pátek 2. září 2016

spanelsko krize

Krize a bohužel zase tak..

Nic jiného se už v Evropské unii nenajde, ale přesto mládež a televizní hvězdičky  s mávátky Evropské unie zaplňují etér. Evropskounijní radost kupodivu i na toaletě baru Sodoma, Carrer del Peix ve Valencii. Někde už vybuchují bomby, jinde jenom politické bomby.
Od prosince hledají španělské partaje nějaký konsenzus, aby ustavily vládu. 31. srpna Rajoy z lidové strany dosáhl pouze na 170 z 350 poslanců. Možná kdyby se hlasovalo tajně a lidová strana už konečně nominovala někoho jiného, mohla mít menšinovou vládu. On tvrdohlavě chce být vůdcem, ale viditelně mu něco chybí - popularita. Možná schopnost intrikovat, což nechybí vůdkyni sesterské partaje z   Německa Merkelové. Její pařáty mají i ve španělské dálavě jistý vliv, jinak by už asi lidová strana našla někoho jiného a krize by byla řešena nějakým kompromisem. Rajoyovi vždy pomohla např. odpuštěním sankcí za překročení rozpočtového limitu. Na fundamentální pomoc, která by snížila 25% nezaměstnanost intriky nestačí.
   V dnešním hlasování by stačila Rajoyovi v parlamentu prostá většina přítomných, vzhledem k tomu, že hlasování je veřejné a ostře sledované partajními bossy, nikdo si nedovolí překročit linii. Tajně se hlasovalo o předsedovi a místopředsedech poslanecké sněmovny a kandidátka lidové strany Ana Pastor dostala absolutní většinu. Někteří socialističtí a baskičtí poslanci by v tajném hlasování odblokovali politický pat, ale překážkou jsou partajní bossové.    
   Pokud se dnes nezvolí premiér, Španělsko čekají třetí volby. Něco vadného ve státě španělské demokracie. Volič dvakrát rozhodl a partajní kliky se deset měsíců nebyly schopny domluvit. Přitom rozdíly v programech, jakkoliv se tváří, že jsou odlišné, jsou jenom rétorickými floskulemi. Slepá podpora Evropské unii je prvním bodem všech partajních programů včetně levičáckých Podemos..
   Politická krize, a na tom se shodnou experti všech barev, je důsledkem ekonomické krize, která je konečně patrná i turistovi v Levantu, pokud na pláži neoslepl. Obrovské hotelové komplexy zaplněné pouze tři měsíce v roce, skomírající malý a střední byznys. Do krize uvedl zemi velký favorit všech levičáků Zapatero. Osm let evropskounijního chaosu ve velkém aplikoval na Španělsko. Nakonec socialisty volby před čtyřmi lety smetly a Rajoy vládl. Úspěšně zemi ekonomicky stabilizoval do té maximální podoby, která je vůbec možná na platformě eura a evropskounijních nesmyslů. Nic lepšího se v tomto prostoru nedá dosáhnout.
  Levičácká média a partaje, ovládající většinu mediálního prostoru ve Španělsku  lidu vysvětlily, kde jsou příčiny krize a výsledkem je nezvládnutelný a rozkládající se stát. Pedro Sanchez, generální tajemník socialistů a demagog , který ani v EU nemá paralelu, vysvětlil lidu, že 5% deficit rozpočtu a státní dluh kolem 100% HDP je důkazem neschopnosti Rajoyovi vlády. Když Rajoy nastupoval po osmiletém vládnutí socialistů byl deficit dvojciferný, nezaměstnanost rostla exponenciálně a hospodářství padlo do smrtonosného útlumu. V televizních debatách Rajoy-Sanchez nevítězí fakta reality, ale s přispěním moderátorů Sanchez . Socialistická partaj má polomafiózní strukturu, rozhodující slovo má rada baronů: regionálních vůdců popř. prezidentů regionálních vlád. Španělské noviny píší, že mlčení baronů v současné politické debatě naznačuje, že Sanchez dohrál. Nejvlivnější z nich vládnou v oblastech, kde nikdy nevládl nikdo jiný než socani. Mají tam v rukou vše, od farářů až po školní jídelny. Situace, kterou jejich generální tajemník učinil neprůchozí, jim přestává vyhovovat, nevole lidu by je mohla dostihnout. Suzana Diaz v Andaluzii, Fernández Vera v Extramaduře, exprezident Castilla La-Mancha José Barreda: „Nemůžeme stát věčně za hradbou“.  I Filipe Gonzales, který má stále v partaji velký vliv, je advokátem Rajoyovi menšinové vlády.   
  Všechny partaje bez výjimky vidí v Evropské unii nedotknutelnou metu. Ovšem na unijní platformě neexistuje řešení španělských hospodářských problémů. Všichni od pravici po levici, s výjimkou katalánských republikánů, jsou tvrdí advokáti  evropskounijní politiky a co nerychlejší federalizace, o níž mají naivní představy. Španělský stát se rozkládá, Katalánci a Baskové chtějí nezávislost a madridské ústředí a partajní centrály by tuto degradující státní strukturu chtěly vkomponovat do nadstátní federace. Podivné.
  Přitom řešení španělské krize spočívá v opačné cestě - separace od společné měny, což umožní Španělsku aplikaci vhodné ekonomické politiky, zavedení bariér proti vnější konkurenci (hlavně proti německé). Národní inflační měnová politika, která pozvedne stabilitu země a nabídne vládě velmi účinný repertoár ekonomických nástrojů.                 

Žádné komentáře: