Bez eura žádná tragedie
Píše
Guy Milliere. Věhlasný universální esejista, ekonom, literát, člen
mnoha evropských i amerických think-tank demoloval francouzské mediální a
politické tabu. Pryč z eurozóny nezpůsobí žádnou tragedii. Ekonomická
katastrofa - to je právě euro a nejen pro Francii. Původně se chápala
jednotná evropská měna jako něco neoddělitelného od jednotné Evropy.
Všichni se domnívali, že jedno ministerstvo financí, jednotné daně a ekonomická pravidla jsou možné. Taková Evropa se nenarodila a nikdy nenarodí.
Důvody jsou zcela zásadní. Evropské národy netvoří jeden lid. Kultury se liší a též politické formy, ekonomické tradice, finance atd. Evropské státy žijí v jiných právních kategoriích.
Přání nastolit jeden model pro všechny neuspělo a nemohlo uspět. Francouzská colbertistická vize, etatistická a dirigistická oproti německé a jiným vizím např. Severoevropanů. Vnutit severské modely financování a danění jižním zemím a Francii nemůže být funkční. Není to efektivní.
Pokusy byly učiněny a vyvstaly další překážky. Samotný pracovní proces, produktivita i běžný život jsou odlišně chápány a realizovány – v Řecku, ve Francii, v Německu, ve Finsku. Není možné požadovat, aby Němci a Finové kompenzovali něco Italům, Francouzům a Řekům. Němci a Finové nejsou Italy, Řeky ani Francouzi, je to evidentní. Když měli Němci platit něco Řekům, dali najevo, co si o tom myslí.
Před eurem existovaly v evropských národních ekonomiích modely přirozené adaptace: úroková míra, kurs měny. Měna Řeků nebo Francouzů se devaluovala a německá, finská naopak zhodnocovala. Tato klíčová regulace s eurem není možná. Nyní pozorujeme jiný druh adaptace: obchodní deficit, platební deficit, nezaměstnanost a destrukci podniků v zemích se slabší produktivitou. Francie není ekonomicky nejhorší zemí eurozóny, ale je na tom špatně, protože její produktivita je slabší než německá a finská a konsekventně horší ve fiskálních ukazatelích. Nezaměstnanost a bída rostly se Sarkozym i Hollandem (osm milionů lidí v bídě a pět milionů bez práce).
Snížení daní a nákladů, což má být lék na nekompetitivní ekonomiku, povede k revoluci. Navíc redukovat státní administrativu, eliminovat podstatné body pracovního práva a i tak to nebude stačit. Země se prý musí dlouhodobě zadlužit než přijdou výsledky, které ovšem nepřijdou, neboť dřív přijde revoluce.
Opuštění eurozóny povede k okamžité devaluaci francouzské měny k marce i dolaru. Implikuje to dočasnou kontrolu kapitálových toků, aby se zabránilo úniku kapitálu. Importované zboží se zdraží, export se stane konkurenceschopným, stejně jak exportní podniky. Úroková míra a kurs měny budou mít ekonomický význam., Pokud se podaří dobře organizovat opuštění eurozóny nezaměstnanost a bída poklesnou. Nebude to žádná katastrofa pro Francii a ani pro jiné země.
Německá ekonomická situace se poněkud zkomplikuje, jejich měna se zhodnotí a země jako Itálie a Španělsko jim budou víc konkurovat. Bude to pohroma pouze pro eurokraty. Vždy jsem považoval Evropskou unii za monstrum, šířil jsem ideje Margarety Thatcherové, které pronesla v Bruggách před třiceti lety, navrhovala Unii evropských národů.
Ve Francii prezidentští kandidáti Macron a Fillon se moc neliší. Macronovy ekonomické návrhy je pouhá kamufláž, na krátkou dobu by to zachránilo Evropskou unii. Podobně Fillonův program snížení státních (i podnikových) nákladů Francii nepomůže, pouze trochu kyslíku francouzské ekonomii na krátkou dobu.
Jedině Marine le Pen navrhuje podstatné – opuštění eura. Velkým jejím trumfem je přístup k islamizaci společnosti. Rezervy mám k jejímu programu k Rusku, NATO a Íránu. Média ji nazývají extrémní pravicí, je to pouze jazyková deformace. Ona je národní, etatistka, křtěná gaullismem.
Ještě větší jazykovou deformací je když se Macron a Fillon nazývají liberály, liberálního mají oba v homeopatickém množství, to Francii nestačí. Francouzská nemoc je v EU neléčitelná.
Macron má velkou šanci, že bude zvolen a Francii má velkou šanci, že bude pokračovat v společenském pádu.
Důvody jsou zcela zásadní. Evropské národy netvoří jeden lid. Kultury se liší a též politické formy, ekonomické tradice, finance atd. Evropské státy žijí v jiných právních kategoriích.
Přání nastolit jeden model pro všechny neuspělo a nemohlo uspět. Francouzská colbertistická vize, etatistická a dirigistická oproti německé a jiným vizím např. Severoevropanů. Vnutit severské modely financování a danění jižním zemím a Francii nemůže být funkční. Není to efektivní.
Pokusy byly učiněny a vyvstaly další překážky. Samotný pracovní proces, produktivita i běžný život jsou odlišně chápány a realizovány – v Řecku, ve Francii, v Německu, ve Finsku. Není možné požadovat, aby Němci a Finové kompenzovali něco Italům, Francouzům a Řekům. Němci a Finové nejsou Italy, Řeky ani Francouzi, je to evidentní. Když měli Němci platit něco Řekům, dali najevo, co si o tom myslí.
Před eurem existovaly v evropských národních ekonomiích modely přirozené adaptace: úroková míra, kurs měny. Měna Řeků nebo Francouzů se devaluovala a německá, finská naopak zhodnocovala. Tato klíčová regulace s eurem není možná. Nyní pozorujeme jiný druh adaptace: obchodní deficit, platební deficit, nezaměstnanost a destrukci podniků v zemích se slabší produktivitou. Francie není ekonomicky nejhorší zemí eurozóny, ale je na tom špatně, protože její produktivita je slabší než německá a finská a konsekventně horší ve fiskálních ukazatelích. Nezaměstnanost a bída rostly se Sarkozym i Hollandem (osm milionů lidí v bídě a pět milionů bez práce).
Snížení daní a nákladů, což má být lék na nekompetitivní ekonomiku, povede k revoluci. Navíc redukovat státní administrativu, eliminovat podstatné body pracovního práva a i tak to nebude stačit. Země se prý musí dlouhodobě zadlužit než přijdou výsledky, které ovšem nepřijdou, neboť dřív přijde revoluce.
Opuštění eurozóny povede k okamžité devaluaci francouzské měny k marce i dolaru. Implikuje to dočasnou kontrolu kapitálových toků, aby se zabránilo úniku kapitálu. Importované zboží se zdraží, export se stane konkurenceschopným, stejně jak exportní podniky. Úroková míra a kurs měny budou mít ekonomický význam., Pokud se podaří dobře organizovat opuštění eurozóny nezaměstnanost a bída poklesnou. Nebude to žádná katastrofa pro Francii a ani pro jiné země.
Německá ekonomická situace se poněkud zkomplikuje, jejich měna se zhodnotí a země jako Itálie a Španělsko jim budou víc konkurovat. Bude to pohroma pouze pro eurokraty. Vždy jsem považoval Evropskou unii za monstrum, šířil jsem ideje Margarety Thatcherové, které pronesla v Bruggách před třiceti lety, navrhovala Unii evropských národů.
Ve Francii prezidentští kandidáti Macron a Fillon se moc neliší. Macronovy ekonomické návrhy je pouhá kamufláž, na krátkou dobu by to zachránilo Evropskou unii. Podobně Fillonův program snížení státních (i podnikových) nákladů Francii nepomůže, pouze trochu kyslíku francouzské ekonomii na krátkou dobu.
Jedině Marine le Pen navrhuje podstatné – opuštění eura. Velkým jejím trumfem je přístup k islamizaci společnosti. Rezervy mám k jejímu programu k Rusku, NATO a Íránu. Média ji nazývají extrémní pravicí, je to pouze jazyková deformace. Ona je národní, etatistka, křtěná gaullismem.
Ještě větší jazykovou deformací je když se Macron a Fillon nazývají liberály, liberálního mají oba v homeopatickém množství, to Francii nestačí. Francouzská nemoc je v EU neléčitelná.
Macron má velkou šanci, že bude zvolen a Francii má velkou šanci, že bude pokračovat v společenském pádu.
Žádné komentáře:
Okomentovat