Evropská krize a Draghiho superstát
Vystoupení prezidenta Evropské centrální banky Draghiho při příležitosti udělení Gasperiho ceny v Trentu komentuje v il Giornale Carlo Lottieri. Draghi ve vystoupení opakoval své federalistické vize o silném evropském superstátě.
V centru jeho analýzy byla teze o rychlém budování evropské státnosti: z
důvodů ekonomických na jedné straně a důvodů politických na druhé
straně. V ekonomických idejích Draghiho projevu to trochu skřípe:
ekonomické integraci musí prý předcházet politická a institucionální
integrace. Není tomu tak. V realitě vidíme, že je dobře možná široká
kooperace mezi různým typem vlád s odlišnou ekonomickou strategií a
různou jurisdikcí na jedné straně a podniky na druhé straně. V podstatě,
globalizace neexistuje z toho důvodu, že WTO a další nadnárodní
organizace si to přejí, ale z důvodů interakčních proudů v reálné
ekonomii kontraktů, investic, podnikání atd.
V politické rovině podle Draghiho interpretace fakt můžeme mít v Evropě mír a demokracii pouze když vše unifikujeme. Pravda je taková, že posledních sedmdesát let bez válek je plodem kulturní proměny v Evropě a nikoliv důsledkem existence byrokratického evropskounijního monstra.
Je zajímavé pozorovat Draghiho akcent na nezbytnost společné evropské obrany, společné migrační politiky a bezpečnosti. Je to všechno rozumné? Zdá se, že není. Např. francouzské vojenské intervence v Africe, v bývalých francouzských koloniích. Francouzi na jejich vlastní politiku nikdy nerezignují a ostatní konečně na něčem takovém žádný zájem ani nemají. Pro politika Draghiho společný trh vyžaduje unifikovanou politiku. Společná suverenita Unie má násobit národní suverenity členských zemí. Již od Jean Bodina víme, že evropská suverenita nepovýší národní suverenity, ale naopak je zlikviduje.
Vystoupení Draghiho je smutným dokladem toho, jak evropští byrokraté deformovaně chápou fakta: nedoznají neúspěch, kterým je honoroval britský lid, nejsou schopni minimální reflexe z narůstající popularity antievropskounijních stran (levicových i pravicových). Cesta Draghiho vede ke konfliktům, napětí i ekonomické degradaci.
V politické rovině podle Draghiho interpretace fakt můžeme mít v Evropě mír a demokracii pouze když vše unifikujeme. Pravda je taková, že posledních sedmdesát let bez válek je plodem kulturní proměny v Evropě a nikoliv důsledkem existence byrokratického evropskounijního monstra.
Je zajímavé pozorovat Draghiho akcent na nezbytnost společné evropské obrany, společné migrační politiky a bezpečnosti. Je to všechno rozumné? Zdá se, že není. Např. francouzské vojenské intervence v Africe, v bývalých francouzských koloniích. Francouzi na jejich vlastní politiku nikdy nerezignují a ostatní konečně na něčem takovém žádný zájem ani nemají. Pro politika Draghiho společný trh vyžaduje unifikovanou politiku. Společná suverenita Unie má násobit národní suverenity členských zemí. Již od Jean Bodina víme, že evropská suverenita nepovýší národní suverenity, ale naopak je zlikviduje.
Vystoupení Draghiho je smutným dokladem toho, jak evropští byrokraté deformovaně chápou fakta: nedoznají neúspěch, kterým je honoroval britský lid, nejsou schopni minimální reflexe z narůstající popularity antievropskounijních stran (levicových i pravicových). Cesta Draghiho vede ke konfliktům, napětí i ekonomické degradaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat