Budapešť elegantní
Spisovatel a publicista Javier R. Portella začíná v Revue d’Éléments článek o Budapešti pateticky: "Hlavní město jediné demokratické země v Evropě, která není rozkládána dekadentní verzí liberalismu, země kde není školský systém otráven evropskounijní perverzí a ve školách se učí podle osvědčených mravních a poznávacích konceptů a kde hrdý národ je příslibem post evropskounijní doby." Portella zná Maďarsko už z komunistického období, v Budapešti pobýval i ve zlomové době 1989. Píše, že je pro něho vždy velkým zážitkem navštívit centrum Evropy, které je baštou proti liberalismu a wokismu, tvůrcem neliberálního demokratického konceptu zde není nikdo jiný než Viktor Orbán.
Procházka po Budapešti je svého druhu setkáním se starší distingovanou dámou, která si dokázala uchovat úroveň navzdor vlnám času (včetně komunismu). Město v oparu elegance, která pochází z dob Rakouska-Uherska, cestovatele setkání s městem ohromí a ještě víc zasáhne, když si uvědomí, že tu existuje něco, s čím se jinde nepotká. V Maďarsku neexistuje posedlost masovou imigrací, která zaplavila západní země a která je nakonec rozdrtí a nahradí etnické obyvatelstvo. V reálu není vůbec složité imigraci zastavit, stačí chtít jako v případě maďarské vlády a střežit svoje hranice. Maďarsku se též nedostává pracovní síla, maďarské autority našly řešení v pracovní síle z Dálného východu (Vietnam). Úřady se zájemci o pracovní místa uzavřou pětiletou jednorázovou dohodu, kterou po uplynutí kontraktu nelze obnovit, slučování rodin se během pracovního pobytu nepřipouští. Maďarský postup se nemusí zamlouvat, ale svým způsobem jde o nejlepší řešení ze všech možných nebo nejméně špatné ze špatných.
Pokud nechceme zmizet ze scény a nechceme, aby náš materiální blahobyt ruinoval nedostatek pracovní síly, pak je žádoucí realizovat něco velmi podstatného a velmi elementárního (a velmi nesnadného), vdechnout životu nový elán a práva, která jsou mu vlastní. Zachráníme se pouze tehdy, když opustíme temnou touhu po smrti, která se nás pokradmu zmocňuje a Evropanům se vrátí entuziasmus prokreace a touha pokračovat. Maďarský režim vědom si této výzvy, otevřel velký arzenál opatření: 5% HDP cílí na zvýšení porodnosti. Taková částka umožnila přijmout ta nejspektakulárnější opatření: odměny do úrovně normálního platu vyplácené matkám, které přestaly pracovat mimo domov a začaly se věnovat nadřazenému společenskému úkolu, jako je péče o děti, což je nepředstavitelný horor pro fantazii evropskounijní liberální dušičky. Tato politika přináší ovoce, klesly interrupce a porodnost se zvedla ze skličujícího 1,15 dětí na ženu v 2010 na 1,6 v 2020. Toto číslo je ještě velmi daleko od žádaného 2,1 dítěte na ženu.
Kromě ekonomického vydírání Evropskou unií a skandalizování země kvůli obraně národní identity, je velkým problémem Orbánova režimu teritoriální implantace. Portell píše, že všichni jeho diskuzní partneři ho uklidňovali, Orbánovi nehrozí žádná volební porážka, podobný debakl jako v Polsku se v Maďarsku v horizontu nejbližších let nedá očekávat. Ovšem nabízí se spousta otázek, co se stane až odejdou lidé určitého věku, u nichž je Fidesz populárnější než u mladých a kteří velmi horlivě Orbána podporují? Je znepokojivé, že masové pravicové hlasování jedny volby za druhými neprobíhá po celém Maďarsku. Je to venkovské a provinční Maďarsko, které je sociální základnou režimu, ale absentují velká města. Stejně jako v západní Evropě, progresívní duch bez vlasti je vlastní velkým městům, jejich radnice jsou obvykle v rukách levicových nebo středových stran. Problém je v penězích, čím víc peněz a prosperity, tím víc roste progresívní duch woke. Portellovi diskuzní partneři tomu oponují, není to jen v penězích, namítají, že nelze tvrdit, že by peníze volně proudily do maďarských měst. Přes velké ekonomické úspěchy (zdanění 9% je nejnižší v EU, od 2010 3% růst HDP), ekonomická cesta bude ještě dlouhá, ceny v Maďarsku jsou téměř stejné jako jinde v Evropě, ale platy zdaleka ne tak vysoké.
Maďarsko svou politikou říká ostatním evropským národům něco velmi jasného a velmi jednoduchého: pokud nechcete zemřít, naše cesta je jediná možná, po které musíte jít i vy. Když Georgia Meloni viděla, jak Maďarsko odolalo evropskounijním hrozbám, mohla vzít na vědomí, že je naprosto dobře možné EU odolat a nepoddat se. Italské vláda potenciálně čelila stejným hrozbám a výhrůžkám z Bruselu jako Maďarsko, předsedkyně italské vlády tvrdila, že kvůli zachování miliard z evropskounijních fondů, nemá jinou možnost než opustit některé své programové body, jako např. antiimigrační opatření.
Pokud nechceme zmizet ze scény a nechceme, aby náš materiální blahobyt ruinoval nedostatek pracovní síly, pak je žádoucí realizovat něco velmi podstatného a velmi elementárního (a velmi nesnadného), vdechnout životu nový elán a práva, která jsou mu vlastní. Zachráníme se pouze tehdy, když opustíme temnou touhu po smrti, která se nás pokradmu zmocňuje a Evropanům se vrátí entuziasmus prokreace a touha pokračovat. Maďarský režim vědom si této výzvy, otevřel velký arzenál opatření: 5% HDP cílí na zvýšení porodnosti. Taková částka umožnila přijmout ta nejspektakulárnější opatření: odměny do úrovně normálního platu vyplácené matkám, které přestaly pracovat mimo domov a začaly se věnovat nadřazenému společenskému úkolu, jako je péče o děti, což je nepředstavitelný horor pro fantazii evropskounijní liberální dušičky. Tato politika přináší ovoce, klesly interrupce a porodnost se zvedla ze skličujícího 1,15 dětí na ženu v 2010 na 1,6 v 2020. Toto číslo je ještě velmi daleko od žádaného 2,1 dítěte na ženu.
Kromě ekonomického vydírání Evropskou unií a skandalizování země kvůli obraně národní identity, je velkým problémem Orbánova režimu teritoriální implantace. Portell píše, že všichni jeho diskuzní partneři ho uklidňovali, Orbánovi nehrozí žádná volební porážka, podobný debakl jako v Polsku se v Maďarsku v horizontu nejbližších let nedá očekávat. Ovšem nabízí se spousta otázek, co se stane až odejdou lidé určitého věku, u nichž je Fidesz populárnější než u mladých a kteří velmi horlivě Orbána podporují? Je znepokojivé, že masové pravicové hlasování jedny volby za druhými neprobíhá po celém Maďarsku. Je to venkovské a provinční Maďarsko, které je sociální základnou režimu, ale absentují velká města. Stejně jako v západní Evropě, progresívní duch bez vlasti je vlastní velkým městům, jejich radnice jsou obvykle v rukách levicových nebo středových stran. Problém je v penězích, čím víc peněz a prosperity, tím víc roste progresívní duch woke. Portellovi diskuzní partneři tomu oponují, není to jen v penězích, namítají, že nelze tvrdit, že by peníze volně proudily do maďarských měst. Přes velké ekonomické úspěchy (zdanění 9% je nejnižší v EU, od 2010 3% růst HDP), ekonomická cesta bude ještě dlouhá, ceny v Maďarsku jsou téměř stejné jako jinde v Evropě, ale platy zdaleka ne tak vysoké.
Maďarsko svou politikou říká ostatním evropským národům něco velmi jasného a velmi jednoduchého: pokud nechcete zemřít, naše cesta je jediná možná, po které musíte jít i vy. Když Georgia Meloni viděla, jak Maďarsko odolalo evropskounijním hrozbám, mohla vzít na vědomí, že je naprosto dobře možné EU odolat a nepoddat se. Italské vláda potenciálně čelila stejným hrozbám a výhrůžkám z Bruselu jako Maďarsko, předsedkyně italské vlády tvrdila, že kvůli zachování miliard z evropskounijních fondů, nemá jinou možnost než opustit některé své programové body, jako např. antiimigrační opatření.
Žádné komentáře:
Okomentovat