tamerlan barcelona rusko

Nevyhnutelné – pamětní monument v Bagdádu

My lidé evropskounijní - nejsme silní, tvrdí, nejsme ani muži, jsme miliony feministů, vykastrovaní radikálním demokratismem, který s demokracií vůbec nesouvisí. Bez hranic jsou naše země a bez hranic je též naše hloupost. Jsme pro radostný život bez cigaret a test okultní krve zadarmo. Máme rádi zvířata i když se masem přežíráme, podobáme se husám, taky hejhají, když jim usekávají hlavy. 
   Náš konec je nevyhnutelný, píše v el Manifiesto šéfredaktor Sertorio. Zmizíme odtud a musíme si navyknout s tím žít. Je to cena, kterou musíme zaplatit za otevřenou společnost.  Namísto requiem máme song Imagine a plyšová zvířátka.  Dáni, kteří došli už velmi daleko, navrhují objímání džihadistů, aby prý viděli naši poddajnost a nebyli moc násilní. Dáni tak chápou mír. 
    Jeden z nejkrvavějších masakrů v Barceloně. Nelze se divit, levičácké Podemos u moci, periferie plná wahabistů. Levičáci ve jménu své imaginární perverze kompletně destruovali křesťanské náboženství, ale na druhé straně financují ve velkém mešity. Podemos programově hlásá rasismus proti bílým, zesměšňuje katolickou tradici a organizuje masovou imigraci. Jsou to naše hodnoty, které živí teror a civilizační sebevraždu.
    Též v Moskvě se konal teroristický atentát, ale odpověď autorit byla úplně jiná  – adekvátnější, železná ruka prezidenta Putina udeřila. V Rusku je silná muslimská populace, ale uvědomují si, co by po teroru proti Rusům následovalo. Rusko má respekt, protože ctí vyšší hodnoty a demokracii a akcentuje zachování národa. Na zvířecí krutost teroru neodpovídají v Rusku rezignací, plyšovými medvídky a přihlouplým songem Imagine.  
    My v Evropské unii jsme kastrovaní radikálním demokratismem a pomatenou ideologií roku 68. Jsme zbabělí a degenerovaní, jsme ochotní se nechat obětovat na oltáři perverzní menšiny. Stádo zemocionalizovaných chudáků, kteří roní slzy, když se zabíjí býk v koridě, si nezaslouží nic víc než nekonečné pohrdání, které mu konečně džihadisté ukazují. 
   Racionalita tu nechybí. Tato Evropa je odsouzena k tomu, aby ji někdo dobyl. Houellebeck v  knize „Poddání se“ vylíčil  se silnou přesvědčivostí bídu kultury, která chce umřít. Levičáckou gangrénu, která tumorizovala naší civilizaci.
    Spengler v „Dekadenci západu“ zmiňuje Bagdád 1401, abbasidské hlavní město. Kosmopolitní, kulturní a velká úroveň vědy. Když se Tamerlán objevil před branami, obyvatelé města se rozhodli, že ho přijmou s otevřenou náručí. Být pacifisty tváří v tvář dobyvateli se nevyplácí. Timur Beg vstoupil do města. Krátce poté jeho vojáci vybudovali ve městě pamětní monument z lebek stotisíců Bagdáďanů. Tamerlán rozuměl lidem.
   Přesně to se stane, když zpohodlněné národy, degenerované a zkorumpované, rezignují na svoji obranu. Pláčeme nad plyšovými zvířátky a džihadisté činí adekvátní závěry. Jako Tamerlán.