soud haag

"Soudci" z Haagu

   Na osoby, které zasedají v tzv. Haagském tribunálu, se hodí výrok bývalého předsedy amerického nejvyššího soudu Antonina Scalia: „Vezmou si na sebe hábity a myslí si, že mohou soudit“.
Proč už dlouho týrají bývalého prezidenta Pobřeží slonoviny Laurenta Gbagbo a svým způsobem i jeho ženu, těžko pochopit. Jejich oblíbeným motivem je Izrael, který tato horda  rádobysoudců vláčí ve všech možných procesech. Navíc ti soudci pochází často ze zemí, kde justici vládne středověk a jejich juristický profil je víc než pochybný.
  Karadžiče poslali v dlouhém procesu na čtyřicet let do basy. Jak to dopadne všichni rozumní věděli už na počátku, ale proces dlouhé roky dodával kanonenfutr ušlechtilému politickokorektnímu západnímu tisku ve štvaní proti Srbům a jejich spojencům, a tak byl určitě dobrý. V Německu je napadání Srbů jedním z pilířů politickokorektní propagandy, jako by se chtěli vylhat z vlastní minulosti. 
   V pátek uveřejnilo ruské ministerstvo zahraničí prohlášení k procesu a věci nazvalo pravým jménem. Tribunál vsadil na mýtus, že srbský národ je sám zodpovědný za tragické události devadesátých let.  Ruský stát v r. 1993 podpořil vytvoření tribunálu s tím, že se bude zabývat spravedlností, bohužel se proměnil v instituci osobní msty. O nestrannosti tribunálu se dá pochybovat. Tribunál dostává velké přímé i nepřímé subvence od velkých finančních konglomerátů.
 Na serveru Sputnik se k procesu s Karadžičem vyjádřila bývalá prezidentka Republiky Srpska Biljana Plavšičová a její současný prezident Milorad Dodik.  Tribunál profesorku biologie Plavšičovu odsoudil pro údajné válečné zločiny na 11 let, po šesti letech ji pustili na svobodu. Plavšičová říká, že se osobně nikdy s genocidou nesetkala. Proti ženám a dětem nikdy nebylo použito násilí. Tribunál nemá nic co do činění se spravedlností, jedná pouze  v zájmu Washingtonu a jeho spojenců – žádná spravedlnost. Během bosenské války americká vláda (Clinton, Albright) jednostranně podporovala bosenské muslimy a ignorovala zájmy srbského obyvatelstva a používali těch nejbrutálnějších metod, aby je prosadili. Nikdy nepřiznají svůj omyl, myslí si Plavšičová. To je důvod jednostranné verze těch událostí i v mediální rétorice.
   Současný prezident „Republika Srpska“ Milorad Dodik říká, že tribunál se nikdy neobtěžoval s návštěvou těch míst, kde se ty věci odehrály. Mnoho Srbů, včetně mě, se nedomnívají, že  Karadžičovo uvěznění je oprávněné. Z jiných etnických skupin, které se účastnily války a zabíjely Srby,  nebyl nikdo odsouzen. Pro srbské oběti nezná tribunál spravedlnost – pohádka, kterou v Haagu napsali je extrémně jednostranná, vysvětluje Dodik. A výrok tribunálu nepovede k smíření mezi národy Bosny a Herzegoviny. Naser Oric, velitel bosenské armády, který je obviňován ze zabíjení a mučení Srbů, se volně promenuje Sarajevem. Svědčí to o podivných standardech v Haagu.
  Luka, Karadžičův bratr: „Verdikt je nečistý. Důvody jsou nepřijatelné. Svědčí to o tom tribunálu“. Svědčí, nesvědčí, co na tom záleží, politickokorektní propaganda to Evropanům vsugeruje. Luka připomíná, že během procesu se prokázalo, že snipeři bosenských muslimů stříleli do vlastních lidí, aby vybudili nenávist mezinárodního mínění proti Srbům a intervenci proti nim. Tribunál to odbyl tvrzením, že Srbové též stříleli po muslimech.