neděle 24. července 2016

francie holland juppe

Institucionalizovaná lež a islamo-fašisté ve Francii

Na americko-francouzském informačním serveru dreuz.info publicista  François Sweydan se zamýšlí nad důvody  současné francouzské krize. Politická kasta ve Francii: prolhaná a pokrytecká, pravicové nebo levicové provenience.
Média místo informace šířící dezinformaci se stala komplici a propagátory islámo-fašismu, stejně tak jako celá pseudointelektuální kasta: kolektivně jsou zodpovědní za teror, který se ve Francii rozpoutal. K nim patří utopičtí pseudoreformátoři islámu se svými anesteziujícími  nesmysly, které jsou zcela odtržené od islámské reálie.  Patří k nim též kulturně schizofrenní historici islámu a islamologové.
    Třicet let kultivuje francouzská pseudoelita toto umění lži a propagandy, umění antipravdy, umění barvit historii islámu, umění jak naučit Francouze polykat čím dál větší sousta z islámu a imigrace a injektovat jim importovaný antisemitismus z Maghrebu a džihadistický terorismus. Vnutili Francouzům  podvod: „žít společně s islámem.“
   Držme se historických fakt. To co nám vnucují zde, selhalo v Orientě, který se stal islámským a jiné kultury rychle zmizely. V 20. století se v Maghrebu zlikvidovala židovská přítomnost a metodicky to na Blízkém východě pokračuje dál. I v Egyptě, po pádu režimu muslimských bratří jsou pravidelně zapalovány křesťanské chrámy, Koptové zabíjeni, vyháněni ze svých vesnic, jejich dívky jsou unášeni, křesťanští odvedenci do armády zabíjeni a maskuje se to sebevraždami. Na celém Blízkém východě „žít společně“ znamená totální poddání se islámu a jeho totalitarismu.
    Dlouhé roky nám lžou o folklóru sufismu,  islámu mystické lásky. Sufismus je anestezie cílená na francouzskou populaci, navíc ignorující fakt, že přívrženci této folklórní sekty byli zanedbatelnou menšinou a netolerováni oficiálním islámem. Pěvci sufismu Abû Ḥâmid al-Ghazâlî, Muḥyi al-Dîn Ibn ʿArabî, Jalâl al-Dîn Rûmî a další vyzývali k svaté válce a nemilosrdnému boji s židy a obzvlášť  s křesťany. Dominikánský institut v Káhiře záměrně zamlčuje fakta o sufismu.
    Vládnoucí politicko mediální kasta nám vnutila represívní neologismus „islamofobie“, prázdný pojem bez obsahu implikující sebecenzuru a denunciaci. Islámistům a revizionistickým pseudointelektuálům se dal prostor, aby přepsali historii imperialistického a násilného islámu a  hlavně zastření faktu – islám dobývající západní svět. Vládnoucí kasta se propadla do vlastní demagogie a dala vzniknout na periferiích našich měst ostrovy bez historie, dezorientované, kulturně schizofrenní, plné nenávisti k Francii a k bílé rase, ignorující počínání tohoto islámu v samotných arabských zemích.
   Dlouhé roky se zde falšují školní učebnice, aby se uspokojili mladí muslimové a modifikovala se naše historie a naše percepce islámského imperialismu. Ministryni školství – muslimce, se dovolí, aby ničila a útočila na naše řecké a latinské dědictví a snažila se nastolit arabštinu v prvním cyklu škol. A národní dezintegraci.
   Máme opustit a negovat naši identitu, naše kulturní dědictví a přejít k evropské islámské kultuře pod praporem multikulturalismu. Pomíjí se fakt, že již 14 století jsme multikonfesionální kulturou (ne multikulturní)  a to na rozdíl od celého arabského monolitního světa.
  Kultivuje se zde negace reality až k absurdnímu, relativismus až nesmyslný, a nerovné (inégalitaire) bratrství  k islámu. Konstitutivní pojmy francouzské republiky „liberté, égalité, fraternité“ jsou prostituovány, aby se uspokojili islámisté. Prostituovala se demokracie, aby se učinila kompatibilní s islámem, který nezná filozofii, ale fatwu. (Ibn Taymiyya, v  Majmou: al fatawa, Shrnutí  fatwy). Jsme svědky laxní spravedlnosti k islámo-gangsterismu ve službách islámistů, se zničujícími důsledky.
    Katolická církev ve Francii - klika biskupů a kardinálů kompromitovaných s islámisty a hlásající jakýsi synkretismus islámsko-křesťanský, jejích hlavní starostí je výstavba mešit a kulturních center islámské  indoktrinace. Naplnit své kostely nedokážou – tato církev je dneska již svými věřícími bojkotována.
   Média propadla proislámskému fanatismu, manipulují a dezinformují až k demagogické dekonstrukci celé kultury. Pyromanská francouzská média chrlí na veřejnost myšlenky „imámů republiky“ a islamologů filozofů, členů toxických bratrstev, zlovolných teroristů od islámských bratří, kteří jsou ve vlastních zemích mimo zákon. Mediální bláboly o náboženství tolerance a míru nás denně pronásledují, přitom muslimské země již dlouhá staletí vypovídají o něčem úplně jiném.
   Kolaborující francouzští prezidenti, ministři a starostové, z volebních důvodů umožnili wahabistům a salafistům instalovat se v zemi: vytvořit paralelní společnost plnou indoktrinace a nikým nekontrolovanou. Denně slyšíme lži o demografii, o rozsahu severoafrické kriminality, o násilí v islámských rodinách a ve vězeních. Lži o školních výsledcích. Nic tato politickomediální kasta nepochopila – přítomnost lobotomizovaného islámskoho světa povede k závěrečné společenské explozi.
   Zastírá se nám pravda o skutečné doktríně, jev se nesmí pojmenovat, důvod radikalizace se zamlžuje. Již první kalifové, pak omeyyadi, abbassidi, ottomani ponořili celou jižní a východní Evropu a Středomoří na tisíc let do krve a ohně.
   Genocida Arménů a Assyrochaldejců na konci 19. a počátkem 20. století se děla ve jménu islámu. Média i politici to prolhaně zastírají. Byzantský Konstantinopolis byl dobyt islámským světem krvavou lázní křesťanské populace a následovalo vyhlazení velké byzantské civilizace. Maghreb a Egypt byly podrobeny po desetiletích trvajícím vraždění.  Pokud má střední a východní Evropa strach z islámské imigrace, je to důsledek jejich kolektivní paměti. Není na tom nic rasistického jak nám sdělují perverzní média v žoldu bruselských technokratů, kteří o historii nemají potuchy. Lže se o důvodech křižáckých výprav, o bitvě u Poitiers (732), lže se o multikulturní a tolerantní Andaluzii. Lže se o arabském otrokářství.
   Po vraždách v Nice vidíme v jedné řadě Hollanda, Valse, Alaina Juppé (říká se mu Ali ben Juppé) a bývalého starosty Nice a současného prezidenta regionální vlády, prolhaného Estrosiho (říká se mu imám). A další a další z politické pravice i levice. Všichni oni se podíleli na výrobě monstrózní bomby.
   Historie je krutá, ale ne hluchá a slepá.

Žádné komentáře: