Nenávistný kardinál z Mnichova plus rudý klan
Páter Wolfgang Ockenfels, profesor sociální vědy na univerzitě v Trieru píše na kathnet. V minulých dobách museli udatní katolíci bránit své duchovní proti útokům z politika. Dnes je to v Římě a v Německu úplně jinak. Papež a biskupové jsou velebeni od těch, kteří kdysi platili za největší církevní nepřátele, samozřejmě za nějakou politickou vstřícnost a jistou cenu. Odkopnutí tradičního učení.
Potleskem falešné strany nemusí být vždy opovrhováno, pokud je provázen výjimečně dobrými argumenty. Ale dobré argumenty v emočně zvednutých „revolučních“ časech jsou zřídkavé. Platí to pro obě strany. U církevních hodnostářů by se dalo očekávat, že nepodlehnou dobovým chimérám a omezeným soudům. Současný papež vzbuzuje – na rozdíl od svých předchůdců – dojem tápajícího slabého suveréna, který v mediálních vystoupeních prezentuje své na výsost osobní názory. Spousta kardinálů má kritické výhrady, papež na to neodpovídá.
Německé biskupské konference (katolické i protestantské) opustily tradiční ideový prostor přirozeného konzervativismu a posunuly se směrem k sociálně-liberálně-zelené klientele, které je křesťanství cizí. Biskupové unisono aplaudovali Angelou Merkelovou pozastaveným normám právního státu a otevření hranic. Argumentují eschatologickými prvky z Kristova kázání na hoře o individuálním milosrdenství – biskupští interpreti neberou v potaz Deset přikázání, jejichž obsah zdůvodňuje racionalitu přirozeného práva a která mají univerzální charakter.
Nejen spravedlnost právního státu, ale i milosrdenství se dostalo do zajetí politické manipulace. Zaměňuje se politika a víra, klasické dělení - imperium a sacerdotum - mezi státem a církví se zastřelo. Obzvlášť v předvolebním boji by se měli němečtí biskupové chovat zdrženlivě, nejsou totiž věcně kompetentní a nemají teologickou legitimaci, aby vynášeli soudy o stranických programech, které ani nečetli. Přirozeně není AfD křesťanskou stranou, ale nejsou jí ani jiné partaje včetně CDU.
Které partaje jsou církevně konformní? Zpolitizovaná eminence kardinál z Mnichova riskuje církevní autoritu, když se pokouší pochybným způsobem teologicky opravňovat kontroverzní vládní politiku. Dotyčný kardinál (Marx) velebí a vynáší nekriticky Angelu Merkelovou: „Kancléřku vede křesťanská víra“. Nejen starým harcovníkům nové politické teologie (Babtist Metz) vstávají hrůzou vlasy na hlavě návratem starořímského císařského kultu (theologia civilis).
Dotyčnému kardinálovi vyplývá z jeho „rudé linie“ postoj k AfD: „Chovají nenávist vůči cizincům, zesměšňují jiná náboženství, přehlíží jiné národy. Je jim vlastní rasismus, antisemitismus, lhostejnost k bídě ve světě – není to křesťanské“. Není kardinál samotný uvězněn v tom všem? Odpovídají jeho hodnocení realitě? Nejsou jeho zjednodušení výzvou k nenávisti? Kde mu zůstala kritéria manželského svazku, rodiny, dětí a práva na život? Islamizaci nezmiňuje – té se musí ženy, homosexuálové, židé i křesťané především obávat!
Obavy z islamizace se vymažou a to v nových formách (polo)státní cenzury, ta bude kontrolovat fake-news a nenávistné projevy na internetu a zakazovat. Pokud se církev hodlá podílet na tomto okleštění svobody projevu, pak jsem pro zavedení inkvizice, která se i ve středověku opírala o zákonné formule. Velký inkvizitor v rudém hábitu je již připraven. Ale prosím bez státních represí.
Žádné komentáře:
Okomentovat