crepuscule stmivani

Crepuscule (stmívání)

Americký ortodoxně levicový server „Insurgent“ recenzuje knihu Christophe Guilluyho, „Stmívání Francie“. Christophe Guilluy je nezávislý (mimo uni) francouzský geograf, od roku 1990 se zabývá sociální geografií. V knize „Stmívání..“ dešifruje postavení francouzské střední třídy ve společnosti. Část  střední třídy posledních třicet let profitovala z globalizace, která vedla k pauperizaci většinové společnosti.
   Socialistická strana Mitterandem zradila své sociální poslání, kulminovalo to Jospinem („nejsem socialista“) a liberálním statistou Hollandem. Primárky socialistické strany v lednu defragmentovaly socialistickou stranu v liberální a statující grupy.   
   Christophe Guilluy v knize atakuje levici i pravici. Ukazuje rostoucí moc nové buržoazie, která je liberální v kulturních aspektech a pro-tržně orientovaná v ekonomii, soupeří s tradiční konzervativní buržoazií. Nová buržoazie zahrne i část vyšší třídy, která nepatří k nejbohatším, ale podílela se na ekonomickoliberálních reformách vládnoucích, na globalizaci a evropskounijní politice a která globalizací profitovala. V této společenské skupině najdeme top-level manažery, absolventy univerzit, kterým se říká bobos (burgeois-bohemians, buržoasie-bohémové), v USA yuppies. 
   Bobos zaplnili kdysi lidové čtvrti velkoměst, nižší třídy odtud byly vytlačeny. Důsledkem bylo zestárnutí  velkých měst. Lidová populace zaplnila tzv. periferní Francii, která má daleko k pracovním příležitostem a veřejným službám. Společenská strata této periferie: dělníci, zaměstnanci, zemědělci, penzisté, a jejich děti. Tato periferní Francie nejvíc trpí globalizací a volí převážně Národní frontu.  
    Transformace a marginalizace lidových vrstev by nebyla možná bez přispění nové buržoazie, která nyní ovládla vše, ale dovedně to maskuje. Chce se nazývat střední třídou, nikoliv vyšší třídou.
   Socialistická strana od osmdesátých let instrumentalizuje antirasismus. Mediální demagogií se podařilo vsugerovat Francii, že banlieues (přímá předměstí - přistěhovalci) kolem metropolí jsou úplně identické lidovým vrstvám. „Levicoví“ a to jsou dnes všechny mainstreamové partaje, pokrytecky mixují multikulti společnost, ale sebe a své děti chrání před multikulti jak jen to lze.
   Periferní Francie překonala tradiční stranické kliše (a volí Národní frontu). Lidové vrstvy, jak plyne z průzkumů, mají zcela odlišná stanoviska od top-manažerů a liberálních profesí, obzvlášť v otázkách globalizace, Evropy a imigrace. Autor se domnívá, že třídní boj - v transformované poloze - se vrací do Francie.
   Ve Francii (a všude jinde v EU) není možné diskutovat problémy a boj lidových vrstev a pracujících bez přítomnosti systému servilních akademiků, kteří usurpují mediální prostor. Pracující nemají možnost přímého vyjádření. Historická legitimita Francie byla ukradeny novou buržoazií, která svůj profit vydává za profit Francie.