Panská rasa aneb „dobří“ lidé v Evropské unii
Od
Junckera jsme se před dvěma týdny dozvěděli, že všechny země EU musí
rychle zavést euro. Hranice a národy se pohřbí v jednom rozplizlém
prostoru Juncker-Macronovy vize. Všechno se sjednotí. Za pár let
nepoznáte v které evropské zemi vůbec jste. Úžasné! Junckerovo tažení má
smysl, ti kteří nyní vládnou, musí nastartovat procesy, které budou
nevratné.
Kdo
může říct, že Německo patří Němcům (a Evropa Evropanům), když Afrika
hladoví, mají právo sem přijít, vyjádřila se jedna kolínská farářka
(samozřejmě evangelická, tam míra pomatenosti sahá k nebi). A kultura
těch jiných je lepší než domorodá v Evropě. Ergo ať si ji podrží.
Komu vůbec země patří, v Německu tisíc let patřila místnímu vévodovi, mohl ji prodat nebo prohrát v kartách. Tato tradice se tam dochovala do dnešní doby, vévodkyně zašmelila vlastní zemi, kdo jí co zaplatil nebo v kterých kartách prohrála, se zatím neví. Poslušní poddaní srazili podpatky. .
Jiný kraj, jiný mrav, v okolních zemích patří stát občanům, lidu země. Evropské národy dlouhá staletí bojovaly za právo být pány ve vlastní zemi, často právě proti otrocké-panské rase Němců. A nyní jim touto rasou vedená Evropská unie klade podivné podmínky. Šílené? Ne, jsou „morální“. Arnold Gehlen to nazval hypermorálkou.
Mezi 2. a 3. světovou válkou jsou Němci na špici „humanity“ a všeobecného "dobra". Zarputile to tvrdí. A že Italům a Řekům zruinovali ekonomii, na tom přece nic špatného není. Dnešní západní Němci se považují za objevitele etiky. Diskurs poněkud monotónní o bratrské povinnosti jiných, jsou toho plné evropskounijní školy a všichni faráři o tom plkají. Všichni máme povinnost konvertovat k lepšímu náboženství a živit lepší rasy.
Franz Werfel popsal v jednom románu z roku 1942, jak se panská rasa promění v „dobré a ušlechtilé“ lidi. Neměl na mysli doslovnou proměnu, ale pokračování panské rasy v dobro vyzařují „ušlechtilé“ rase.
Německá chuť ke světovým misím dobra je nezměrná a nesrovnatelná s žádným jiným evropským národem. Kdo se jim postaví na odpor, toho v první fázi budou prohlašovat za nacisty, není to moc vkusné, malomocní v salonu krásy nejsou moc přesvědčivou reklamou.
Komu vůbec země patří, v Německu tisíc let patřila místnímu vévodovi, mohl ji prodat nebo prohrát v kartách. Tato tradice se tam dochovala do dnešní doby, vévodkyně zašmelila vlastní zemi, kdo jí co zaplatil nebo v kterých kartách prohrála, se zatím neví. Poslušní poddaní srazili podpatky. .
Jiný kraj, jiný mrav, v okolních zemích patří stát občanům, lidu země. Evropské národy dlouhá staletí bojovaly za právo být pány ve vlastní zemi, často právě proti otrocké-panské rase Němců. A nyní jim touto rasou vedená Evropská unie klade podivné podmínky. Šílené? Ne, jsou „morální“. Arnold Gehlen to nazval hypermorálkou.
Mezi 2. a 3. světovou válkou jsou Němci na špici „humanity“ a všeobecného "dobra". Zarputile to tvrdí. A že Italům a Řekům zruinovali ekonomii, na tom přece nic špatného není. Dnešní západní Němci se považují za objevitele etiky. Diskurs poněkud monotónní o bratrské povinnosti jiných, jsou toho plné evropskounijní školy a všichni faráři o tom plkají. Všichni máme povinnost konvertovat k lepšímu náboženství a živit lepší rasy.
Franz Werfel popsal v jednom románu z roku 1942, jak se panská rasa promění v „dobré a ušlechtilé“ lidi. Neměl na mysli doslovnou proměnu, ale pokračování panské rasy v dobro vyzařují „ušlechtilé“ rase.
Německá chuť ke světovým misím dobra je nezměrná a nesrovnatelná s žádným jiným evropským národem. Kdo se jim postaví na odpor, toho v první fázi budou prohlašovat za nacisty, není to moc vkusné, malomocní v salonu krásy nejsou moc přesvědčivou reklamou.
Žádné komentáře:
Okomentovat