benoist

Západ je nafouklý špinavý balón 

Hnutí Nová pravice od svého vzniku před padesáti lety patří k zarytým kritikům amerikanismu, zakladatel hnutí Alain de Benoist v Revue d´Éléments odpovídá na otázku, co je konstantou antiamerikanismu Nové pravice, která se nikdy během půlstoletí nezměnila. Hluboká averze hnutí vůči americkému pojímání světa vychází z představy, že i dnes ještě existuje něco jako hlubinná Evropa, která má blíž ke kulturám ostatních kontinentů než k severní Americe. Je otázkou, jestli tato optimistická představa odpovídá realitě, spíš se zdá, že evropskounijuní koncept a konzum tuto hlubinnou Evropu už zadusily. Podle filozofa, je třeba se ptát, proč se USA za dvěstěpadesátiletou existenci téměř nezměnily. Je to unikátní, americká velmoc se odvolává na stále stejné principy. Vysvětluje to, proč mají problém pochopit variabilitu idejí, která je charakteristická pro evropskou historii: je to pro ně moc sofistikované, moc vzdálené od "casual culture". Americké principy mají daleko k evropským, "otcové zakladatelé" provedli radikální zúčtování s Evropou. Puritáni chtěli vybudovat za oceánem nový Jeruzalém. Amerika měla být modelem zbytku světa. Odtud pramení americký izolacionismus (a výjimečnost) alternovaný intervencionismem. 

             Konstantou v konceptech Nové pravice je myšlenka, že Evropa se podstatou liší od Ameriky (nebo od Západu). USA vystřídaly Anglii v roli velké mořské velmoci, naopak Evropa je pevninskou mocností. Moře nezná hranic, je to logika námořních cest, obchodu a člověka, který nemá vazbu ke svým kořenům. Na druhé straně pevnina - to jsou hranice, státy a telurické hodnoty. USA se staly centrálním bodem světového kapitalismu, liberalismu a ideologie lidských práv. Amerika je motorem modernity, její univerzalismus nedovolí, aby rozpoznala variabilitu světa, jeho kultur a národů. Američané nejsou schopni chápat jiný svět než amerikanizovaný. Jejich neschopnost pochopit, že zbytek světa s nimi nerezonuje, vysvětluje jejich vojenské neúspěchy a přeceňování technologií. V časech války nejsou USA schopny vidět, co přijde potom, tj. otevřít jednání o konfliktu, které by vedlo k podstatě problému. Ovládají  taktiku, ale neznají strategii. Ještě uvidíme, jak skončí americká  vojenská porážka v Íránu. 
           Můžeme pochopit to, s čím nesouhlasíme, ale obtížně to vysvětlíme.  Jak vysvětlit přitažlivost, někdy až nadšení, kterou vzbuzují  USA u části evropské pravice? Dá se to vysvětlit rostoucí akulturací, která je dominantním fenoménem u našich současníků, kteří visí na smartphonu a jsou závislí na kliknutí a egu. Jsou ideologicky otráveni, stejně jako i ti starší. Žádný motiv k sebezdokonalování, nezájem o čtení ani základních autorů. Pravice vždy měla tendenci spíš reaktivně reagovat než reflektovat. Mládí je obdobím entuziasmu, Trump je jednoduchý člověk, není tu nutné moc přemýšlet. Musk, Yarvin a  Thiel jsou světla přinášející spasení skrze člověka s stroj. Je módní a zábavné naskočit do rozjetého vlaku. Před deseti lety oznámil Raymond Kurzweil, že do roku 2029 zmizí smrt, už se na něj zapomnělo. Musk a Yarvin mají podobné sny, je to hloupé, ale zábavné. Občas mohou mít záblesk intuice, ale když se podíváte blíž na to, co hlásají: je třeba skoncovat s demokracii, protože plyne z lidové suverenity a je nezbytné ustavit reakční autokracii. Novou technologickou monarchii řízenou manažerem, která úplně eliminuje politiku a nastolí vládu ekonomiky a byznysu. Benoist říká, že  infantilní okcidentalismus, který vidí na politické pravici, ho konsternuje. Nevidět rozdíl mezi hlubinnou Evropou a Západem je totéž jako nevidět nic. Západ je dnes nafouklý špinavý balón. Třetí svět, který před čtyřiceti lety předpověděl, urychlí pád Západu. Je to bezpodmínečná podmínka přechodu od unipolárního řádu k přirozenému mezinárodnímu řádu založenému na pluralitě národů a kultur. Jsme Evropané, rozhodně ne Západňané.   
              Trumpův příchod k moci je bezesporu událostí. Trump je paranoidní, egocentrický a občas tápající. Jeho zvolení znamená korunovaci krále Ubu. Předností je, že říká otevřeně to, co jeho předchůdci pečlivě skrývali. Imperiální ambice nemaskuje nánosem humanitární morálky a naopak to vyhlašuje. Politiku redukuje na obchody, něco koupí a samozřejmě něco taky sebere. V kulturním ovlivnění Evropy Amerikou vidí Benoist větší nebezpečí než v ekonomickém nebo vojenském ovlivnění. Považuje USA za daleko nebezpečnější svým přátelům než nepřátelům. Cituje Kissingera: "Být nepřítelem USA znamená jakési nebezpečí, ale být přítelem, je fatálním." Zažil to jižní Vietnam, Afghánistán a určitě to na vlastní kůži časem pocítí i Izrael. Padesát let se Evropané uklidňovali představou amerického jaderného deštníku a dnes se ukazuje, jak velké jsou v něm díry. Amerika nás desetiletí zaplavuje feministickými teoriemi, Gay Pride, cancel culture, filozofií dekonstrukce apod. Nejlepší by bylo, kdyby přestala vládnout světu a soustředila se na své vlastní problémy. A nejlepší pro Evropu bude, když se etabluje jako autonomní mocnost a stane se tavícím  kotlem svých vlastních kultur.