pátek 6. ledna 2017

doneck lugansk

Rukojmím maniaků

Doněcká lidová republika, Luganská lidová republika – východní Ukrajina, kde řádí Putinem placení žoldnéři. I když nesdílíme toto propagandistické schema evropskounijních lži médií, jsou nám obvykle události v těchto „periferních“ oblastech Evropy lhostejné. Ale jsou to vůbec periferní oblasti a jsou až tak vzdáleny civilizaci?  Internet umožňuje rychlé cestování a povšechnou orientaci. 
  Informační média těchto republik překvapí kvalitou informace, zajímavým způsobem obsáhnou lokální i mezinárodní události. Čtenář rychle pochopí, že politickokorektní média Evropské unie, ve srovnání s fakta orientovaným způsobem psaní médií těchto republik, postrádají podstatně víc objektivity. Objektivita se nedá vylhat. Fakta jsou zajímavější než ideologické konstrukce, tisková média těchto republik jsou čtivější a zajímavější než většina evropskounijních novin.
   Lidové republiky jsou dnes a denně ostřelovány ukrajinskou armádou, ale přesto tam fungují symfonické orchestry, divadla, prosperují vysoké školy, obnovuje se malý byznys, rekonstruuje infrastruktura. Hraje se fotbalová liga.  
    Minské dohovory stanovily body, které by mohly vést k řešení a k míru ve východní Evropě - pokud by byly respektovány. Doněck a Lugansk mají zájem na realizaci dohod, nemohou žít v permanentní válce s Ukrajinou, kdy periferie těchto měst jsou dnes a denně pod dělostřeleckou palbou. Výslovný odpor k minským dohodám projevuje druhá strana, pokud by Ukrajina jednala konstruktivně, problém je dávno vyřešen. Ukrajina nemá minimální vůli mírovým způsobem konflikt řešit, říká šéf delegace Doněcké lidové republiky na minských jednáních a předseda parlamentu republiky Denis Prišilin.
    Na informačním serveru Eadaily přesvědčivě analyzuje situaci v lidových republikách žurnalistka  Marina Charková. Republikánský model aplikovaný v obou republikách má daleko k ideálu, ale výrazně se liší od ukrajinského. Nehledě na některé ekonomické obtíže a přetrvávající válečné srážky, lidové republiky se mají čím pochlubit.
    V ekonomikách republik jsou problémy, nejdůležitější podniky republik – metalurgie, uhlí, energie - jsou v rukách ukrajinského miliardáře Achmetova, tyto podniky odvádí daně Kyjevu a platí ukrajinskou armádu. Za poslední roky se to nezměnilo, největší podniky jsou mimo ekonomickou sféru republik. Naštěstí se za poslední roky do republik vrátil malý a střední byznys a začíná prosperovat. V sociální sféře došlo k pozitivnímu posunu. Nastolila se sociální úroveň, která není sice vysoká, ale hlad a úplná nouze nikomu nehrozí. Je to velká zásluha mladého státu – politika nízkých a všem dostupných cen a kvalitních služeb v komunální sféře. Města se rekonstruují, včetně těch frontových a veřejná doprava se zlepšila, stejně jak komunikace. Obnovují se válkou zničené domy a staví se nové. Pouze statistiky ostřelování narušují plány rekonstrukce.
    V nemocnicích, internátech a školách se zlepšilo úplně vše. Ve vzdělávací sféře, která se neutápí v ideologických pověrách jako na Ukrajině, se pozvedly  standardy na úroveň ruského vzdělávání. Máme důvody k hrdosti i spoustu problémů. 
    Minulý rok byl vojensky extrémně obtížný. Území se nám podařilo udržet za cenu velkých lidských ztrát nejen vojáků, ale i civilistů. Minské dohody udělaly z civilistů rukojmí bez práva vypořádat se s teroristy. Jednoznačně jsme se stali nechráněným terčem pro maniaky zabijáky, kteří se nazývají ukrajinskými osvoboditeli. Celý rok osvobozovali Donbasany od zdraví, domů, majetku a země, za tichého souhlasu těch, kteří dohody spolusignovaly (Německo, Francie). Nikdy neumravnily ukrajinskou stranu. Nikdy nekritizovaly ukrajinské zabíjení  a ostřelování Donbasu a Luganska.
    Hroznou událostí loňského roku byla vražda komandýra našich jednotek Arsena Pavlova a doktorky Jelizavety Glinkové. Naštěstí nás vloni podpořila spousta vynikajících lidí v Rusku, na Ukrajině i v Evropě.


Žádné komentáře: