propaganda

Komunismus v krvi

Od prvního ledna má v Česku platit zákon o zákazu propagandy komunismu, na prvním místě je jasné, že český parlament už dávno skutečným parlamentem není, protože zákony se diktují z Bruselu. Na českou instituci nezbývá než paskvil podobného typu, který by byl tolerovatelný pouze v případě, že by zahrnul i propagaci zločinné evropskounijní ideologie. Možné jsou dvě vysvětlení, servilní čeští aparátčíci jednají na bruselský pokyn nebo je to projev jejich přirozené servility. Na velmi čteném francouzském infowebu  BVoltaire (BV) velmi přesně konstatují, že rozhodující bude, kdo bude tento tvrdý zákon aplikovat. BVoltaire se téměř výhradně koncentruje na francouzskou politiku a směrem ven se tu a tam plete nebo dokonce šíří bludy.  Jenom z nezájmu o zahraniční politiku se dá vysvětlit, že BV o straně zlodějů a lumpů ODS píše jako o konzervativní středové straně. BV má názorově blízko k Marine Le Penové, Zemmourovi a je ideovým inkubátorem Frexitu nebo nejlíp rozpuštění evropskounijní monstra, které se naopak opírá o podobné partaje jako je ODS. BV uvádí že v letech 1948-1989 komunistický režim popravil 248 osob a 4500 osob umřelo ve vězení. BV mluví o "chiffres macabres" a plete do toho zmařenou naději z pražského jara zadušeného sovětskými tanky. Pražské jaro přitom nebylo než pokusem o velmi originální a slibnou variantu komunismu. Pokud bychom francouzské statistiky politických vražd sumovali se statistikami francouzských kolonií, počty likvidovaných francouzskou republikou daleko přesáhnou české "chiffres macabres." V Rwandě přičítají francouzským službám podíl na genocidě, která tam zuřila celkem nedávno. Popravy z politických důvodů jsou vždycky odporné, ale čísla popravených v Československu zdaleka neopravňují režimní komedii kolem zákona, navíc velká část popravených byli samotní předáci komunistické strany. BV úplně ignorují fakt, že zákon s komunismem vůbec nesouvisí, ale je to jeden z řady zlovolných nástroj režimního kartelu proti odpůrcům. Navíc v době, kdy komunismus na rozdíl od Francie v Česku nikdo nepropaguje. Komunistickou ideou inspirované symboly jsou součástí francouzských obřadních rituálů, českým zákonem kvalifikovaní zločinci z období francouzské revoluce mají místo ve francouzském panteonu a pokud by se vymazali, z planetární historie by stala snůška nudných banalit a šedivých myší jako je Fiala, Lipavský, Pavel a spol.     

        V Česku první polovinu padesátých let panoval teror politické strany, která se dostala k moci, též to ve světě nebylo nic neobyčejného. V sedmdesátých osmdesátých letech šlo o běžný autoritativní režim, který zdaleka nebyl tak monolitní, jak ho prezentuje současná režimní propaganda. Symboly komunismu, o kterých mluví zákon, se daly vidět pouze v televizních novinách. Neobyčejně podlá verze režimní propagandy vydává Husáka za zločince, přitom je zcela evidentní, že to byl právě on, kdo zablokoval možný teror Bilakova křídla strany. Období teroru padesátých let mělo oporu v sovětském stalinském režimu, ale bylo úplně organizované na národní platformě, byl to triumf českých politických vítězů. Komunismus měli v krvi, ale v české variantě splýval se servilitou v míře, kterou žádná jiná východoevropská země nevykazovala. Období teroru padesátých let v ČSR bylo neseno místními zdroji, totiž na počátku nikdo republice nebránil, aby šla jugoslávskou cestou. Lásku, tj. totální servilitu,  k SSSR nehlásali jenom komunisté, ale i část buržoazního tábora, šlo o projev silného rysu moderní české historie: totální servilní poddání se cizí mocnosti a podlost k vlastním lidem. Fundamentálním pilířem politiky Gottwalda, Bacílka, Bilaka, Koldera atd. byla oddaná služebnost zahraničním silám i za cenu teroru proti vlastnímu lidu. Jejich novodobé inkarnace Fiala, Lipavský, Zdechovský atd. identicky s minulostí jsou ochotni ve jménu zločinné evropskounijní ideologie likvidovat vlastní lid. U současných bilakovců k tomu přistupuje i ochota zlikvidovat vlastní stát. 
              Na schváleném zákoně udivuje historická ignorance nejvyššího druhu, která dehonestuje tradiční českou vzdělanost. Inspirátoři komunismu bratři Gracchové, Robespierre, Marat, Saint-Just nebo Babeuf byli podle Fialy a spol. zločinci, kterým v Česku hrozí pět let basy? Komunistická idea zhmotněná na barikádách pařížské Komuny se chápe jako jeden z vrcholů lidské historie. Při komemoraci stopadesátého výročí Komuny psaly jedny noviny, že Paříž komunardů se stala jedním velkým ateliérem pod otevřeným nebem. Na výzvu Gustave Courbeta se shromáždilo 400 velkých umělců a komunistické povstání podpořili. Měšťácká vláda na útěku, země v kritické situaci a až Komuna obnoví ztracenou čest Francie. Rimbaud psal v dopise svému učiteli, že by chtěl umřít po boku komunardů. Komunistická idea ovládla město, rychle reformovala instituce a organizovala v historii nevídaný odpor. Atmosférický element neobyčejné energetické koncentrace a věčně živého patosu. Nejsme směšní podobnými zákony z pera novodobých bilakovců?