Generační vyznání (v šesti měsících jsem spadla ze stolu a hlavou do země)
Článek dvacetileté Marie Lakämper v dceřinném plátku politkorektního Spiegelu, se dá opravdu chápat jako zprůměrované vyznání německých (a evropskounijních) dvacítek se silným dojmem, že uzávorkovaná nehoda postihla drtivou většinu z nich. Problém se zabývá v pi-news spisovatel Akif Pirinci.
Hi, lidi. Jsem Britt-Marie Lakämper, kólmí Britt. Jsem dvacítka, ale málem jsem to nedožila. Při přebalování mě matčina nepozornost málem zabila, spadla jsem se stolu a hlavou rovnou na tvrdou zem. Neměj starost, nic moc se nestalo, až na to, že to kolem vnímám s intelektuálním ostroumem opilého osla. Později jsem pochopila, že to není až taková tragedie, v mé generaci to postihlo většinu.
Vždycky jsem ráda psala. Nejdřív do alba básničky, malovala jsem srdíčka s ksichtíčkem Harryho Pottera, Frodo Beutlina a Justina (Biebera). Teď když sedím v uni-menze a čmárám si tvář Richarda Davida Prechta do alba, mnoho ekelhaftních chlapů si sedá k mému stolu. Jeden z nich, odpornou paruku Ludvíka XIV. na lebce, na klopě portrét s ošklivou starou tváří, představil se jako šéfredaktor Spiegelu. Nejdřív řekl, že všichni chodí na gábl do menzy, magazín se moc neprodává.
Prolistoval mé album a zjistil, že má stejné niveau jako jeho časopis. A učinil nabídku. Měla bych psát do jejich časopisu Bento pro stejná pipi-děvčata jako jsem já a pro přiteplalé chlapce. Na otázku proč, mi odpověděl: „Angela musí vyhrát, ty dutá matice.“ Spiegel je tak rozklížený, musí jet podle vládních befelů, po volbách ho zafinancují jako veřejné médium a ulije se na daních. Vzala jsem to jako kompliment a sepsala článek „Jsem generace Merkelové“ a je tu pár myšlenek z díla.
Nic jiného než Merkelovou neznám. Proč by neměla většina prvovoličů volit Merkelovou? Mnozí žurnalisté nad padesát nás pro to ostouzejí. Protože nechceme žádnou změnu, jsme prý apolitičtí a nasycení.
Nejsem až tak hloupá, abych nevěděla, co se ode mě očekává. I zelení žurnalisté mně vyčítají lásku k Merkelové, ona naplnila tak kompletně jejich zeleno-levé sny, že jejich zelené sekty už nemají žádná témata a hrozí jim, že ve volbách propadnou. My jsme pevní proti fašismu, politickokorektní až do deliria a k Německu nenávistní až do národní smrti. Máme to ze školy.
Kdo si myslí, že být spokojený, je jiný termín pro lhostejnost a politickou apatii, mýlí se. Má generace má neobyčejné štěstí, vyrostli jsme v míru. V stabilní demokracii, plni možností, někdy až přespříliš.
Velké uspokojení ze slunce v zadku. Demokracie beton-stabilní, k normalitě všedního dne patří honit alternativní politická seskupení a jinak myslící po ulicích, podpalovat jim domy, zničit jejich ekonomickou a fyzickou existenci. Za jódlování tisku, z kterého by měl Joseph Goebbels velkou radost. „Naplnění možnostmi“ je směšné. „Neobyčejné štěstí“, které nám darovala mama Merkelová, vyvěrá ze všech děr, všechny ještě nepotkalo „neobyčejné štěstí“ Marie Ladenburgové (zabil ji Afghánec).
Bezpečnost a stabilní poměry jsou něco, po čem mnozí lidé touží. Možná generace Merkelové je novou buržoazií – proč ne. Pro naše rodiče to byla nadávka. Pro nás, jednu generaci, která registrovala, že svět se mění, je stabilita velmi přitažlivá.
Flaška vodky vedle laptopu je úplně prázdná. Vždycky když jsem pod parou fantazíruju a nějaká halucinace k tomu. Po pravdě jediné, co je tady stabilní, je Ahmetova kudla a Ogundusův čur.. Pro naše rodiče tyto finesy nebyly, v auťáku někde v prérii bojovali s indiány.
Ale Merkelová, to znamená i další: fundamentálně promyšlené ideologické stanovisko. Výsledkem je i nová energie a manželství pro všechny. S Merkelovou vyrostla jedna generace v stabilní a přesto se měnící zemi. Ona je stabilitou.
Tak mnoho stabilního! Elektrika je třikrát tak dražší. Německá krajina se podobá dvoru ve fabrice. Upřímně, co změnilo manželství pro všechny?
Milí rodiče a staří redaktoři: Přestaňte otravovat svými moudry, a žádné výčitky, když generace Merkelové bude volit CDU.
Né, určitě né. Jsme mladí a revoluční a anarchističtí, budeme volit ty „motherfucker“ z CDU a toho magora (merkel) kvůli stabilitě a tak..
A abych nezapomněla, má vrstevnice Pavlína Unfriedová úplně stejný pocit vyjádřila v Die Zeitu. Proboha proč mi ti onanisté ve Spiegelu neřekli, že po celém Německu najmuli hordu lidí s poraněnou hlavou v kojeneckém věku, aby šířili lži o vlastní zemi, aby šedivá apokalyptická stařena po příštích volbách mohla dál vynášet svůj zadek. Né, né, nakreslím tu čarodějnici do svého alba s básničkou..
Vždycky jsem ráda psala. Nejdřív do alba básničky, malovala jsem srdíčka s ksichtíčkem Harryho Pottera, Frodo Beutlina a Justina (Biebera). Teď když sedím v uni-menze a čmárám si tvář Richarda Davida Prechta do alba, mnoho ekelhaftních chlapů si sedá k mému stolu. Jeden z nich, odpornou paruku Ludvíka XIV. na lebce, na klopě portrét s ošklivou starou tváří, představil se jako šéfredaktor Spiegelu. Nejdřív řekl, že všichni chodí na gábl do menzy, magazín se moc neprodává.
Prolistoval mé album a zjistil, že má stejné niveau jako jeho časopis. A učinil nabídku. Měla bych psát do jejich časopisu Bento pro stejná pipi-děvčata jako jsem já a pro přiteplalé chlapce. Na otázku proč, mi odpověděl: „Angela musí vyhrát, ty dutá matice.“ Spiegel je tak rozklížený, musí jet podle vládních befelů, po volbách ho zafinancují jako veřejné médium a ulije se na daních. Vzala jsem to jako kompliment a sepsala článek „Jsem generace Merkelové“ a je tu pár myšlenek z díla.
Nic jiného než Merkelovou neznám. Proč by neměla většina prvovoličů volit Merkelovou? Mnozí žurnalisté nad padesát nás pro to ostouzejí. Protože nechceme žádnou změnu, jsme prý apolitičtí a nasycení.
Nejsem až tak hloupá, abych nevěděla, co se ode mě očekává. I zelení žurnalisté mně vyčítají lásku k Merkelové, ona naplnila tak kompletně jejich zeleno-levé sny, že jejich zelené sekty už nemají žádná témata a hrozí jim, že ve volbách propadnou. My jsme pevní proti fašismu, politickokorektní až do deliria a k Německu nenávistní až do národní smrti. Máme to ze školy.
Kdo si myslí, že být spokojený, je jiný termín pro lhostejnost a politickou apatii, mýlí se. Má generace má neobyčejné štěstí, vyrostli jsme v míru. V stabilní demokracii, plni možností, někdy až přespříliš.
Velké uspokojení ze slunce v zadku. Demokracie beton-stabilní, k normalitě všedního dne patří honit alternativní politická seskupení a jinak myslící po ulicích, podpalovat jim domy, zničit jejich ekonomickou a fyzickou existenci. Za jódlování tisku, z kterého by měl Joseph Goebbels velkou radost. „Naplnění možnostmi“ je směšné. „Neobyčejné štěstí“, které nám darovala mama Merkelová, vyvěrá ze všech děr, všechny ještě nepotkalo „neobyčejné štěstí“ Marie Ladenburgové (zabil ji Afghánec).
Bezpečnost a stabilní poměry jsou něco, po čem mnozí lidé touží. Možná generace Merkelové je novou buržoazií – proč ne. Pro naše rodiče to byla nadávka. Pro nás, jednu generaci, která registrovala, že svět se mění, je stabilita velmi přitažlivá.
Flaška vodky vedle laptopu je úplně prázdná. Vždycky když jsem pod parou fantazíruju a nějaká halucinace k tomu. Po pravdě jediné, co je tady stabilní, je Ahmetova kudla a Ogundusův čur.. Pro naše rodiče tyto finesy nebyly, v auťáku někde v prérii bojovali s indiány.
Ale Merkelová, to znamená i další: fundamentálně promyšlené ideologické stanovisko. Výsledkem je i nová energie a manželství pro všechny. S Merkelovou vyrostla jedna generace v stabilní a přesto se měnící zemi. Ona je stabilitou.
Tak mnoho stabilního! Elektrika je třikrát tak dražší. Německá krajina se podobá dvoru ve fabrice. Upřímně, co změnilo manželství pro všechny?
Milí rodiče a staří redaktoři: Přestaňte otravovat svými moudry, a žádné výčitky, když generace Merkelové bude volit CDU.
Né, určitě né. Jsme mladí a revoluční a anarchističtí, budeme volit ty „motherfucker“ z CDU a toho magora (merkel) kvůli stabilitě a tak..
A abych nezapomněla, má vrstevnice Pavlína Unfriedová úplně stejný pocit vyjádřila v Die Zeitu. Proboha proč mi ti onanisté ve Spiegelu neřekli, že po celém Německu najmuli hordu lidí s poraněnou hlavou v kojeneckém věku, aby šířili lži o vlastní zemi, aby šedivá apokalyptická stařena po příštích volbách mohla dál vynášet svůj zadek. Né, né, nakreslím tu čarodějnici do svého alba s básničkou..
Žádné komentáře:
Okomentovat