solidarita parazitu

Evropa v Evropské unii

Žádné hluboké sentimentální a fyzické ztotožnění s Evropou a evropským nikde na kontinentě reálně neexistuje. Existuje přirozená vzájemná solidarita elitních parazitů a zlodějů, znalý světa Andrej Babiš o Jourové prohlásil, že ji Brusel změnil podivným způsobem, bylo by spíš podivné, kdyby ji moc a blahobyt zadarmo, k nimž přišla jeho zásluhou, nezkorumpovaly. V minulosti existovalo větší chtěné nechtěné ztotožnění s východním táborem, utopická idea budování rozvité společnosti byla přirozenější a realističtější než co předkládají byrokrati EU. Americký sociolog Philip Rieff napsal, že sovětská vize byla kulturně konzervativní, protože její budovatelé věřili v civilizační kód a v pojem autority, podle Rieffa jsou USA a západní Evropa víc kulturně deformované než byl SSSR. Vládnoucí ideologie minulé doby neútočila na národní podstatu a vládnoucí moc národ nelikvidovala, na Slovensku ho dokonce postavila na nohy. Evropanům byla odjakživa vlastní láska a vazba k národu, regionu a kraji, která byla konstitutivním a kreativním prvkem, pro Thukydida bylo velkým trestem, že nesměl do Atén. Je jasné, že zšedlí evropskounijní škrabáci nemohou ani v nejmenším nahradit úžasnou variabilitu tradiční Evropy národů. Jourová, Leyenová, Borell a spol. jsou hanební tím, že se nabízí jako náhrada za Kaunice, de Gaulla, Adenauera a řekněme i Antonína Novotného, který byl oproti nim hvězdný. Hanební jsou tím, že ze své duchovní bídy dělají evropský program.

                 Šedé nuly v mocenských centrech Evropské unie kromě materiálních zájmů, podvodů a nesčíslných nesmyslných norem nejsou schopny vytvořit nic perspektivního. Bruselští byrokraté, to jsou za anonymní fasádou skryté málo kvalitní kádry, které tam posílají podle korupčních klíčů politické partaje a mocní. Není vůbec obtížné objektivně analyzovat a testovat kvality neúspěšných uchazečů na posty v bruselských centrech a kvality úspěšných. Kvalita mohla rozhodovat jen v případě zájemců o post tlumočníka z tibetštiny. Evropu vykovaly velké události evropských národů, které ovšem v chápání Evropanů zůstaly vždy národními, jako ideje francouzské a ruské revoluce. Dante, Goethe, Puškin byli velkými evropskými postavami, ale vždy spjati se svým národním prostředím. Cyril a Metoděj vdechli civilizaci východní Evropě, spor o jejich národní příslušnost vyvolává ještě dnes diplomatickou válku mezi Bulharskem, Řeckem a Skopje. Naproti tomu unifikovaná Evropa šedých bruselských byrokratů a jejich národních trabantů Macrona, Fialy a spol. je oceánem politických manipulací a machinací, iluzí, pověr a štvaní proti vlastním národům, nic perspektivního na tom nevykvete.
             Evropská unie je neúspěšná, protože volila extrémní cesty, všechno, čeho se dotkne se nachází v krizi nebo ve stadiu mozkové smrti, pragmatismus by radil zastavit tuto podivnou cestu, ovšem pragmatický směr politiky se dnes nazývá extrémní populismus a je systémem kriminalizován. Je evidentní, že se vstupem východní Evropy do EU se zhoršila úroveň unijních elit a slabí politici východní Evropy ničemu pozitivnímu nepřispěli kromě nasměrování Evropy do amerického područí a vepsali do evropské politiky nenávist k Rusku. Mají velkou zásluhu na tom, že starý kontinent se nachází na pokraji války s atomovou velmocí a jejich vlastní země v ekonomické a kulturní stagnaci.
           O tom, že v EU je něco systémově vadného svědčí fakt, že za posledních dvacet let USA téměř zdvojnásobily svůj hrubý produkt, Čína zdevítinásobila, v EU narostl HDP za dvacet let pouze o 50%. Unijní politika v posledních dvou letech vedla k energetické krizi, které se proměňuje v produkční krizi. Zažíváme novou průmyslovou revoluci s perspektivou Evropy bez průmyslu, ale se zelenými energetickými zdroji. Občas se ve Francii cituje výrok André Malraux z roku 1969: "Určitě asistujeme konci Evropy, šťastnou cestu této federaci bez federátora.