Recept na katastrofu
Louis Rouanet je student pařížské Scienes Po. V článku v misesde.org (von Mises institut)
se zabývá příčinami i důsledky negativní úrokové míry. Podle Martina
Wolfa, hlavního ekonomického komentátora Financial Timesu, není Evropská
centrální banka zodpovědná za nulovou až zápornou úrokovou míru. Je to
prý symptom, ale ne příčina choroby.
Nikdy v období zlatého standardu ani v svobodné tržní ekonomice se
tento jev nevyskytl. Úroková míra reflektuje vnímání časové preference -
znamená „cenu času.“ A to je univerzální zákon lidské aktivity, časová
preference musí být vždy kladná. V dnešním světě jsou úvěry ovlivňovány
politikou a monetárními autoritami – za takových podmínek není úroková
míra parametrem trhu. Centrální banky mohou redukovat úrokovou míru a
trh se tomu přizpůsobí. Trh se adaptuje na ledacos, na zločinnost,
regulace, inflaci, trh s nemovitostmi atd. Fakt tržní adaptace
neospravedlňuje finanční politiku vlády ani centrální banky. Stejně jako
neospravedlňuje zabíjení, rozkrádání atd.
Centrální banky argumentují pro své zásahy „nasycením trhu úsporami“, pokud se něco takového vyskytne, finanční trh je schopen vyvolat snížení úrokové míry i bez zásahu monetární autority. Pokud nedochází k brutálním intervencím monetárních a státních autorit, pak jev jako „nasycení úsporami“ nenastane.
Investiční příležitosti existují vždycky, protože lidské potřeby nemají meze. Zdroje jsou však vzácné, včetně úspor. Časové preference určují finanční prostředky, které jsou lidé ochotni investovat anebo spořit. Ultra nízké úroky, stanovené centrální bankou, vedou podnikatele k tomu, že cílí na málo ziskové a pohodlné projekty, vyhýbají se investičním rizikům a překážkám. Ludwig von Mises psal, že úroková míra na volném trhu zabrání podnikateli, aby se pouštěl do projektů, jejichž realizace není zajímavá, protože trvá dlouho. Volný trh ho přinutí, aby investoval dostupný kapitál takovým způsobem, aby se uspokojily urgentní potřeby trhu. Záporná úroková míra je recept na katastrofu. Vadné investování je fundamentální příčinou ekonomické stagnace a deprese. Premisa centrálních bank, že neexistuje dost investičních příležitostí, je falešná.
Nasycení finančního trhu úsporami nebo nedostatek investičních příležitostí je důsledek vývoje před i po krizi. Před r.2007 úroková míra klesala. Pak přišlo slabé investování, redukce veřejných investic, trend klesající produktivity a růst zadlužení. Úroková míra nezávisí na produktivitě, jak se mnozí ekonomové domnívají, ale na časové preferenci. Úrok závisí na sociálním vnímání časové preference a vysvětluje, proč se investovalo do kratšího produkčního procesu navzdor tomu, že delší produkční proces bude mít větší výnos. Israel Kirzner: „Žádné produkční aspekty nevstupují do mechanismu úroku.“
Martin Wolf a ekonomové ECB se domnívají, že centrální banka musí něco dělat, aby se udržela ekonomická rovnováha, úroková míra a agregovaná poptávka musí být „balancovány“. Jsou to iluzorní ideje. Vláda nemůže manipulovat agregátní poptávkou nebo nabídkou. Ricardo psal: “Neexistuje něco jako nedostatek poptávky.“ Žádná politická autorita by se tím neměla zabývat.
Centrální banky argumentují pro své zásahy „nasycením trhu úsporami“, pokud se něco takového vyskytne, finanční trh je schopen vyvolat snížení úrokové míry i bez zásahu monetární autority. Pokud nedochází k brutálním intervencím monetárních a státních autorit, pak jev jako „nasycení úsporami“ nenastane.
Investiční příležitosti existují vždycky, protože lidské potřeby nemají meze. Zdroje jsou však vzácné, včetně úspor. Časové preference určují finanční prostředky, které jsou lidé ochotni investovat anebo spořit. Ultra nízké úroky, stanovené centrální bankou, vedou podnikatele k tomu, že cílí na málo ziskové a pohodlné projekty, vyhýbají se investičním rizikům a překážkám. Ludwig von Mises psal, že úroková míra na volném trhu zabrání podnikateli, aby se pouštěl do projektů, jejichž realizace není zajímavá, protože trvá dlouho. Volný trh ho přinutí, aby investoval dostupný kapitál takovým způsobem, aby se uspokojily urgentní potřeby trhu. Záporná úroková míra je recept na katastrofu. Vadné investování je fundamentální příčinou ekonomické stagnace a deprese. Premisa centrálních bank, že neexistuje dost investičních příležitostí, je falešná.
Nasycení finančního trhu úsporami nebo nedostatek investičních příležitostí je důsledek vývoje před i po krizi. Před r.2007 úroková míra klesala. Pak přišlo slabé investování, redukce veřejných investic, trend klesající produktivity a růst zadlužení. Úroková míra nezávisí na produktivitě, jak se mnozí ekonomové domnívají, ale na časové preferenci. Úrok závisí na sociálním vnímání časové preference a vysvětluje, proč se investovalo do kratšího produkčního procesu navzdor tomu, že delší produkční proces bude mít větší výnos. Israel Kirzner: „Žádné produkční aspekty nevstupují do mechanismu úroku.“
Martin Wolf a ekonomové ECB se domnívají, že centrální banka musí něco dělat, aby se udržela ekonomická rovnováha, úroková míra a agregovaná poptávka musí být „balancovány“. Jsou to iluzorní ideje. Vláda nemůže manipulovat agregátní poptávkou nebo nabídkou. Ricardo psal: “Neexistuje něco jako nedostatek poptávky.“ Žádná politická autorita by se tím neměla zabývat.
Žádné komentáře:
Okomentovat