lepen macron

Kdo vůbec vyhrál?  

Smyslem tradičně chápané politiky je asi identifikování nejlepších lidi a politických alternativ relevantních zájmu státu a lidu a dovést je k moci, v EU se tento proces téměř zablokoval. Obvykle se politické alternativy konstruovaly ve schematu zájmy státu versus zájmy občana, a tyto alternativy se předkládaly voliči k posouzení. V Evropské unii tento přirozený princip politiky přestal platit protože zmizel důvod jeho existence. Stát je fiktivním státem a zájem občana je vládnoucímu systému směšný. Ve volbách se ještě zachovává formální dekórum zájmů státu a občana, ale občan už musí být totálně mediálně zdrogován, aby tomu věřil. Ve Francii Macronovi liberálové a levičáci samozřejmě mají formálně jiný programový mix zájmu státu a občana, ale když se po prvním kole parlamentních voleb zdálo, že volby otevřou cestu k moci skutečné alternativě Rassemblement National a hrozilo, že oba zdánlivě protichůdné politické proudy přijdou o moc, programový mix přestal rozhodovat a bratrsky se proti RN spojili.

           V Evropě se politické paradigma posunulo od schematu zájem státu versus zájem občana k paradigmatu zájem státu a občana versus zájem nadnárodních antilidových struktur, a v politickém terénu ve Francii se nové paradigma zhmotňuje v alternativě RN versus ostatní partaje. Francouzský volební systém dokonce předjímá nové paradigma, není ani většinový, ani poměrný a má tendenci zabrzdit cestu k moci straně, která je alternativou k systémově silnějšímu prvku, což jsou v tomto případě nadnárodní struktury, např. v minulé epoše to byl ve východní Evropě vždy stát, který rozhodoval i o tom, co je zájmem občana. V socialismu byly volby zbytečné, protože zájem státu neměl alternativu, v EU je to podobné, zájem nadnárodních struktur nemá žádnou alternativu, o čem tedy hlasovat. Alternativa se může prosadit jen v systémově slabých bodech.
        Včera večer to v televizi CNews vypadalo na přímý přenos politické apokalypsy, RN, která už téměř nominovala vládu, se v konečném výsledku beznadějně propadala. I v obvodech, kde  vedl po prvním kole kandidát RN s procentem blízko k padesáti,  byl zvolen levičák nebo macronista. Např. sestra Marine Le Penové prohrála o 200 hlasů, k vítěznému extrémně levicovému kandidátovi se přidali i údajní liberálové Macronova bloku. Vládnoucí systém má pořád dost síly, aby manipulacemi všeho druhu postup alternativy zastavil, režim se po prvním kole maximálně mobilizoval, režimní partaje organizovaly nenávistná shromáždění a propagandistická mašinerie nezapomněla na nic, na druhé straně RN propagandisticky úplně odpadla. Extrémní levice stáhla v 130 volebních obvodech kandidáty ve prospěch Macronova bloku a podobně v řadě obvodů i Macronův blok.
           Resumé druhého kola mohlo znít: „Francouzi dostali, co si zaslouží“.  RN v počtu mandátů skončila třetí (143 mandátů) za levicovou NFP (182) a Macronova koalice Ensemble (168), k absolutní většině ve sněmovně je třeba 289 mandátů. Bezprostředně po volbách se nesourodá NFP  rozložila, socialisté s 65 mandáty a pravděpodobně i zelení a komunisté koalují s Macronovým blokem.
          Včera v noci u diskuzního stolu v televizi CNews řekl bývalý ministr obrany velmi moudrý centrista Hervé Morin, nemyslete si, že lze svázat Francouze starou sanitární strunou proti  RN a obsah zmizí ve vzduchu, naopak, bude macerovat a projeví se v příštích prezidentských volbách. A to je slabý bod vládnoucí režimu, kdo má víc hlasů bere vše. Dnešní ráno potvrdilo Morinova slova, RN nedopadla až tak špatně, francouzská politika nabrala pozitivní směr, RN se spojenci s 37,25% (10,2 milionů hlasů) je  daleko nejsilnější stranou, druhá NFP dostala 25% a 7 milionů hlasů a Macronův blok 6 milionů. RN téměř zdvojnásobila počet mandátů.