generace psychologie

Děkan psychologie

Profesor Jurij Zinčenko je děkanem psychologické fakulty MGU v Moskvě. V Izvestijích jeho analýza jednoho dobového jevu.
    Doba se transformuje, postindustriální a informační změny nás opravňují, abychom hovořili o novém pokolení, o pokolení Z. Klíčovou charakteristikou pokolení Z je podstatná změna charakteru socializace. Záměna obvyklých socializačních forem za informační typ socializace odvozený z internetu. 
   Spontánní a často bolestná transformace, která se odehrává mimo sociální kontrolu a plodí krizi dětství je důkazem selhání dosavadních výchovných systémů.   Odehrává se to v prostoru bez zákona – hráčská, alkoholová, drogová a komputerová závislost adolescentů – v prostoru infantilismu a escapismu. Charakteristickou črtou je útěk od reality do virtuálního světa a mezigenerační hodnotový předěl.    
    Vysoký stupeň sociální neurčitosti,  globalizace, zásadní sociálně ekonomické změny a bouřlivý rozvoj informačních a komunikačních technologií indukují nový systém vztahů mezi světem dětí a dospělých. Objevují se nová rizika pro sociální vývoj dítěte. Neohraničený svět informačních zdrojů nepochybně odkrývá nové možnosti a výhody, společnost přiznává mladému pokolení právo na dospělost.
   Jaké jsou vůbec dnešní děti a dospívající, s jejich ctnostmi a problémy, jak jsou  zranitelní a odolní? Především je to pokolení jehož život se odehrává ve virtuálním světě, v režimu online a v prostoru neohraničeného informačního toku. Promítá se to do charakteristik osobnostního vývoje, do jednání a do vztahů s okolím. Děti a adolescenti manipulují lépe než dospělí s počítačovými gadgety, orientují se v informačním prostoru, přímo žijí ve virtuálním prostranství od samého dětství.
   Charakterizuje je způsob přijímání informace – v malých porcích s vizualizační oporou (obrázek, foto, schema), zjednodušený text. Brouzdání po síti s konstantním stupněm rozptýlení a nízkým stupněm pozornosti dalo vzniknout tak zvanému klipovému poznání a myšlení. Projevuje se to často neschopností chápat příčinně-kauzální řetězce a neschopnost řešit problém bez vizuální opory. Přesycení informací může způsobit snížení kognitivní a učební motivace.
    Důležitý je též fakt, že komunikace s vrstevníky většinou probíhá přes sociální síť a ne tváří v tvář. Proč dává mladé pokolení přednost virtuální komunikaci? Celá řada důvodů: zůstat v anonymitě, je to bezpečnější než reálný kontakt; lehkost komunikace – na webu rychle někoho ke komunikaci najdete; můžete komunikovat s mnoha najednou a komunikaci kdykoliv zavřít. Cena za snadnost je ovšem obrovská.
   Risk svázaný s online komunikací – sníží to sociální a emoční intelekt, těžce se pak ovládají pocity a emoce, nedostatečná úroveň empatie, strach ze ztráty  skupinové prestiže, strach z ostrakizace. Odtud ona přilnavost k mobilu, snaha vždy být online, dokázat svoji spolupatřičnost ke skupině za každou cenu.
   Komunikace na webu a v sociálních sítích může vést ke zborcení představy o sobě samotném a blokovat sebepoznání. Síť nabízí člověku prakticky neomezené možnosti ve smyslu sebe prezentace a experimentování se svými obrázky. Představit se jak uznáte za vhodné. A nevstoupit do reálné komunikace, aby se nezbořil prezentovaný mýtus o sobě samém.   
    Pro dnešní adolescenty je charakteristický akcent na osobní úspěch, bezpečnost a zdraví. Hodnoty jako láska, tvoření a seberozvíjení ustupují do pozadí.  Přitom úspěch chápou jako předchozí generace – dostižení cílů, překonání překážek na cestě k cílům a seberozvíjení. Často ovšem dojde k záměně kritéria – počet lajknutí na sociální síti chápou jako kritérium. Za každou cenu upoutat pozornost, často nesmyslným způsobem a třeba i za cenu faulů.
   Vztah dětí a adolescentů k rodičům: osobnost dítěte a právo na osobitost  rodiče čím dál víc akceptují, vztah charakterizuje deficit společných aktivit a komunikace a jistá povrchnost. Adolescenti hledají u rodičů pochopení, dobrou vůli, víc ochrany, bojí se ztráty jejich lásky a mají strach nesplnit rodičovská očekávání.
    Dnešní mladé pokolení – generace Z – jsou jiné děti než kdysi. Ale tak, jako ty předchozí, touží po lásce, podpoře, starostlivosti, spolupráci. Učíme se navzájem a navzájem se potřebujeme – a to je garance toho, že generační svazky nebudou přervány.