozvoje (což společná evropská měna neumožňuje), požaduje fundamentální etickou restrukturaci peněžních trhů, financí a obchodu ve smyslu akcentování nejchudší společenské složky.   

Dialog s Putinem

   Ratziger je antikonformista, dovolil si elegantní kritiku Obamy a ocenil ruského lídra: „S Putinem jsme hovořili po německy, zná perfektně němčinu. Nebyly mezi námi žádné hluboké rozpory, věřím, že on - muž moci - je hluboce přesvědčen o důležitosti víry. Je realista. Vidí, že Rusko trpí morální destrukcí. Je patriot, chce obnovit ruskou  roli ve světě, pochopil, že destrukce křesťanství ohrožuje i Rusko. Uvědomil si, že člověk potřebuje boha a sám je jím intimně dotčen.“