úterý 5. prosince 2017

jean ormesson

Jean d´Ormesson zemřel

Včera v noci ve věku 92let. Velký francouzský spisovatel, novinář, filozof atd. Člen  l'Académie française  od roku 1972. Autor 40 knih - romány, eseje, filozofická pojednání: Jedna láska pro nic; Au revoir a děkuji; Iluze moře; Sláva císařství atd.
    Výjimečná osobnost, jeho hlasu jsme ještě nedávno mohli na vlnách RFI naslouchat i v Praze, vyprávěl o genezi svých románů. Bylo to stejně silné jako romány samotné. Iluze moře, pláže, nahá těla, vánek. Evokoval v posluchači pocit rozkošnické spoluúčasti.
   Figaro píše, že byl gurmánem života. Bývalý ministr kultury  Frédéric Mitterrand  řekl, že zmizel chléb francouzské literatury. Udělal pro francouzskou literaturu něco obrovského: přiblížil nám ji. Zasadil se o to, že první žena vstoupila do Academie mezi nesmrtelné, Marguerite Yourcenarová:
   Byl hedonista, miloval k zbláznění literaturu, historii, filozofii, ženy, cesty, moře, svobodné letní dny. Byl inkarnací francouzského ducha. Florian Philippot: Prýštil z něj talent a kultura. Velká ztráta pro Francii.
   V úvodu ke své knize „Druhá strana francouzské literatury(1997)“ napsal:  Miluji knihy. Všechno co se týká literatury – její aktéry, hrdiny, postavy, střety, vášně – zrychlí to tep mého srdce. Triumf Cida mě okouzluje. Společnost kolem Chateaubrianda a té paní de Stael mě dovádí k šílenství. Smrt Luciana de Rubempré mě konsternuje  stejně, jako Wilde a baron Charlus. Raději bych to měl prozradit, Proust mě často rozesměje.
     V časech, kdy kniha je zpochybňována a ohrožována něčím obskurním, co připomíná barbarství, historie literatury, kterou předkládám, nemá jinou ambici než přinést čtenáři pár kapek poznání o velkých dílech navíc. Pokud vzbudí moje kniha v mladém čtenáři chuť začíst se do Stendhalova nebo Queneauova románu, nebo do Aragonovy poemy, autor bude spokojen.  

Žádné komentáře: