středa 26. října 2016

shakespeare tragedie

Shakespeare 400 let poté a evropská tragedie

Řecké nakladatelství a duchovní akademie na Korfu se staletou tradicí – Anagnostiky, uspořádalo počátkem října shakespearovké setkání. Nakladatelství vydává díla velkých řeckých klasiků i Shakespeara již staletí. Známá řecká teatroložka, překladatelka a znalkyně Shakespearova díla profesorka Jónské univerzity Erokritu Moraiti uvedla svoji knihu o Shakespearově dědictví: Shakespeare po 400 letech – tragedie nebo pohádka?“ 
  Korfu mělo obrovský význam pro uchování řeckého ducha v sedmnáctém a osmnáctém století po likvidaci řecké civilizace a kultury osmanskými Turky po pádu Byzance a po dobytí Kréty r. 1669. Řekové na Krétě byli kdysi i vynikajícími tiskaři, na římských a benátských domech s pamětními deskami prvních tiskáren a vydavatelských domů téměř bez výjimky figurují řecká jména zakladatelů.
    Paní Erotokritu Moraiti klade otázku: „Jaký význam má pro současnost William  Shakespeare?“ Chodíme na jeho hry. Jeho dramata jsou stále na programech i okresních divadel. Existují katedry znalců, jeho dílo se nově překládá s obrovskými komentáři, které studují jiní znalci a každý rok se konají desítky konferencí po celé Evropě koncentrované na překlady, komentáře atd. Ultramoderní shakespearovské inscenace opepřují divákovi příběh, neúnavní kritici to pak do nekonečna komentují popř. se udělují divadelní ceny a mistr nesmí chybět.
  Existují pořád moderní Hamleti, Romeové s Julií a Šajlokové? Věříme, že ono shakespearovské je částí lidské přirozenosti a tedy postavy z dramat oděny trochu moderněji se musí někde vyskytovat.
   Paní Moraiti si to nemyslí. Hamleti a spol. již vymřeli.  Podle profesorky shakespearovské rysy můžeme nalézt ještě v hrdinech Hermana Melvilla, sám Melville prohlásil, že svět kolem nás je shakespearovský. Ishmael z Bílé velryby má skutečně rysy Hamleta. Ale nalháváme si, že má i něco z naší podstaty. Možná mrtvé podstaty. Po 400 letech Shakespeare není již v Evropě (a jinde) přítomen. Podstata evropského světa přestala být shakespearovská. Zůstal pouze náš zájem o příběh, o dramatickou pohádku. Podle profesorky Moraiti nejsme  schopni uchopit ani vidět shakespearovský rozměr tragičnosti života a dějin. Profesorka se domnívá, že jsme na konci duchovního dědictví minulosti a evropské civilizace. Současná doba bere velkého Angličana jako zajímavé zpestření svého banálna.  


Žádné komentáře: