zizek slavoj bannon

Žižek Slavoj

„Levice v zajetí svých fetišů“, velký filozof současnosti v Neue Zuercher Zeitung. Bannon, Oprah Winfrey a Assange jsou tři události, které demonstrují totéž. Ekonomicko-politický establishment zuby nehty brání svá privilegia. A proč mainstreamová levice nepochopí, že velký byznys a státní moc jsou spojenci a ne nepřátelé. Problémem nejsou lidé jako Steve Bannon, ale neschopnost levice nahlédnou Washingtonu za kulisy a pochopit, co je důležité.
    Tři události omílané v médiích. Konflikt mezi Trumpem a Bannonem, řeč Oprah Winfrey při přebírání Zlatého globusu a možný odchod Juliana Assenge z ekvádorské ambasády. Tyto tři události jsou součástí americké hádanky. 
    Trumpův a Bannonův střet by neměl zastřít podstatné. Bannon je čestný pravicový populista, pro bohaté žádá vysoké zdanění. Rozechvěla ho skutečnost, že Trump naznačuje, že bude prezidentem super bohatých a starosti prostých lidí jsou mu ukradené. O tom mainstreamová levice nic neví. Opakují svou mantru: To že propustil neofašistického rasistu Bannona nestačí. Démonizovaný obraz fašistického nebezpečí se stal jejich politickým fetišem. Fetiš s jednoduchým freudovským pozadím, funkcí toho všeho je zastřít skutečné konflikty. 
    Obraz fašisty má ve fantazii dnešního levičáka tutéž funkci jako ji měl žid ve fašismu. Maskuje to kořeny naší skutečné krize. Strach z kompromisů s novou pravicí nám zastírá, do jaké míry jsme již zkompromitováni. Každý znak sebereflexe by měl bít vítán. Proč je pro mainstreamovou levici tak těžké obrátit se k pracujícím lidem?
    Druhý příklad, Oprah Winfrey, její triumfální řeč při Golden Globe Rewards. Oslnila mainstreamovou veřejnost až do té míry, že se o ní mluví jako o demokratické kandidátce na prezidenta pro příští volby. Její případ je příkladem, že v politice můžete mít správný záměr, ale na falešných základech. Privilegovaná mediální hvězda se rozpovídala o sexuálním obtěžování milionů žen. Falešný základ spočívá v tom, že Oprah Winfrey nechce vidět souvislost mezi probuzením ženy a politickým a hospodářským bojem. 
    Ve stejnou doby, jak propukl Weinsteinův skandál, se odhalily „paradise papers“ (daňové úniky). Proč nikdo nepožadoval, aby se Bono a U2 přestali poslouchat. Proč se nekritizovala Shakira? Ti všichni připravili stát o obrovské sumy peněz. Nikoho to nevzrušilo. Ale to, že Louis C. K. ukázal několika dámám nevyžádaně svůj penis, zruinovalo jeho kariéru.
     Poučení pro levičáky ba mělo být jasné: establishement udělá všechno možné, aby zabránil ekonomické radikalizaci. Nelze se divit, že média vedou systematickou kampaň proti těm, kteří dělají právě to. Nenechte se zmást.
     Třetí příklad. Prolhaná kampaň proti Julianu Assange. Lži dostoupily vrcholu, za každou cenu se ho zbavit. Wikileaks prý dobře začalo, ale pak to Assenge pokazil a zablokoval. Následují přímo atentáty na jeho charakter: je paranoidní, arogantní. Posedlý mocí. Nakonec má i smrdět a nosit špinavé hadry. Levičáky tyto směšné detaily neodradí, měli by se koncentrovat na podstatné, co Assenge odhalil – vazby mezi velkými koncerny a státními úředníky.
   Elon Musk je zde symbolem, s Bill Gatesem, Jeff Bezosem a Markem Zuckerbergem patří mezi sociálně uvědomělé miliardáře. Globální kapitalisté, kteří jsou současně pokrokoví. Musk varuje před nebezpečím, které přinášejí moderní technologie. Nebrání mu to, aby investoval   do interface mozek-computer, projekt neurolink. Tento podnik se koncentruje na vytvoření nástrojů implementovaných v lidském mozku, s cílem pomáhat lidem nezaostat v pokroku za umělou inteligencí! Toto vylepšení nám má postavit na nohy paměť a ustavit přímé spojení biologické a digitální inteligence, říká Musk. Je možné si vůbec představit hrůzné konsekvence nové formy kontroly ze strany establishementu.
   Ne, je nezbytné otevřít veřejnou diskuzi o spojení velkého byznysu a státní moci. Assange měl ve své knize o Google plnou pravdu: pochopit, kdo dnes řídí náš život a kdy tuto kontrolu vnímáme jako svobodu. Musíme se naučit kontrolovat stínové vazby mezi privátními podniky, které kontrolují naše dobro a proměnily se v tajné státní agentury.
    Různé událost – propuštění Bannona, řeč Oprah a útoky na Assangeho – jsou výrazem globálního boje: na jedné straně bohatí privátní profitéři státních privilegií a na druhé straně prostí plátci daní.