úterý 26. dubna 2016

Richard Susskind

aaaanzz.ch

Právníci  digitálního věku

Richard Susskind je jurista a informační specialista velkého renomé. Až tak velkého, že vznešená britská Law Society vytáhla do boje.
  V devadesátých letech minulého století vysvětloval mladý dlouhovlasý jurista Richard Susskind anglickým právníkům, že chtíc nechtíc budou muset s klienty komunikovat emaily. Vznešená Law Society ho odbyla tvrzením, že nerozumí vůbec konceptu právnického tajemství. Jak moc se spletli.
  Deset let později publikoval  Richard Susskind provokativní knihu  „Konec právníků“. Základní teze knihy – pod tlakem informačních technologií se bude muset právnická profese radikálně proměnit. Narůstající komplex regulací si rychle vynutí silnou specializaci v právní profesi. Standardizované právní produkty vytlačí tradiční osobní poradenství. Nakonec právní praktici budou nahrazeni moderními technologiemi, které dokáží např. automaticky generovat dohody, elektronicky analyzovat dokumenty, a to bez právníkovy intervence. A nakonec celá právní profese, jak ji dnes známe, pomalu vymizí. 
  Nyní vydává Richard Susskind novou knihu, napsal ji se svým synem: „Budoucnost profesí“. Zjemnil své analýzy ve světle digitální evoluce a vývoje umělé inteligence. Rozebírá budoucnost i jiných povolání – lékařů, konzultantů, architektů a i kleriků.  Základní teze knihy: Povolání, která jsou svázana s velkou vědomostní bází jako lékaři, právníci, architekti, se po vynálezu knihtisku etablovala jako chráněné profesní skupiny (cechy); podařilo se jim monopolizovat rostoucí znalostní úroveň lidstva a nechávají si za tyto poznatky zaplatit. V současném světě, kde velká většina poznatků je elektronicky uchopitelná, dojde k demokratizaci přístupu, poznatek bude (je) rychle dosažitelný pro každého. V takovém světě je stále menší potřeba monopolních expertů – nahradí je algoritmy, datová skladiště, roboti, kteří vyřeší právní nebo medicínský problém bez lidské intervence.    
Nepřátelé
    Richard Susskindsi si svými knihami, jejichž prognostické vize realita potvrzuje, udělal velké jméno a etabloval se jako uznávaný myslitel. Udělal si též hodně nepřátel, ne mezi vědci, kteří se oborem zabývají, ale mezi právníky a jejich komorami, kteří se bojí o svá privilegia. Pokud na nějaké konferenci, kde jsou juristé zastoupeni, argumentujete Susskindovýmy tezemi, propuknou u nich tirády odporu. Argumenty odpůrců lze rozdělit do tří kategorií.
- Tzv. „judgement-argument“. Právníkova schopnost je podmíněná jeho zkušeností. Nejde to prý nahradit žádným algoritmem. Proti tomu se dá ovšem argumentovat, že současný právník se pohybuje v malé oblasti práva, a to vesměs velmi rutinním způsobem.
- Moderní digitální platformy v právní oblasti cílí na nové možnosti a neohrožují oblasti tradiční právní potřeby. Nové technologie se nasazují např. v oblasti rychlých právních postupů proti aerolinkám a cestovním kancelářím, v oblastech, kde se moc právníků nepohybovalo.
- I právní profese se dynamicky vyvíjí, právníci se víc zabývají zpracováním úředních postupů, oblast, kam dřív moc nevstupovali. Je ovšem otázkou času, kdy se i do této oblasti vrhnou informační technologie. 
   Zabývat se  Susskindovýmy tezemi  je nutné i z jiných než komerčních důvodů. Převážná část dnešního globálního světa nemá žádný právní koncept ani právní povědomí. Ve světové politice zvítězil koncept tzv. měkkého práva (soft law), nejde o vlastní právo, ale o pragmatické aspirace. Tradiční právní státy (USA, EU) pervertují právní proces v mediální show. Osoby nebo firmy se zničí malým twitterem nebo informačním únikem v novinách.
  Nadnárodní organizace a především Evropská unie se z politických důvodů staví často nad právo samotné a negují normální právní proces, jako v případě imigrantů a euro krize.  V současném světě se právo rozpouští jako cukr v čaji a nahrazuje se globálními standardy, partajními programy, nekonečnými regulacemi a dlouhými (pseudo)právními dokumenty.   
   Právní a státovědní učenci jako Cicero, autoři Magny Charty, Montesquieu, de Tocqueville,  autoři amerického vyhlášení  nezávislosti, žalobci v Norimberském procesu, dlouhá staletí definovali intelektuální a normativní sféru lidstva. V současnosti se právní experti nezúčastní intelektuálních diskurzů. Mezi vlivnými intelektuály doby právního vědce nepotkáme.
   Koncept zákona se poprvé v dějinách objevuje u Mojžíše, v tabulce přikázání. Cicero ctil poslání advokáta. Autoři vyhlášení nezávislosti ukotvili pojem svobody jako základního práva. Všechno to je normativně smysluplné, nic z toho nemá empirický imperativ. Susskindovy knihy by neměly být čteny pouze v kontextu komerčních zájmů právníků, ale v širším kontextu starých a nových paradigmat.  

Žádné komentáře: