pondělí 12. prosince 2016

homo neandrtalensis

Jak to všechno bylo..

John H. Relethford je profesorem biologie na newyorské univerzitě a vědcem velkého jména. Jeho myšlení a vědecké dovozování je strhující, ignoruje ideologické předsudky a bariéry a je velmi objevný.
Středobodem současné debaty o počátcích moderního Homo sapiens jsou argumenty o způsobu, místě a čase transformace z velkomozkového „archaického člověka“ do anatomicky moderní lidské podoby. Většina biologů, politickokorektních vůdců a školní mládeže se kloní k tzv. „out of Africa“ modelu – před 150-200 tisíci lety se po celém světě rozšířil nový druh z Afriky a nahradil archaické lidské typy (včetně neandrtálce).
    Někteří vědci se kloní k multiregionálnímu modelu: transformace z archaického do moderního člověka trvala 2 miliony let. Některé varianty multiregionálního modelu předpokládají, že k transformaci k modernímu člověku došlo v Africe a ostatní svět ji sdílel. V jiných variantách se tvrdí, že moderní člověk se objevil paralelně na různých místech a v různém čase. Moderní člověk je produktem těchto změn.
    Základní rozdíl v názoru „out od Africa“ a multiregionálního modelu: nahrazení všech předchozích evolučních typů moderním člověkem z Afriky versus evoluční proces jednoho typu člověka trvající dva miliony let.   
    Koncem minulého století se podařilo shromáždit přesvědčivou genetickou evidenci extrakcí mitochodriální DNA (mtDNA) evropského neandrtálce v jeskyni ve Feldhoferu v Německu. Poté byla neandrtálcova mtDNA extrahována v jeskyni Mezmajskaja na Kavkaze a v Chovatsku v jeskyni Vindija.
   Tyto studie implikovaly z rozdílu mtDNA neandrtálce a současného člověka názor o odlišném statusu neandrtálce a tudíž se to chápalo jako potvrzení teorie o nahrazení archaického člověka moderním člověkem z Afriky.
   Ke genetickým evidencím lze přistoupit i jinak. Neandrtálec byl poddruhem jehož mtDNA vymizela, ale podílel se na evoluci moderního člověka. V debatách se srovnávalo mtDNA moderního člověka s neandrtálcem. Dlouho neexistovalo srovnání s mtDNA starých fosílií anatomicky moderního člověka. Profesor Adcocok et al.  vyplnili toto prázdno, extrahovali mtDNA z australských starých fosílií, které jsou prokazatelnými zbytky anatomicky moderního člověka. Tato data dovolují některé implikace.  
    Řada studií dokazovala, že největší variabilita mtDNA je pozorovatelná v Africe. Adcocok et al. studie jasně dokazují, při zohlednění staré mtDNA a mtDNA současné australské domorodé populace, že největší variabilita je v Austrálii.
    Extrakce mtDNA ze starých fosílií naznačují novou perspektivu interpretací genetické variability moderního člověka. Extrakce mtDNA neandrtálce z jeskyně Feldhofer, což byl technicky úžasný počin, podpořila hypotézu, že neandrtálec byl odděleným hominidním druhem (Homo neandrtalensis) vyhynulým před 30 tis. lety, oproti tvzení, že se jednalo o poddruh (H. sapiens neandrtalensis), který přispěl geneticky historii Homo sapiens.
    Podobnost tří zdrojů neandrtálcovy mtDNA (Feldhofer, Mezmajskaja, Vindija) potvrdila odlišnost neandrtálce od moderního člověka. Ale jak hlubokou odlišnost? Byl neandrtálec odlišným druhem jak predikuje model nahrazení člověka z Afriky (out od Africa), nebo to byly poddruhy, které by byly konformní s multiregionálním modelem. Je evidentní, že variabilita neandrtálcovy mtDNA je daleko mimo interval lidské variability, Krings et al. zjistili, že neandrtálcova variabilita je třikrát tak větší. Ale rozdíl mezi člověkem a neandrtálcem je podstatně menší než rozdíl s jakýmkoliv šimpanzím podruhem. Z komparace dat nelze vyloučit názor, že  neandrtálec, i když je odlišný, je poddruhem Homo. Též fakt, že v moderním člověku se nenašla mtDNA neandrtálce, lze interpretovat několika způsoby. Může to být tím, že druh jako takový vyhynul, ale může to být též v důsledku genetického driftu a vymizení mitochondrických charakteristik. Evidence o tom, že neandrtálcova mtDNA a moderního Evropana se nepodobají může svědčit ve prospěch modelu nahrazení z Afriky, ale též ve prospěch multiregionální evoluce -  spojité genetické toky mezi regiony vedly k rovnovážnému stavu, kde všichni moderní lidé nesou stejný stupeň neandrtálcova dědictví.
   Addock et al. extrahovali mtDNA deseti australských hominidů, všichni prokazatelně anatomicky moderní, tedy Homo sapiens. 3 hominidi z oblasti Lake Mungo (LM3), stáří 60 tis. let. 6 hominidů z oblasti Kow Swamp, stáří 20 tis. let. Vzorky dávají cenný pohled na evoluci DNA. LM3 sekvence je velmi odlišná od ostatních vzorků, mtDNA z Lake Mungo se nevyskytuje v mladších vzorcích. Addock et al. prokázali, že největší variabilitu v mtDNA najdeme v Austrálii.
    V Austrálii pozorujeme nepřetržitou 60000letou evoluci moderního člověka a důkaz toho, že historie partikulárního lokusu DNA sekvence nereprezentuje historii lidské populace.
   Výzkum Addock et al, vnesl velkou pochybu o důkaze modelu „out of Africa“ - nepřítomnost neandrtálcoviy mtDNA v současné lidské populaci má být důkazem tohoto modelu. Jestliže mtDNA hominidů z Lake Mungo mohla evolucí vymizet, stejně to tak může být s neandrtálcovou mtDNA a možnost evoluční kontinuity nelze vyloučit. MtDNA hominidů z Kow Swamp nese podobnost se současnou populací, a co je zvláštní i když hominidi LM3 jsou anatomicky velmi podobní současné australské původní populaci, mitochondriální příbuznost neexistuje. Možná je to v důsledku genetického driftu, přirozeného výběru nebo přírodní selekce.
    Analýza mtDNA současných lidí se dá extrapolovat do nejbližší minulosti. Dřívější vývojové periody nejdou tak snadno rekonstruovat. Volba modelu ovlivní naše interpretační možnosti. Pokud byl neandrtálec odlišným druhem, pak z analýzy mtDNA lze vyvodit, kdy se tato vývojová linie vzdálila modernímu člověku. Pokud se domníváme, že neandrtálec není odlišným druhem, pak tyto rozdíly v mtDNA nic moc neznamenají, můžeme z toho vyvozovat např. genetické toky. Addock et al. nám napovídá, že počátky moderního člověka jsou mnohem komplikovanější než si většiny biologů a školní mládeže myslí.   

Žádné komentáře: