usa eu

Ctnostné ekonomické chování Estonky Simpsonové 

Do Evropské unie proudí Hormuzskou úžinou kolem 10 % uhlovodíků a rafinovaných produktů, ale v jednáních o míru má EU menší váhu než Pákistán, který jednání zprostředkovává. Unijní konstrukce bude vystavena velkým otřesům, pokud Trump splní své volební izolacionistické sliby "America First" a záměrně nebo neúmyslně rozklíží atlantické společenství a plně koncentruje směr americké politiky na rozvoj vlastní země. Evropskounijní vládnoucí kasta se domnívá, že s Trumpem zmizí i jeho politický směr, ovšem je velmi reálné, že stejně jako po jeho prvním volebním období se na tento nový směr politiky adaptují i opoziční liberálové, ať už v Demokratické straně, nebo i v republikánském táboře. Pokrokovým osvícencům v Demokratické straně nikdy nevadila brutalita impéria, velmi často předčili i republikánský tábor. Amerika je plná think-tanků všech politických odrůd a musí jim být jasné, že k uchování americké významnosti ve světě, na čemž se všichni shodnou, nevede řada cest. Trumpův politický směr nemá moc alternativ.  

              V politických centrech klientské EU, kterou americké impérium kdysi vytvořilo a která se dnes stala přítěží, zavládl zmatek, Trumpův úder přišel nečekaně. Evropané se ve většině pořád nacházejí ve stavu naivního vytržení první minuty, kdy se v televizích s velkou slávou ukazovalo ražení eura, dosah Trumpova politického aktu jde mimo ně. Evropan si ani v myšlenkové hře nedokáže připustit, že jeho typ konzumu, sebeobelhávání, lenost a ztráta vývojového elánu jsou přítěží pro Ameriku a je považován za parazita v ostatním světě. 
            Evropskounijním byrokratům se podařilo téměř dokonale zničit národní kultury členských zemí, resp. je proměnit v kulinářské oblasti s cyklostezkami kolem. V evropskounijní ideologii přežívají americká ideová dogmata, která s Trumpem v USA končí. V devadesátých letech by byl západními evropskými politiky uvítán konec NATO s jásotem, ale to ještě západní Evropa oplývala politiky hodnými toho jména. Evropa od Lisabonu po Vladivostok měla šanci vstoupit do světové historie, místo toho tu máme evropskounijní dekadenci nejvyšší kategorie. Místo radosti z možností, které otvírá perspektiva nezávislé Evropy bez amerického dozoru, strach a běsi unijních politických kádrů neschopných samostatně jednat. V dnešní problémové době nemá Evropa jinou rozumnou možnost než se domluvit s Ruskem o dodávkách energie a o míru na Ukrajině, ale to je možné jen s jiným typem unijních politiků.  

                 Separace USA od Evropy a NATO postaví zesláblé unijní politikum před neřešitelné problémy. EU nejen ztratí geopolitického spojence, ale evropskounijní ideologie založená na dogmatech pokřiveného humanismu a vadných ekonomických principů se bez americké podpory doslova promění v planetární terárium degenerativních idejí. Trumpem se zlegalizuje politika tvrdé pěsti, ovšem soft power byla stejně brutální, ale dobře propagandisticky maskovaná. V EU, jejíž vnější politika je zcela bezzubá a neschopná, můžeme očekávat "seberealizaci" unijních byrokratů v metodách tvrdé pěsti  směrem k evropskému obyvatelstvu, maska jim spadne a konsekventně se všechno zrychlí. 
            Unijní komisařka pro energii Estonka Sadri Simpsonová vyzvala členské státy a občany ke snížení spotřeby ctnostným chováním. Navrhuje méně privátních aut, víc "chytré" práce, méně cestování a nižší domácí spotřebu. V období energetické a produkční krize mohou tyto typy politiků vymyslet něco jiného než pasivitu a nečinnost? Přesouváním nákladů na občany a podniky riskují unijní byrokraté trvalou deindustrializaci unijních zemí. Pokud jde o problém drahé energie a kompetitivitu evropských výrobků unijní byrokraté hrají velmi nebezpečnou hru - simulují, že vůbec něco dělají. Kromě nesčíslných dokumentů a tiskových konferencí, jak je  zvykem, je jejich konkrétní poselství občanům: snižte topení, jezte méně, pracujte z domova.., podobá se to spíš příručce pro výchovu mladých jezevčíků než ekonomické strategii. Nepřímo deklarovaná forma úspor snížením spotřeby a investic znamená menší růst a méně průmyslu a to se v EU vydává za kolektivní zodpovědnost. Pasívní adaptace má být ctností a ne znakem politického selhání. Víra v cosi neuchopitelného je v EU ideálem ekonomické politiky. Energetické selhání není technickým detailem v důsledku okolností, ale je to bod zlomu, energie je jádrem ekonomické suverenity každého politického celku, bez udržitelné energie nemůže existovat moderní průmysl.