populista chomsky macron

Jsem hrdý populista..

Andrea Pasini v il Giornale. Pochmurný politický scénář (samozřejmě nejen v Itálii, ale všude v evropskounijním poddanství) nám desetiletí předkládá falešné koncepty, kterými levičáci všech možných partají otravují voliče. Mnohé pojmy ztratily svůj obsah nebo se záměrně používají nepřesným způsobem, relativizují se obsahy termínů i idejí. Nakonec je dosaženo cíle a tím je zmatení pojmů. Evropskounijní politruci mistrně ovládají tuto manipulaci. Bezskrupulózní politickokorektní jsou děti kulturní ignorance a intelektuální nestoudnosti.
    Termín, který nejlíp reprezentuje perverzi a nestoudnost politicko-mediální scény je populismus. Slovo populismus je synonymem špíny a urážek volebních tribun a hanebného osočování.
    Populismus je projev suverenity, je to komponenta základu státu. Slovník Tresccani: „Kulturní a politické hnutí v poslední čtvrtině 19. století v Rusku, mělo propagandou a intelektuální osvětou vylepšit životní podmínky lidových vrstev. Snaha o realizování jistého rurálního socialismu založeného na venkovských komunitách. Antiteze západnímu kapitalismu.“ Pokud termín chápeme tímto způsobem, pak neobsahuje vůbec nic špatného. „Populista“ Matteo Salvini, vůdce Lega Nord je oblíbeným terčem v proimigrační hře levičáků.
   Filozof a lingvista Noam Chomsky má svoji definici populismu:“ Znamená to dovolávat se lidu. Lid musí participovat a ne pozorovat.“ Další figura z jiné planety než je člověk ulice, výplod turbo-kapitalistických perverzí a ratingových agentur jako je Emmanuel Macron, má též svoji definici: „Populista je termín s mnohými odstíny. Pokud to znamená obracet se k lidu, nemám s tím problém. Pokud se to používá k označení někoho, kdo se podbízí lidu, pak je to demagog a není to můj případ.“ Držme plebs dole pokud sahá na privilegia! „Když nemají chléb, ať jí housky“, známá fráze Marie Antonietty Habsburk-Lotrink. Něco podobného má na mysli prezident francouzské republiky. 
   Vraťme se ke kořenům termínu populismus. Máme na mysli politickou koncepci, která je blízká občanům republiky, která klade na první místo potřeby lidu. Je to antiteze současných politických konceptů, které nutí lid sklonit hlavu před mocnými a před privilegovanými. Populismus má aspiraci stát se novou vitalitou a životní silou pro Itálii, Evropu a nakonec pro celý svět. Propast mezi kastou a občany je jasná. Netýká se to pouze ekonomie, ale i demokratické participace občana. Mělo by nás to probudit z letargie.
    Ovšem obsahy termínů se dnes manipuluje a slova ztrácí smysl. Politika se dnes stala informací, a mocní v informační vrátnici evropskounijního poznání transformovali každou logiku do jednoduchého sylogismu „dobré“ a „špatné“. Záměr je jednoduchý, proměnit zájmy národa v něco, co se vznáší na oltáři Velkého nahrazení evropského lidu někým odjinud, jak to dobře popsal Renaud Camus.
   Svoboda slova se omezuje, krok za krokem. Velká většina individuí, která rozhodují v politice v naší zemi a v Evropské unii, je hluboce nekompetentní v používání termínů jejichž obsah neznají. Jsem hrdý populista protože jsem a vždy budu na straně mého lidu.