úterý 30. června 2015

hacker

M a r i l y n  H a c k e r o vá

Aube Provencale
Nepřítomný, dnešní ráno
kokrhal kohout později, než v devět
kostelní hodiny. Třešňové větve
z bronzu v okně
a vstávám
zpoceně, s rukama
u stehen, ze snu
v archívu, chci tě
pod sebou, hrud tvářenou
tvými žebry


má kolena mezi tvými koleny
 má ruka za tvým uchem, má líce
 brázdí tvá prsa, chutnající
 naši společnou noční slast,
chutnající tvůj spánek.


Napíši píseň,
na tvé krční šlachy. Vstávej,
ptáku spící na mé kyčelní kosti,
kokrhej,  je již
ráno.

Crépuscule    Provencale
Mistral zatratí
neodvratně padá v prodírání
rozezní střechy, rozsviští kaskády
po temenech hor, čekej mě
blízko moře

píši, přijď ke mně
vzdor klevetám
podělíme se o hory, oceány, ostrovy.

Listopad ve větru, v dešti,
je tu. Těžké
černodrny, krvavé
na černých větvích, třpytí se v modrém
odpoledni, čisté jak skryté údolí.
Lápis zelené úžlabiny, moře dme
své kalichy
hor.  Měsíc odloučení,  blízko vody,  mokrých
oblázků po kapsách. Napíši, naše tváře
se míjejí, slaný vír
mezi  námi.

Tmavne, okenice vzdychá
unyle. Později, napiji se
 a nechám  jazyky
vánku ztišit nepřítomný zpěv
ve větru.
 
Čtenáři
Jdu z pokoje přes pokoj, kypřím rostlinám
jdu těžce po nohou, kouřím
páchnoucí francouzské cigarety. Modli se
k modrým punčochám zahradních kalhot.
Nechceš? Zatímco Catullus se učí vařit
a Lesbia křižuje po barech
neuvědomuješ si, že neztrácíš
než dvě hodiny čtením jakési knihy?
Chlapec zůstane chlapcem, žasnoucí ve svém pokoji,
že sláva je sociální choroba.
Spím bez nikoho, vraždím koho chci
a najdu příští lásku až měsíc doputuje
do Škorpióna. Buď vděčný naší Matce
odkojila tě s rakovinou a bombami.

Přeložil LČ

/Marilyn Hacker (1942), významná americká básnířka, nositelka prestižních literárních cen, sbírky: Assumptions; Separations; Desesperanto/