instrument moci

Instrument osobní moci

   Systémové strany v Německu vyčerpaly svoje možnosti. Sociální demokracii a  zelené ovládli totalitární demagogové a s pomocí médií celý politický systém. Že by někoho měli zastupovat, o tom nemůže být ani řeči.
 Duchovní potenciál těchto stran se vypařil, místo smysluplného programu operují s ideologickým sloganem. Se sloganem nekonzistentní ideologie se jde do voleb, některá z těchto partají dostane více nebo méně hlasů. Záleží na propagandě a mediální manipulaci. Po volbách se spojí možné s nemožným a vládne se dál stejným způsobem, se stejnou nulovou reflexí. Stejné tváře, stejná propaganda. Voliči se vesměs nedostaví. V Americe je výkonná funkce limitována dvěma volebními obdobími, Merkelová vládne déle než kdokoliv jiný za posledních sto let. Tento mechanismus prezentují jako demokratický.  Systémové partaje vytvořily rozsáhlou síť klientských organizací mafiózního typu, které používají jako nátlakové skupiny. Jejich volební preference jsou dlouhodobě na cestě dolů, ale politický systém je tak uzpůsoben, že jim umožňuje přetrvávat dál a vládnout, jakýkoliv politický nepřítel v nich vyvolává reakce raněného zvířete a je politickomediálním imperativem jeho likvidace.
  Martin Lohman v Junge Freiheit analyzuje stav kdysi pravicové křesťanské demokracie (CDU) – nyní zeleně levičáckém mocenském instrumentu Angely Merkelové.
   Byla kdysi jedna strana, měla program, měla hlavy, které měly obsah a ideje. Dneska má tato strana program, který se jmenuje Merkelová. Již dávno se stala vládnoucím obsahem této partaje. Ona je strana a ti co tam zůstali, jsou tam kvůli ní. Kdo pasuje jí vykonstruovanému satelitnímu systému a krouží kolem ní, má její přízeň. Ostatní ruší a musí jít.
  Systém netoleruje odpor. Předsedkyně tohoto systému také ne. Systém Merkelová sežral vlastní stranu. Již dávno. Ona jmenuje věrné a kryje jim záda. Všechno dobře funguje, strana nemá žádný smysl, snad pouze jenom jako užitečný nástroj v rukou předsedkyně. Obsah a profil – k čemu to?
   A přesně to je ten problém. Bez Merkelové se vyprázdněná křesťanská demokracie rozpadne. Pokud se demokratická strana, která se má spolupodílet na vytváření národní vůle a má sloužit národnímu demokraticko-politickému procesu,  sama degraduje na spolek na podporu kancléřky, pak se nachází ve vyšším stádiu sebedestrukce.  Vyvstává nebezpečí, že opilost mocí při dlouho trvajícím zbožnění velké předsedkyně, která vlastní stranu dezinfikovala od idejí a její obsah vyprázdnila, promění kdysi kvetoucí CDU v politické nic.  Nikdy jí ve skutečnosti Adenauerova strana nebyla blízká, používá ji jako vlastní akciovou společnost – až opustí scénu, vyprázdněná CDU se propadne.
  Hraničí to až s mentálním harakiri, když vazalové předsedkyně týdny po zemských volbách vytváří fatální zdání, že vlastně ten propad vůbec nezaznamenali. Přetrvávající arogance, s kterou se již dlouhé roky zbavují kritiků, kteří poukazovali na levicový skluz CDU? Nebo jde o strach ze sebereflexe a nedostatek odvahy ke korektuře kurzu?
Demokracie bez prostoru je ohrožena
   Demokratický systém, který toleruje pouze levici a střed se nachází na slepé koleji a je ohrožen ve své podstatě. Kolem středu se nezbytný široký prostor pro ostatní demokraty. Nepatří k tomu pouze otevření směrem k levici, což Merkelová CDU předepsala, ale legitimní možnost existování pro pravicové strany. Franz Josef Strauß věděl, proč napravo od CSU nemůže existovat legitimní politická strana. Jeho rada visí nyní jako hypotéka na bavorské CSU. Od zemských voleb již víme, že mnozí pravicovější voliči, místo aby volili sjednocené levicové strany (včetně CDU), dali přednost Alternativě pro Německo (AfD).
Netolerantní démonizace alternativy
   Propad systémových stran v zemských volbách vyvolal v těchto stranách panickou hrůzu. Jinak se nedá vysvětlit démonizace alternativy.   Armin Laschets a Ursula von der Leyens  (politici CDU) by si měli oprášit Voltaira, který říkal, že celý život bude bojovat proti mínění oponentů, ale stejně tak bude bojovat pro to, aby mohli svůj názor vyslovit. Očividně je vyprázdněná CDU tak bez idejí, že nemůže vstoupit do dialogu argumentů.  Napravo od Merkelové CDU je velké politické prázdno, které musí být urychleně vyplněno. CDU nemá viditelně žádné hlavy, které by se dokázaly profilovat. Nyní nejde o to, co je dobré pro Merkelovou, ale především o to,  co je dobré pro Německo.