informačněprostorovy filtr

Informační apriori

Filozof Hariri napsal, že fake informace nejsou problematické proto, že jim lidé věří, ale proto, že už nevěří vůbec žádné informaci. Vtipné, ale trochu vzdálené od reality, člověk má psychologickou potřebu něčemu věřit a pokud existuje nějaká kvantifikace této kvality, míra jeho věření je pořád stejná. Člověk vždycky čelil nějakým režimním filtrům a zdánlivě se jen obtížně mohl přiblížit k pravdě, ovšem velmi zřídkakdy to bylo nemožné, nebylo to možné např. v hitlerovském Německu, protože Němci se s nacistickým viděním ztotožnili, dobře reflektuje tuto hrůzu nepřekonatelný Serenus Zeiblom v Mannově slavné knize. Oproti dnešní evropskounijní epoše německá hitlerovská epocha oplývala jakýmsi morálním aspektem: ze svého nacistického filtru nedělala planetárně nejmorálnější a jedině možné univerzální pojímání informace. Německé ministerstvo propagandy ani v názvu netajilo, že jde o propagandu germánské ideji, bruselský propagandistický smrad se maskuje univerzální láskou apod. V historii je celkem běžný střet morálního a amorálního s proměnlivým výstupem, ovšem nyní poprvé v evropské historii amorální zlo téměř vítězí, protože uchvátilo celou Evropu. Rozpoznat informační pravdu ani ve velmi uzavřených systémech není tak těžké. Koncem sedmdesátých let státní média nefavorizovala Reagana, ale mnoho lidí se velmi dobře orientovalo v jeho politice a ekonomických přístupech, přitom informaci čerpali výhradně z médií, která měla tendence pravdu zastírat. Problémem dnešní doby nemusí být ani informační přemíra, ale jednoduše lenost Evropana se vůbec něčím zabývat, co klade nároky na mozek, druhým faktorem je totální kvalitativní úpadek režimních médií, která vždy zůstanou klíčovým informačním zdrojem, v některých evropskounijních zemích klíčová média vůbec neinformují, ale hyzdí informační prostor. Je zábavné pozorovat, že např. dlouhé měsíce klíčový informační zdroj Česká televize ve zprávách vůbec nezmínila africký kontinent a velmi nepatrně jižní Ameriku.    

            V dnešní Evropské unii, v Česku obzvlášť,  je ve způsobu prezentování i zúžené informace principiálně něco vadného. Na prvním místě je čtenář nebo divák informován, že to, co se mu předloží, určitě zpochybní dezinformační strana, dnes Rusko nebo Čína, může to být i Weidelová, Penová nebo Orbán a Babiš. Obvykle na počátku procesu informování se tato mantra trochu přiostří nějakou novou pikantností jako je jejich trestní stíhání, rasismus, fašismus atd. A pak se teprve jde k informačnímu sdělení. V nějaké citlivější formě tento mechanismus platí i v celkem kvalitních mainstreamových médiích. Ovšem aby informace zůstala informací v plné definici pojmu, jak to známe od Kraméria, musí se jednat o ničím nedotčenou prvotní kvalitu, o potencující úder do našeho mozku, který nic neuvozuje a nevysvětluje, je to vždy nové zjevení světa, přesně to hnalo lidi  před pracovní dobou do kiosku, ať se potili ve slévárně nebo pospávali v úřadě.
           V minulém režimu se informace lehce našla v Rudém právu a MF, komentáře vykladačů byly na jiných stránkách. Dnes  český režimní mediální servis předkládá stále jednu dvě informace, které jsou v informačním úderu tím prvotním a z toho důvodu další obsah sdělení přestává mít sílu skutečné informace - informují nás o tom, že Putin je zločinec,  Ukrajina bojoje za svobodu, AfD fašistická, na Babiše dopadne soudní rozhodnutí atd. Tyto bláboly, které se občas obohatí něčím novým jako je téma Trump, dnes převzaly roli informace, ostatní má funkci doplňujícího sdělení. Žádné rozhodnutí  Trumpovy administrativy nemá v této metodě informování charakter prvotní informace v celé její dynamice a síle, ale jakéhosi doplňujícího sdělení, které uvádí mantra vadný Trump, což je ta pravá prvotní informace. Evropskounijní doba havarovala ve všech oblastech lidské kreativity až na historicky nejzrůdnější informační deformaci, dá se mluvit o tom, že v EU se poprvé v historii objevilo informační apriori, které předchází podobně jako čas a prostor naše vidění světa.
             Tento způsob pseudoinformování je vlastní sociálním sítím, mluví se o tom, že většina lidí se na sociální síti pohybuje jen v názorově blízké skupině. Informaci tento styl informování neposkytuje, dřív se k informaci dojde z nepřátelského média nebo skupiny, z toho důvodu se vlastně v Česku k informaci nedostaneme a to sdělení, co režimní informační servis transvestuje za informaci, žádnou informací není, ale typické fakenews. Čech je v podstatě velmi málo informován, např. zprávy z Ruska zbortí informační apriori "zločinec Putin apod", tím ztrácí sdělení charakter silné prvotní informace a promění se v nevýznamné unikající sdělení. Zásluhou režimního informačního znásilnění nevíme nic o ruském politickém systému, nevíme nic o hierarchii moci, o systému regionálního vládnutí, o ekonomickém systému, který musí být velmi kvalitní když obstál zničující sankce. Čech se i na plné regály v Kaliningradu a kvetoucí město dívá  filtrem režimního apriori a není už schopen s informací pracovat. Nic nevíme o Číně, ale absurdně nám režimní informační apriori zbortí i informace třeba ze Spolkové republiky. Informace z politiky je totiž totéž, co informace o politickém boji a ten se vede mezi AfD a vládnoucím mocenským kartelem, pokud by režimní média v Čechách v tomto případě neaplikovala informační apriori, celý svět jejich informačních filtrů se zbortí a vyvstane lživá podstata režimu a jeho informování v celé nahotě.  
         Obvykle i velcí analytici doby mají tendenci dnes přikládat velkou váhu  nějaké dezinformační mozaice, která by měla informaci ať přichází odkudkoliv deformovat nebo ji uvozovat, ovšem v západním světě můžeme prokazatelně mluvit o informačním uvozování nebo apriori pouze u západního typu informování, nic nevíme např. o tom, jak se informuje v Japonsku a Indonésii. Na planetě přece nesoupeří informační modality výkladů, ale jde o reálnější střety, soupeří různá chápaní pravdy, morálky a pojetí svobody. Mezi muslimy a etnickými obyvateli Francie přece nezuří žádná informační válka, ale jde o reálný boj na život a na smrt, vydávat to za dezinformační válku se směšné. Globální informační válka je jenom neprokazatelná extrapolace západního (evropskounijního) způsobu informování. V Evropě můžeme důvodně spekulovat o západním informačním apriori, jehož hlubinným motorem může být systémové ujařmení člověka nebo slepý systémový sebezáchovný mechanismus. Ve srovnání s informačními filtry předchozího režimu je vidět, že jde o nový systémový rys, komunistická epocha nevyvinula zdaleka tak znásilňující mechanismy svých informačních apriori. Mechanismus západního informačního apriori nemůžeme bez důkazu extrapolovat na jiné politické systémy a kontinenty. Tento systémový mechanismus nedeformuje pouze informaci, ale tvoří politickou realitu, jeho motorem je princip sebeuchování za každou cenu.