Smrtelná křeč
Evropská unie je v krizi a trvá to už dost dlouho. Možná od počátku, když se dojednávala Lisabonská smlouva a byli jsme svědky všeho možného, jen ne zdravého kritického přístupu. Ať to dopadne jakkoliv, kovají se tam klíče do ráje.
Pod vedením francouzského prezidentského starce, který opustil na čas psaní románů na pokračování o amatérském myslivci z šlechtické pozůstalosti, který sbalil krásnou hajnou, ale nakonec se rozumně a liberalisticky vrátil k původní šlechtičně. Prezidentský stařec d´Estaigne s osobami, které vedl entuziasmus, méně už poznání evropského ducha spíchli evropskou ústavu. Nikdo ji nikdy nečetl, ale evropští byrokrati ji úspěšně zneužívají, aby zdeformovali normální běh věcí a udrželi se u moci. Soudní dvůr rozhoduje podle představ bruselského centra a ohání se přitom tímto paskvilem.
Skepse
Parlamenty členských zemí schválily tento text a národy jásaly nadšením, aspoň v televizích. Některé země už tenkrát byly skeptičtější, a tak se referenda musela opakovat anebo úplně vypustit. Nadšení se v relativně krátkém čase proměnilo v apatii nebo přímo v odpor. Evropští byrokrati si přisvojují pravomoci, které údajně plynou z této ústavy. Deformovali v průběhu let základní představu o Unii jako o kreativním seskupení národů, které se v přirozené konkurenci vzájemně obohacují a jsou mezi sebou solidární. Blaho evropských národů mělo být maximou. Tak si to představovala drtivá většina Evropanů. Evropské centrum, které se konstituovalo zcela nekontrolovaným způsobem a nyní zaměstnává 50000 lidí, kteří se sami vybrali ne na základě meritokracie nebo inteligence, ale na základě loajality k unijní byrokracii nebo k nějaké právě vlivné partaji. Navždy zabezpečeni, pod penzí do penze a často i pro rodinné příslušníky. Tento typ feudalismu nemá v Evropě obdoby od zrušení poddanství. Byrokrati si usurpují právo rozhodovat o všem, od školních programů po popis na čajovém obalu.
Propaganda
Neskonale demagogickou politikou a propagandou vytvořil Brusel iluzi, že bez jejich dotací nemohou členské země existovat. I v tak inteligentních zemích jako je Francie se prounijní mediální demagogie ohání tímto tvrzením, přitom Francie je v celkové bilanci velmi ztrátovou zemí. I v zemích, které mají v tomto směru kladnou bilanci, je rozpočtová statistika extrémně zdeformována. Nikdy nemířily evropské dotace do výrobních odvětví. Pouze tehdy by byly smysluplné. A jak zohlednit transakční náklady, když na distribuci dotace se podílí až 30% obvykle kvalitního aparátu ministerstva? Jak zohlednit skrytou korupci, která je evidentní a vede k nízké efektivitě státního aparátu? Unijní propaganda se dovedně šíří v médiích. Ve školních osnovách je zakotveno, jak úžasná je Unie. Studenti mohou cestovat, existují výměnné programy, které by prý bez Unie neexistovaly. Vzdělávací efektivita těchto programů je nulová, jednotlivé země zaplatí svým studentům v nejlepším případě drahý jazykový kurz. Toto je oslavně prezentováno v médiích a aplaudováno klakou prounijních demagogů a bohužel obvykle též studenty, kterým nezbývá nic jiného než tomu věřit. Bruselská byrokracie našla silnou oporu v evropském tribunálu, který ji bezvýhradně podporuje v jejím centralismu bez jakéhokoliv oprávnění. Kdo jsou tito mezinárodní soudci – vezmou si hábit a rozhodují o národech, s velkými pochybami se o tomto evropském cirkuse vyjadřoval zesnulý americký soudce Scalia. Tito soudci rozhodují o právech těch, kteří teprve do Evropy hodlají přijít, že přitom naruší řadu legálních ustanovení je vznešenému týmu mužů v talárech lhostejné. Že se porušují zákonné mechanismy fungování eura a Evropská banka překračuje mandát, který jí dávají původní ustanovení s obrovskými důsledky pro příští ekonomickou stabilitu, tito soudci a unijní byrokrati ignorují.
Exit reálný
Přes neuvěřitelnou propagandu a nátlak se konečně začíná rýsovat možnost pomalého rozkladu unijního monstra. Britové mají v červnu tuto možnost. Francouzský prezident jim slíbil, že pokud k tomu dojde, pošle jim tunelem tisíce čekatelů z Calais. City snížila svoje vlastní ratingy a platí kampaň proti Brexitu. Bruselští byrokrati a vládnoucí klan Merkelová, Hollande a spol. nevyužili možnosti dojednat s Británií pomalé reformní změny. Utopili tuto možnost v nesmyslném řetězci drobných technických vylepšení, která stejně rychle zablokují, doufejme, že to britský lid v referendu zohlední. Pokud by se podařilo Británii opustit unijní vrak, určitě by tak brzo učinili Finové a Dánové. Už nyní by tam podobná referenda zvítězila. A Unie? Dál otevře brány zemím, které prý už skoro akceptovaly evropské hodnoty: Kosovo, Albánie a Turecko. Evropa tímto prohloubí svůj demokratický deficit. Bude to znamenat stoprocentní vítězství bruselského centra obohaceného loajalisty z Kosova, Albánie a Turecka. Určitě se tímto vylepší demokratické normy a inteligence rozhodování centrálního aparátu.
Svobodný obchod
Svobodný obchod v Evropě, což byl původní záměr, může existovat i bez Unie a navíc s minimálním aparátem. EFTA - zóna volného obchodu pořád existuje a její centrum zaměstnává v Ženevě 50 lidí. Evropská unie svými regulacemi je spíš na překážku volnému obchodu. Vytváří nepřirozené monopoly, které brání ekonomickému rozvoji a zaměstnanosti v některých oblastech. Důsledkem politických centrálních mechanismů je likvidace průmyslové produkce v některých oblastech a zemích s hrůznými důsledky. V členských zemích nemůže dojít k přirozené akumulaci zdrojů, které by země použily v přirozených výrobních investicích – evropskounijní předpisy zabrání minimální bariéře na národním trhu. Členský stát nemá ekonomické nástroje pro plánování svého vlastního rozvoje.
Zpět do Evropy
Evropa se musí vrátit do evropských kolejí. K národům. Prohloubit demokratické principy vládnutí v jednotlivých zemích. Národy mají přirozenou zodpovědnost za svůj osud – právo i povinnost k budoucím generacím chovat se zodpovědně a rozumně. Rozhodování o svých základních principech nemohou nikomu svěřit, pokud tak učiní, přestanou velmi rychle existovat, a nejen to, důsledky to bude mít i v individuální rovině. Národ je jedinou garancí individuálních práv a sociálního státu. Ne evropskounijní hybrid.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat