identita

Jak se stát rychle Angličanem?

V západní Evropě je velmi žhavou záležitostí, jak se rychle stát Angličanem, Němcem nebo Francouzem. V Česku to není tak aktuální, pokud se však rychle EU nerozpadne, pak dík Fialovi, který byl velmi aktivní v schvalování unijního plánu sdílení imigrace, Česko neuteče imigračnímu náporu civilizačně odlišných etnik.  Statisíce Ukrajinců se zapřením ještě skousneme, ale je to na hraně. Pokud jejich děti projdou školním procesem, s velkou pravděpodobností se z nich stanou Češi a nemusí tu být problém. První odpovědí na hladkou integraci jejich dětí, která nás může napadnout - jsou bílí jako my. Ovšem Turci nebo Arabové v Německu a Francii se opticky taky neliší od autochtonní populace a přece je tu problém až do páté generace. Žili jsme se Slováky v jednom státě a v podstatě ani před osudovou schůzkou Klause s Mečiarem se v Čechách nikdo nedomníval, že by to mohlo být jinak, přesto se prosadilo něco, co má hlubší kořeny než se běžně soudí. Gustáv Husák v osmašedesátém zcela oprávněně prosadil federální princip uspořádání státu. Husák odmítl povýšit Moravu do federální úrovně, ale dodával, že po prosazení národních federálních principů se musí otevřít možnost konstituování autonomní integrity Moravy v státním uspořádání. Husák odůvodněně argumentoval znásilňujícím pragocentrismem. Tenkrát s velkou razancí  odmítali tříčlennou federaci pražští politici a celostátní média, která měli v rukách. Vítězství bilakovců v politických centrech posléze úplně zablokovalo tento typ diskuzí. Konstituování moravské autonomie koncem šedesátých let by s velkou pravděpodobností otevřelo zřídlo moravské identity a unitární podoba českého  státu by nebyla možná. Moravská identita se konstituovala od raného středověku, ale jazyková blízkost k Čechám a politické kataklyzma konce první světové války  ji dokázaly zastřít do té míry, že zdánlivě úplně zmizela. Ukazuje to na energii národní identity a na schopnost jazyka ji zdánlivě přepsat. V případě islámských zemí splývá národní identita s náboženskou identitou, národ splývá s islámskou Ummou.

       Asimilaci ukrajinských dětí silně podpoří fakt, že se chtějí za každou cenu asimilovat a přejí tomu i jejich rodiče. Západní Evropa čelí náporu populace, která se cítí vítězem na dobytém území, asimilace této populace je úplně vyloučena, ale na neštěstí pro etnickou populaci nedochází ani k integraci. Dnes není šíleným snem macronistů, britských konzervativců nebo německých lidovců CDU znovudobytí své země, ale poangličtění Pákistánců, pofrancouzštění frankofonních Alžířanů nebo poněmčení Afghánců. Hodnoty bez těl nebo kořalka bez alkoholu. Někdo by si mohl myslet, že je to naivita, ale je to horší, je to intelektuální podvod evropskounijních elit. Zamaskovat imigrační potopu fikcí kontroly. V západní Evropě pochyba o integračním potenciálu civilizačně odlišné populace je důvodem k trestnímu stíhání, což asi vysvětluje unifikovaný způsob psaní o tomto tématu ve všech západoevropských zemích. 
         Cambridgeský profesor Robert Tombs napsal v Telegraphu dlouhou stať "Být Angličanem není záležitostí tvých předků." Historik se pokouší dokázat, že anglická spolupatřičnost nemá nic společného s rasou nebo původem člověka, ale je to otázka přenositelného kulturního kódu, který se dá získat školní výchovou. Člověk se naučí být Angličanem stejně jako se naučí hrát tenis. Zamiluje si vlažné anglické pivo a dokáže recitovat Kiplinga. Nejen v anglickém, ale i v českém případě, když pozorujeme něco takového, hřeje to u srdce, ale asi to nebude tak jednoduché. Tombs dokonce uvádí příklad děvčat v hidžábu, která dobře recitují anglické verše a z kterých se staly Angličanky. Polozahalené absolventky anglického školství opakují jakési kulturní kódy aniž by vstoupily do vnitřního zděděného světa Anglie, který tyto kódy evokuje. Stačí prosté know-how, aby se staly Angličankami nebo čím se jim zamane? Politolog a blogger Richard North tvrdě odmítl Tombsovo pojetí anglického. Moderní psychologie odmítla fikci o lidské tabula rasa, kterou podle potřeby zaplňuje vzdělávací systém. Dítě se nenarodí jako nepopsaný list papíru, ale s biologickou bagáží dispozic včetně paměti. Dědí životní orientaci, temperament a způsob bytí ve světě. To se nelze naučit, to dědíme. Profesor Tombs zaměňuje abstraktní za realitu. Kulturní identitu chápe jako něco, co se lze naučit, nevidí, že imigrační problém není problémem pedagogiky, ale prahů, které jsou téměř nepřekročitelné. Není otázkou, zda se daný Pákistánec může stát víc Angličanem než Angličan samotný (stává se to), ale co se stane s národem, když 40 %, pak 60 % a pak 80 % novorozenců nemají nic společného s těmi, kteří v této zemi předcházeli. V kterém okamžiku změníme lidi a kdy už měníme civilizace?  Podle elitních fikcí masová akulturace není smrt utonutím, ale příjemná koupel. Demografický influx není nevratnou ztrátou, ale obohacením. Civilizace neumírají na státní převrat, ale na neschopné a proradné elity.