pondělí 23. února 2026

lovan

Historická nutnost

S historickou nutností nemáme moc dobré zkušenosti, ovšem přesto si můžeme nárokovat jakési kolektivní poznání: samotný pojem je berličkou všech možných politických manipulátorů, jejichž ideologie historie nakonec zesměšní. Postihlo to komunismus a dnes evropskounijní ideologii, která zažívá stejný propad jako byl komunistický  případ. Draghi, který je téměř považován za gurua v evropskounijní pseudoelitě a je potenciálním následníkem Leyenové, s frázemi o historické nutnosti objíždí svět. Na přednášce v Lovani apeloval na federální transformaci EU, nazývá to "pragmatickým federalismem." Evropa se má stát velkou mocností pokud se federalizuje. Ještě nedávno mainstream federalizaci odmítal jako konspirativní teorii, jíž nepřátelé EU zastrašují populaci, dnes ji hlásají nejvlivnější eurokraté. Draghiho diagnóza unijních problémů, pokud ji vůbec má, není moc přesvědčivá resp. na nic nového nepřišel. Navrhuje méně demokracie a víc centralismu. Bývalý místopředseda EU polský politik Jacek Saryusz-Wolski    analyzuje Draghiho představy v bretaňském Breizh-info. 

          Podobné federální tendence existují např. v koalici CDU/CSU-SPD, ale tato tendence se liší od Draghiho konceptu. Německé pojetí je velmi konkrétní, Draghiho koncept je víceméně syntézou, argumentaci opírá o výjimečnou geopolitickou situaci - rivalita mezi Čínou a USA, ekonomické turbulence, ukrajinská válka a oslabení evropské průmyslové základny. Prezentuje to jako urgentní záležitost, Evropě nic jiného nezbývá než se federalizovat. Ve federalizaci nevidí politickou volbu, ale historickou nutnost, která se v každém případě prosadí. Podle polského politika současný systém EU není federální, ale z podstaty antifederální. V skutečné federaci jsou si všechny základní komponenty rovny, ale unijní systém hlasování favorizuje velké státy. Není to federalismus, ale hierarchie. To co navrhuje Draghi i Němci se nepodobá federaci, ale centralizované struktuře s hegemonickou centrální mocí a podřízenými provinciemi, velmi se to podobá duchu druhého německého císařství, tedy polofeudální struktuře. Idea, že všechny problémy mohou být řešeny vytvořením centralizovaného státu se nemůže opírat o historickou paralelu. Problémem Evropy není přemíra decentralizace a dereglemetace, ale naopak jejich přemíra. Draghiho diagnóza může být zčásti správná, ale navrhovaný lék je vadný. Historie nabízí řadu příkladů, např. v ekonomicky ztroskotané Argentině ekonomická obnova byla důsledkem dereglementací. Decentralizace a volná subsidiarita osvobodí ekonomický potenciál, který plánování potlačuje. V Evropě dobře víme, jak končí systémy plánovaných a centralizovaných ekonomik.  
        Draghi tvrdí, že k posílení evropských ekonomik, což nazývá "konkurenceschopnost" se musí ekonomická báze ještě víc centralizovat. Jeho tvrzení, že zahraniční politika a bezpečnost vyžadují centrální monolitickou autoritu není vůbec přesvědčivé. Draghiho koncept je hluboce antidemokratický, v jeho diskursech se termín demokracie vůbec nevyskytne. Nepovažuje za nutné se se svým konceptem vůbec obracet k evropským občanům. Ovšem v Evropě demokracie pořád funguje v národních rovinách, i když v ne moc dokonalé podobě. Navrhované "federální" koncepty úplně eliminují demokracii a nahradí ji technokratickým režimem. Draghi špatně identifikuje důvody deindustrializace v Evropě, jejím principiálním důvodem je totiž klimatická politika, kterou Evropě vnutili bruselští byrokraté. Proto průmysl z Evropy uprchl. Důvod není, jak Draghi tvrdí, v neexistenci federální struktury. 
    Podle polského politika Draghiho návod na záchranu evropské ekonomiky se dá vepsat do neokeynesiánských scénářů - stimulovat potřebu pomocí masívního zadlužení. Je to teorie, která pomalu ztrácí půdu pod nohama a která je nahrazena ekonomikou nabídky, tj. politicky stimulovat a organizovat produkci spíš než spotřebu. Americká ekonomika jde tímto směrem. Z pohledu ekonomické doktríny Draghi ordinuje něco, co už neuspělo, absolutně ignoruje pohyby, které jsou vlastní dnešní světové ekonomice. Draghiho představa o vytvoření evropské armády je politicky a sociálně nesmyslná. Neexistuje žádný společenský konsensus v tomto smyslu ani pro finanční zabezpečení projektu. Podle odhadů unijních byrokratů by vojenské výdaje měly v průběhu dvou desetiletí dosáhnout 10%. Nikdo by to neakceptoval. Je nemožné sladit rozporné cíle - udržet sociální stát, masívně navýšit zbrojní výdaje a pokračovat v extrémně nákladné klimatické a imigrační politice. Německé statistiky ukazují, že Německo imigrační politika připraví každý o několik procent HDP a klimatická politika přidá další břímě. 
          Bruselské centrum usurpuje čím dál víc pravomocí a buduje centralizovanou strukturu, což je flagrantní porušování článku 4 a 5 Základní dohody. Unie začíná omezovat členské státy v kontrole svých vlastních území a nakonec i v kontrole nad etnickým složením svého obyvatelstva. Unie usurpuje i oblasti, na něž měl stát fiskální monopol, což až do dneška  zakazovaly Základní dohody. EU se zadlužuje a tento dluh používá k nátlaku na členské státy. Byly to např. postcovidové fondy a dnes je to mechanismus SAFE. Unie diktuje členským zemím energetický mix, což flagrantně porušuje články Základních dohod, takové kompetence mají výhradně členské země. Soudní dvůr Unie je čím dál víc politizován a je zneužíván k deformování kompetenčních principů. Operuje se s falešným tvrzením, že soudní rozhodnutí mohou modifikovat Základní dohodu a konstituovat zdroj nezávislého práva. Komise amerického Kongresu odhalila, že Brusel manipuloval volby v osmi zemích a omezuje svobodu projevu a občanské svobody. Cesta z krize je úplně opačná než navrhuje Draghi.  

Žádné komentáře: