Volte Frauke P.
Fantastika a utopie mají morální důstojnost. V jádru této etiky je pasivita spojená s konzumem. Seberozplynutí, pasivita, efeminizace. Harmonická symbióza s vrahy a pedofily. Co je to za podivné termíny? Sobotní program německé televize. Každodenní (h)einlein laviny této hrůzy do mozků Němců.
Na druhé straně obdiv k velkým Němcům – stejnými termíny před šedesáti lety velký sociolog Gehlen profeticky popsal nastupující německou realitu. Nemáme důvod nevěřit velkému mysliteli, tyto hrůzy se ještě prohloubí a Německo nakazí všechny kolem.
Němci jsou velkým a obdivuhodným národem, ale bohužel moci a mediálního diskurzu se zmocnila skupina levo-eko vykolejených toužících si změnit pohlaví a zbavit pohlaví celou společnost, nebo v termínech Gehlena rozplynout se v nicotě a v banalitě. Tato individua ovládla i politické partaje a terorizují celou společnost. Odcizení realitě buduje kapacitu žít v imaginárním světě a v důsledku to vede vede k primitivismu i když si společnost nalhává opak.
Předevčírem v Johanngeorgenstadtu mně zastavil na cestě z nádraží do města německý stařeček, ochotně mě provezl celým dost rozlehlým městem a měli jsme tedy dost času k diskuzi. Na moji otázku proč nepostaví kancléřku před soud za porušování zákonů, smutně odpověděl, že humanita vyžaduje, aby brali každého kdo se přihlásí. Namítl jsem, že brzo bude i on trpět s trpícími národy až mu je ubytují v obrovské budově klasicistního gymnázia, která je z důvodu demografické pohromy prázdná. Proti humanitě i když tak deformované se těžko bojuje, navíc jsem měl pocit, že se přesně nestrefuji do vogtland výslovnosti.
Zjednodušil jsem diskurs. Zákon je vrcholným artefaktem humanity a musí zůstat zákonem, aby vůbec humanita mohla existovat a poradil jsem stařečkovi ať volí i s rodinou Frauke Petry. Zdálo se, že není proti. Když jsem korzoval centrem města stařeček postával u pivního kiosku s kamarády a se sympatií mi všichni kynuli. Denní tisk je v Johannu k dostání pouze v obchodě s pečivem. K dostání pouze lugen-presse (lžitisk), jak to nazývají sociální sítě, tedy pouze propagandistické materiály politikokorektní ušlechtilé mocenské kasty (Suddeutsche Zeitung) a ještě za to chtějí peníze.
Na můj dotaz po Junge Freiheit personál strnul, paní za pultem mi sdělila, že o něčem takovém slyšela, ale široko daleko nic takového nenajdu. Poradil jsem jim ať se osvobodí a v příštích volbách volí AfD, místo novin jsem zakoupil lahev Altmeister-original a kilo medu. Personál i přítomné zákaznice mě sledovaly s jakousi skrytou sympatií, aspoň jsem to tak dešifroval. Město se mi jevilo velmi otevřené politické osvětě, ale začalo sněžit a tak jsem odešel posilňován Altmeistrem do Potůčků na vlak.
Johanngeorgenstadt, město bezprostředně za českou hranicí, založili v sedmnáctém století čeští exulanti. Kostel v staré části i pár zajímavých staveb. Prostorově rozlehlé typické horské město s obrovským sadovým centrem a předvánočním marketem. Centru vévodí zajímavý otáčivý modul – asi patnáct metrů vysoká kompozice dřevěných soch významných lidí města, vyřezaných místními řezbáři. Na čestném místě český exulant s biblí a křížem na prsou a druhý v řadě kurfiřt Johann George, který místo exulantům daroval.
Ve městě ještě před dvaceti lety žilo přes deset tisíc lidí a město kypělo ekonomickou aktivitou. Dnes zde žije pouze pět tisíc lidí, jistý průmysl se naštěstí uchoval, ve městě je hornické muzeum a několik zajímavých center volnočasových aktivit. A velkým trumfem města jsou laskaví a o sympatičtí lidé, až mi dojde Altmeister vypravím se tam znovu šířit politickou osvětu.
Na druhé straně obdiv k velkým Němcům – stejnými termíny před šedesáti lety velký sociolog Gehlen profeticky popsal nastupující německou realitu. Nemáme důvod nevěřit velkému mysliteli, tyto hrůzy se ještě prohloubí a Německo nakazí všechny kolem.
Němci jsou velkým a obdivuhodným národem, ale bohužel moci a mediálního diskurzu se zmocnila skupina levo-eko vykolejených toužících si změnit pohlaví a zbavit pohlaví celou společnost, nebo v termínech Gehlena rozplynout se v nicotě a v banalitě. Tato individua ovládla i politické partaje a terorizují celou společnost. Odcizení realitě buduje kapacitu žít v imaginárním světě a v důsledku to vede vede k primitivismu i když si společnost nalhává opak.
Předevčírem v Johanngeorgenstadtu mně zastavil na cestě z nádraží do města německý stařeček, ochotně mě provezl celým dost rozlehlým městem a měli jsme tedy dost času k diskuzi. Na moji otázku proč nepostaví kancléřku před soud za porušování zákonů, smutně odpověděl, že humanita vyžaduje, aby brali každého kdo se přihlásí. Namítl jsem, že brzo bude i on trpět s trpícími národy až mu je ubytují v obrovské budově klasicistního gymnázia, která je z důvodu demografické pohromy prázdná. Proti humanitě i když tak deformované se těžko bojuje, navíc jsem měl pocit, že se přesně nestrefuji do vogtland výslovnosti.
Zjednodušil jsem diskurs. Zákon je vrcholným artefaktem humanity a musí zůstat zákonem, aby vůbec humanita mohla existovat a poradil jsem stařečkovi ať volí i s rodinou Frauke Petry. Zdálo se, že není proti. Když jsem korzoval centrem města stařeček postával u pivního kiosku s kamarády a se sympatií mi všichni kynuli. Denní tisk je v Johannu k dostání pouze v obchodě s pečivem. K dostání pouze lugen-presse (lžitisk), jak to nazývají sociální sítě, tedy pouze propagandistické materiály politikokorektní ušlechtilé mocenské kasty (Suddeutsche Zeitung) a ještě za to chtějí peníze.
Na můj dotaz po Junge Freiheit personál strnul, paní za pultem mi sdělila, že o něčem takovém slyšela, ale široko daleko nic takového nenajdu. Poradil jsem jim ať se osvobodí a v příštích volbách volí AfD, místo novin jsem zakoupil lahev Altmeister-original a kilo medu. Personál i přítomné zákaznice mě sledovaly s jakousi skrytou sympatií, aspoň jsem to tak dešifroval. Město se mi jevilo velmi otevřené politické osvětě, ale začalo sněžit a tak jsem odešel posilňován Altmeistrem do Potůčků na vlak.
Johanngeorgenstadt, město bezprostředně za českou hranicí, založili v sedmnáctém století čeští exulanti. Kostel v staré části i pár zajímavých staveb. Prostorově rozlehlé typické horské město s obrovským sadovým centrem a předvánočním marketem. Centru vévodí zajímavý otáčivý modul – asi patnáct metrů vysoká kompozice dřevěných soch významných lidí města, vyřezaných místními řezbáři. Na čestném místě český exulant s biblí a křížem na prsou a druhý v řadě kurfiřt Johann George, který místo exulantům daroval.
Ve městě ještě před dvaceti lety žilo přes deset tisíc lidí a město kypělo ekonomickou aktivitou. Dnes zde žije pouze pět tisíc lidí, jistý průmysl se naštěstí uchoval, ve městě je hornické muzeum a několik zajímavých center volnočasových aktivit. A velkým trumfem města jsou laskaví a o sympatičtí lidé, až mi dojde Altmeister vypravím se tam znovu šířit politickou osvětu.
Žádné komentáře:
Okomentovat