neděle 26. června 2016

la capria rome moravia

Nostalgie jednoho starce

 Il  Giornale píše nostalgie velkého starce. Téměř bestsellerem je v římském knihkupectví Ibs+Libraccio,  Nazionale 254 jeho poslední kniha, aspoň mezi těmi kdo pamatují staré dobré časy římských literárních velikánů. 94letý spisovatel, scénárista velkých režisérů, literární kritik Raffaele La Capria.
Dandy z Neapole, talentovaný elegán, to samozřejmě kdysi, ale pořád velký talent a pozorovatel doby. Zajímavé co říká o tom co bylo a o tom co je nebo spíš už není. Na terase posledního patra paláce Grazioli s úžasným pohledem na nádheru Říma ho vyzpovídal žurnalista z il Giornale..
Říkají, že Raffaele La Capria je největším italským spisovatelem.
  Hm... Spisovatel, který už nepíše. Nechal jsem toho.
Právě jste publikoval „Ai dolci amici addio“, portréty spisovatelů s kterými jste prošel životem?
  Spíš jsem to už někdy někde napsal, v knihách, časopisech. Dal jsem to dohromady. Pohlédl jsem nazpět, bez těch přátel bych nebyl tím čím jsem.
La Capria byl brilatním autorem, který debutoval v r. 1952 významným románem „Jeden den netrpělivosti“, pak dalším „K smrti zraněný“, který byl oceněn cenou Strega. Práce pro film, časopisy atd..
   Už nevydávám, vydavatelství jsou posedlé mánii stále něco produkovat, rychleji, víc knih, přitom nikdo nečte, nebo což je nejhorší, čte se něco co nemá hodnotu. Mé knihy jsou zapomenuty. Stal jsem se čestným místem v knihovnách, kdo k těmto místům vůbec přistupuje?
Kým je dnes La Caprio
  Stařec, kterého nikdo nečte, kterého občas citují v seznamu laureátů Stregy. někdo si na něj občas vzpomene protože hlasuje v porotě Stregy.
Letos jste navrhl na vavřín Stregy knihu Edoarda Albinatiho  „Katolická škola“?
   V tom románů je zřejmá zručnost spisovatele. Na každé straně jsem cítil dokonalost jazyka a postřehů. Styl vysoké úrovně. I dneska se občas publikuje tak kvalitní kniha mezi tolika ne-knihami.
Řadu let elegantně ironizujete okrajové spisovatele tedy žurnalisty-spisovatele, sportovce-spisovatele, všichni respektování ve svých profesích, ale v literatuře nemají co pohledávat.
   Kdysi to byli editoři, kteří se konfrontovali se spisovateli, snažili se jim imputovat jisté ideje, dávali rady. Dneska jsou to reklamní agenti, kteří radí co vydávat, aby se to prodalo, nerozumí knize.
Výjimky?
   Třeba mezi vydavateli Roberto Calasso. Mezi spisovateli mimo Albinatiho je to Affinati, la Rasy....Konečně už současníky moc nečtu. Mezi mladými pozoruji jistou úroveň, ale velcí spisovatelé a romanopisci tu nejsou.
Proč rozlišovat spisovatele a romanopisce?
    Romanopisce vytváří příběh, s postavami, které mají svoji psychologii, svoji historii, své principy a svůj konec. Spisovatel zapisuje ideje, netvoří osoby a jejich osudy. Vždycky se to v italské literatuře rozlišovalo.
A vy jste spisovatel nebo romanopisce?
   Nejsem velkým romanopiscem, snad dobrým spisovatelem.
Co víc oceňujete?
   Samozřejmě to co nejsem.
Jmenujte velké romanopisce.
   Moravia, Brancati, Piovene...
A spisovatele?
    Savinio, Flaiano – nevymýšlel historie, ale psal lépe než ostatní – taky Pasolini a především Parise.
V poslední knize „Ai dolci amici adio“ píšete, že Sillabari je nejlepší italské dílo minulého století..
   Parise je jeden z mála, který se dokáže pohybovat na ostří, je snadné upadnout do banality když popisujete city. Ale Parise stál vždy nad tím, je fantastický. Je snazší držet se stylu než popisovat city.
A styl v literatuře?
   Rodí se ze samotných stránek, je plodem intelektuální kreativity, je podstatný. Pokud je pouhým nátěrem nad literaturou je zbytečný.
A styl v životě?
   Je důležité, aby se nejednalo o narcismus, dobrý styl stejně jako v literatuře je trochu záměrně maskovaný. Žít dobře je umění.
Je nezbytné být též v správný čas na správném místě. Píšete, že když jste v šedesátých letech pracoval v televizi, stačilo sestoupit z budovy a byl jste uprostřed Sladkého života.
   Úžasné období mého života a snad celé Itálie a určitě Říma.
Vztah tehdejšího Říma s dnešním?
   Žádný. Včerejší Řím se potkával kolem piazza del Popolo, v kulturních a politických debatách, o filmu, literatuře. Nyní zde není místo kde by se dala postřehnout intelektuální situace města a země.
Jak se vám jeví dnešní Řím?
   Orientální město, dny ubíhají jeden za druhým, všechny stejné, bez světla. Aspoň se mi to tak dnes jeví.
Včera jste všechny potkával, velké intelektuály epochy. Co vám říkali?
    O kom mám mluvit?
Moravia, jak na něj vzpomínáte?
    Starší bratr. Nikdy nenaznačil, že on je Moravia a ty jsi nikdo. Velmi demokratický..
Velmi známý, velmi zaměstnaný..
    Byl koncentrován na sebe a na svůj ekonomický úspěch, sledoval jak jde na odbyt, byl velmi praktický. A hodně římský.
Pasolini?
   Byl velmi ideologický, úplně jiný.
Parise?
  Odmítal ideologie.
Elsa Morante?
  V jistých okamžicích dokázala být tvrdá. Byla extrémní, nikdy se nevyhýbala rizikům.         
A La Capria, jak  se na něj bude vzpomínat?
   Snad jeden, který dělal svoji práci a snažil se používat zdravý rozum, tedy čelit situacím bez předsudků a snad s jistou inteligencí.

Žádné komentáře: