Babylonská věž muzikální
Náhled na současné hudební tvoření si laik nedovolí ani sám před sebou. Málokdo tomu rozumí a patřit do bloku ignorantů se nikomu nechce. Známý exdramaturg Národního mi to vysvětloval, „prostě tomu nerozumíš“. Luca Pavanel se v Il Giornale zabývá hudbou a možná by mu mohli i dramaturgové a exdramaturgové Národního též naslouchat.
Říká to i Jorgi Savall, jeden z bohů staré hudby, „dnes jak se zdá, je to s hudebním tvořením slabší“. I když mnozí si to nemyslí. Současná hudební produkce není moc komunikativní. Mohlo by se jedním dechem dodat, je moc „vědecká“, jiní zase říkají, že její jazyk je tak vzdálený od „možností publika naslouchat“, není to úplně nové. Anebo elektronická hudba pro mnohé není vůbec hudbou, ale další sonorickou cestou, nebo příliš mladá na to, aby se dala chápat. Kolem a kolem babylonské věže a nový mesiáš není na obzoru a pravděpodobně nepřijde. Proč neříct, že nejlepší a jak jinak, je to právě dnes. Pluralita jazyků dala vykvést stovkám květů a k tomu máme i to staré.
Krok zpátky: diskuzi už kdysi otevřel Adorno – o hudbě – publikum unavené klasikou a zklamané současností se obrací k vzdáleným stoletím. A Savall říká, že ve skutečnosti stará hudba je nedávný objev. Mendelssohn lovil v minulých dobách, stejně jako velký Bach. Minulá staletí se stala zlatým dolem a jsou jím pořád. Můžete tam najít dílo, směr úplně nový. A autor je nenávratně zapomenut.
A tvorba? Možná jsme na konci, u zdi, a jednoduše se musíme vrátit.
Žádné komentáře:
Okomentovat